Skrytá identita

Ztratils v Boha víru? Budeš kuckat hlínu! Švédské Mårlind-Steinovy kapky se nekonaly. Dokud se Shelter pohybuje v rovině psychologické (podpořený mrazivou atmosférou, epilepticky se spínajícím Tudorem, či pěkně hrající Moore se škaredýma rukama), je všechno v intenzivním cajku, ale co by to bylo za religiózní thriller, kdyby nebyl „super načůral“, což od přítomnosti nevidomé báby-vysavače přináší zbytečně komplikovaný finiš vrávorající na ochablých nohou žánrových zvyklostí. Protestant nechť si přidá k mému hodnocení jednu hvězdu, modly vzývající katolík dvě a pokud se tu pohybuje nějaký nihilistický agnostik, ten ať si raději pustí cédéčko od německé kapely Autobahn.. (07.03.2014)

Shelter přináší velmi zdařilý kousek mysteriózního hororu. Ze začátku to vypadá na psychologický thriller, ovšem postupem času jsem si začala říkat, v čem že se to bude vlastně skrývat ten hororový prvek. Od určité chvíle však přestává veškerá sranda a snímek se přehoupne z thrilleru do něčeho, co by se dalo nazvat "possesion/demonic/evil/curse horror." Věci se začínají vyjasňovat, dávají větší smysl, stejně se však, s jejich odkrýváním ukrývají zase jiné věci. Od té určité chvíle, kdy končí veškerá sranda, jsem se začala opravdu docela bát a v tu chvíli jsem se necítila dobře sama v pokoji, v němž jsem měla zhasnuto. Jonathan Rhys Meyers hraje očima a činí tak bravurně. Hudba rovněž úžasná. Závěr filmu mi byl jasný už ve chvíli, kdy si dcerka Julianne Moore začala pobrukovat tu melodii... (05.10.2014)

"Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá"... Tak tenhle citát mi hned zkraje filmu vytanul na mysli. Ale nebojte, Shelter není žádná intelektuální nebo dušezpytná variace na faustovské téma, nýbrž oddechový hustoatmosférický mozkovýplach, který má spoustu toho, co má správný oddechový hustoatmosférický mozkovýplach mít - třeba mnohočetnou poruchu osobnosti, čarodějnictví, stěhování duší, tajemné znaky, nevyzpytatelné pohanské burany v hlubokých lesích, k tomu pěknou Juliánu, dějem nadupaný (i trochu chaotický) scénář, nervy(i uši)drásající hudbu... Nebýt časté ruční kamery a přitroublého konce, ve kterém bezmála padesátiletá Juliána dojemně zachraňuje svou ca šestiletou dcerku, dal bych klidně čtyři, béčková relaxačka podle mého gusta. (07.06.2015)

Původně to vypadalo jako další z řady thrillerů, kde bude potřeba odhlait, jestli má vrah opravdu rozdvojenou osobnost a nebo to jen hraje, sice to teda není zrovna originální, ale pobavit se u toho dá skoro vždycky, ale tohle se bohužel po slušným rozjezdu zvrtne v takový trochu sci-fi a jde to do hnoje i s Julianne Moore a Jonathanem Rhys Meyersem (08.08.2010)

Do poloviny dobré. Oba hlavní představitelé odehráli své vysoké standardy a zdálo se, že i scénáristé odvedli poměrně slušnou práci. Jenže zhruba v polovině šlo všechno do kopru. Ve chvíli, - SPOILER- kdy se objevila bába, dědek s kamerou a úplně připitomělá legenda, jsem měl sto chutí odejít. Nicméně zůstal jsem a ptal se jen proč to museli zase a opakovaně zku*vit. Tak snad (pokolikáté už?) příště. 50% (02.01.2012)