Skrytá identita

"Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá"... Tak tenhle citát mi hned zkraje filmu vytanul na mysli. Ale nebojte, Shelter není žádná intelektuální nebo dušezpytná variace na faustovské téma, nýbrž oddechový hustoatmosférický mozkovýplach, který má spoustu toho, co má správný oddechový hustoatmosférický mozkovýplach mít - třeba mnohočetnou poruchu osobnosti, čarodějnictví, stěhování duší, tajemné znaky, nevyzpytatelné pohanské burany v hlubokých lesích, k tomu pěknou Juliánu, dějem nadupaný (i trochu chaotický) scénář, nervy(i uši)drásající hudbu... Nebýt časté ruční kamery a přitroublého konce, ve kterém bezmála padesátiletá Juliána dojemně zachraňuje svou ca šestiletou dcerku, dal bych klidně čtyři, béčková relaxačka podle mého gusta. (07.06.2015)

Jak už někdo jiný někde jinde podotkl, spoilerování je smrtelný cinefilní hřích, tudíž mě za následující komentář nějaký ten pekelný okruh nemine, ale co, smrtelných hříchů mám na hrbu bezpočet s obzvláštním důrazem na nestřídmost a smilstvo a známých tam dole mám taky nemálo... "To vás Bůh trestá, že se nemodlíte!" zahrozí Stařena z hory bezzubými dásněmi a plivancem potvrdí úděl odpadlíků od víry - třes se, bezvěrče, a honem začni nedělní rána trávit na kolenou v kostele místo na zádech v posteli, nebo přijde Jonathan Rhys Meyers a jediným francouzákem ti vysaje duši! Hm, tak právě drtivá většina žen a čtyři procenta mužů odešla hlásat, že Bůh je mrtev nebo na doživotní dovolené a polykají pastilky na vonný dech. Nechť zbytek populace tedy nese trest tucet a sto minut, které jim budou připadat jako dva dny, zírat na film, který zcela popírá úvodní slova hlavní hrdinky, že disociativní porucha neexistuje, protože změna z psychothrilleru na náboženský horor je jinými teoriemi nevysvětlitelná. Smutně nesourodé, nechtěně směšné, těžce překombinované a tak okatě a prvoplánově nábožensko-agitační, že to nejspíš bude naopak agitka ateistická. Rhys Meyers sice podává své tři (a více) tváře Jonathana výborně, ale když už dokazuje, že má na víc než upevňovat v paměti starou říkanku divorced - beheaded - died, divorced - beheaded - survived, měl by změnit agenta. Utápět talent v chlastu je jedna věc, topit ho v podobných sračkách úplně jiná. (23.10.2011)

Napínavý dej od prvých minút, tajomno ako má byť, z toho filmu ide husia koža, hlavne vďaka Jonathanovi Meyersovi, ktorý zahral všetky premeny viac než dokonale. Nie je nič lepšie, ako si tento film pustiť večer. Verím, že je niečo mimo naše chápanie, neviem čo, nevyznám sa v tom, ale cítim, že to tak je. Tak po dlhšej dobe horor, ktorý stojí za to vidieť. Každopádne film má dosť dobrú tému. Spočiatku to vyzerá na rozdvojenú osobnosť, ale potom sa to rozbehne nečakaným smerom. A ten koniec - ten koniec je skutočne šialený - správny hororový koniec. Výborný thriller, nemá chybu. Herecké výkony vynikajúce, neopozeraný námet, bezchybný scenár, napínavý dej. Tak to má vo filme, ktorý si hovorí thriller byť. Odporúčam na pozretie. (28.10.2019)

Na tento film jsem byl velmi zvědavý od okamžiku, kdy jsem se o něm dozvěděl. Ne kvůli Julianne Moore, ani kvůli dvojici švédských režisérů, od nichž jsem nikdy nic neviděl, nýbrž protože scénář napsal Michael Cooney, který je podepsán i pod scénářem k jednomu z mých nejoblíbenějších mysteriózních thrillerů - Identitě. Zde se - už vzhledem k nástinu děje - všeobecně čekalo něco podobného. Nakonec je Shelter mírně slabší než právě již zmíněná Identita, ale i tak se jedná o velice příjemnou podívanou, u níž jsem se za celou její nekrátkou stopáž ani chvíli nenudil. V polovině se to celé přehoupne z psychologického thrilleru kamsi úplně jinam. Řekl bych, že velká část diváků tento přechod ohodnotí spíše záporně, mně to ale vyloženě sedlo. Od doby, kdy se rozdají karty (takže divák ví, o co se jedná - podobně jako odhalení pointy v Identitě), Shelter šlape naprosto skvěle. Tímto svůj komentář ukončím, protože nechci příliš spoilerovat - pouze podotknu, že ačkoli se naskýtala spousta možností, jak totálně pomrvit celý závěr, je právě posledních pár scén důvodem, které v mém případě rozhodly o čtyřech hvězdách. (28.07.2010)

Ztratils v Boha víru? Budeš kuckat hlínu! Švédské Mårlind-Steinovy kapky se nekonaly. Dokud se Shelter pohybuje v rovině psychologické (podpořený mrazivou atmosférou, epilepticky se spínajícím Tudorem, či pěkně hrající Moore se škaredýma rukama), je všechno v intenzivním cajku, ale co by to bylo za religiózní thriller, kdyby nebyl „super načůral“, což od přítomnosti nevidomé báby-vysavače přináší zbytečně komplikovaný finiš vrávorající na ochablých nohou žánrových zvyklostí. Protestant nechť si přidá k mému hodnocení jednu hvězdu, modly vzývající katolík dvě a pokud se tu pohybuje nějaký nihilistický agnostik, ten ať si raději pustí cédéčko od německé kapely Autobahn.. (07.03.2014)