Líbáš jako Bůh

"Na žádnou esemesku mu neodpovím. Stejně nebyla od něho." I hodně dospělí lidé mohou prožívat vztahové horory a to je vlastně dobře. Zejména mne pobavila ta důchodcovská linie slepé s hluchým, kdy podnikavý Arnošt s kladívkem hodně zaválel. Jinak se přiznám, že kdyby mě nějaká žena oslovovala Fanoušku, Fandulko či Bambulko, tak bych ji neprodleně přetáhl po palici jejím hasákem a pak bych ji zahrnul jejím bagrem. Ale tady jsem se dozvěděl, že mi na to sere Bílej tesák, takže zpět k tématu. Mě to vlastně celkem bavilo, vyděsilo mne to do budoucna a dokonce mne to poučilo - od této chvíle si brát přilbu vždy, když budou padat lidi. A jelikož mi k tomu chvilku zabrnkal Divokej Bill, tak na tuto partnerskou rošádu nebudu svým hodnocením zlý. (15.01.2017)

Banda nesympatických postav neustále někam běží, padá, něco rozbíjí, píše sms, hádá se a usmiřuje, jezdí sanitkou...A tak pořád dokolečka dokola. Líbáš jako Bůh není tak katastrofální, jako předešlý film paní režisérky, ale do zábavnosti a hlavně uvěřitelnosti třeba Stoličky jí chybí hodně. Pokud je vám padesát, máte vagínu a rozum patnáctileté puberťačky, vzhůru do kina. Pro nás ostatní v tom filmu bohužel nic není. (19.04.2009)

Nemá cenu rozplývat se nad tím, že si Poledňáková pořídila dobré mladé filmové řemeslníky a že její poslední snímek nevypadá úplně jako český televizní seriál, ale už skoro západní televizní seriál. Základem jejích filmů byl, je a zůstává absolutní nevkus, trapnost a amorálnost, které se vydávají za humor a pozitivní pohled na svět. _______________ Líbáš jako Bůh se tváří jako romantická komedie pro starší zkušenější lidi, ale není v ní nic romantického (jakékoli náznaky se tu zavile sabotují), nic komického, nic dospělého, nebo snad pravdivého. Je to vylhaná slátanina a úplně umělá fikce, která jen předstírá, že má něco společného se životem. Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že film vypovídá cosi o každodennosti, spatřuju cosi obzvlášť arogantního a nesoudného ze strany autorky, která zřejme od normalizace žije v alternativním vesmíru. __________________Postavy se do jedné chovají jako zlí a sobečtí idioti, kteří navíc nejsou schopni na chvíli udržet rovnováhu, takže pořád "komicky" padají. Tvrdit o nich, že zastupují pestrost lidských typů a že v jejich soužití se ukazuje tolerance, je zvrácené. Děj nedrží pohromadě žádnou vnitřní logikou (ani nevím, kolikrát jsem si řekl WTF), jen se tu za sebe zoufale lepí scénky. ____________ Jistěže tu od předchozího paskvilu Jak se krotí krododýli víceméně zmizela "estrádní čísla" a ubylo nechutného "vizuálního šišlání" na děti (kýčovité detaily rozesmátých tvářiček), ale kvůli tomu není Líbáš jako Bůh lepší film, jen je o trochu snesitelnější. Je to rozdíl asi jako mezi bércovým vředem a pásovým oparem. Ani jednoho nám není zapotřebí. (12.02.2009)

Slabé. Nacpat do filmu oblíbené herce s tupým scénářem prostě jen díky těm hercům nemůže fungovat i kdyby se snažili sebevíce. Humor mi navíc místy přišel až Troškovský, takovéty rádoby humorné scény pro jistotu doprovázené humornou hudbou fakt nemusím. Možná, že se tomu někdo v kině smál, ale mně to přišlo trapné. Jo, kde jsou ty časy, když mně s Poledňákovou bavil svět... Dvě hvězdy za snahu a pár vtipných dialogů. * * (11.02.2013)

Řekl bych, že tento film je všeobecně podceňovaný. Poledňáková sice už asi nikdy nebude ve své excelentní formě, jak tomu bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale po naprosto příšerném Jak se krotí krokodýli natočila komedii, kterou sice udržují nad vodou jednak dobří herci, jednak vyumělkované hlášky (z nichž i tak vám některé vlezou pod kůži - "Na to ti sere bílej tesák") - na druhou stranu film ty necelé dvě hodiny táhne poměrně slušně, a přestože je spíše pro střední (a snad i ještě starší) generaci, nevyhýbá se některým trapným pokusům o žerty a nečeká nás nic jiného, než absolutně přehnaný happy ending, celkem se pobavíte. (11.03.2009)