Obsahy(1)
Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou. Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Žiadny film neprebije skutočné príbehy ľudí. A tieto príbehy sú tak neuveriteľné, že sa už prestávam čudovať idiotom, ktorí zverstvá vojny popierajú.. ()
Bez zbytnělého patosu, Velmi profesionální, jako u Lanzmanna. ()
Přestaňme řešit Šoa. Již se toho natočilo dost. Přestaňme se zabývat vytvářením monotónní historie lkající nad jednou skupinou označovanou jako židé. Historie poslední světové války však není ani zdaleka jen a jedině o utrpení této, z hlediska světa, malé skupiny, která však na sebe systematicky strhává pozornost, nutíc veřejnost ke sdílení proklamativního utrpení, které jak se jim zdá, v mnohém předčilo utrpení všech ostatních. Je to nesmírně pobuřující, protože to vytváří falešný obraz a navíc akcent na brutalitu němců je natolik prvoplánovitý, že nezasvěcený konzument takto servírovaných "pravd" nabude přesvědčení, že multimilionová německá armáda, byla složena z vrahů, sadistů a jiných psychopatů a nabízí se tak i pohled na celé Německo... Proto píši - přestaňme řešit Šoa, všeho moc škodí. ()
Smutný cyklus dokumentů o transportech do různých zemí. ()