Piráti na vlnách

The Movie That Rocked... Láska nebeská šířila dobrou náladu skrze lásku, Vánoce a vztahy. Piráti na vlnách šíří to samé (a stejně kvalitně, ještě více vtipně, ale z logických důvodů již ne tak dojemně) skrze sex, drogy a rockenrol. Stejně tak platí, že i tady lze Curtisovy objektivně vyčítat spoustu věcí. Jenomže, opět jako u Lásky nebeské, je to naprosto smeteno kamsi mimo zřetel tou tsunami "just feel good". A ano, drtivá většina postav je sice v duchu Billyho Macka, ale sakra, to přece není ani v nejmenším zápor, ne? Krom toho je tu lahůdkově využit Morricone, o doslova geniálním výběru a využití dobových rockových pecek ani nemluvě. PS: Ke konci je vidět výrazné krácení (především Branaghova linka), tak doufám, že na DVD bude stejně výživná sekce vystřižených scén jako u předchozího Curtisova počinu, tohle si to plně zaslouží. (28.05.2009)

Celovečerní reklama na šedesátá léta. Komerční break však unese řádově několikaminutový tvar s výraznou pointou, dvě hodiny času ze své podstaty ale žádná reklama zaplnit neumí... Curtisův snímek jde proti samé podstatě rockové hudby. Jeho film je čiročirý pop. Ne co se týče hudebního žánru, tenhle film je naprosto vyprázdněný sémantický tvar. Bez hloubky. Ještě že je tam ta skvělá muzika... (04.12.2010)

Nebudu zastírat, že mě první snímek (jinak veleuznávaného scénáristy) Richarda Curtise dostal doslova do kolen. Po inteligentní romanci Lásce nebeské přichází hudbou nenabažená mladá generace, s čímž hodlá jedna ilegální rozhlasová stanice něco zásadního udělat. Pirátské plavidlo Radio Rock plné excentriků nás přivádí do roku 1966 a představuje bandu neúnavných snílků, kteří hudbou i názory udávají současný životní styl. Nečekejte ale žádnou hlubokou výpovědní sondu, revolta je tu znázorněna po svém. Ač je tu témat celá plejáda, snímek trošku trpí nekompatibilitou, na postavy se tu moc nemyslí, přičemž v dramatickém finále sklouzáváme do hodně sentimentálních hlubin, které si mohli tvůrci odpustit a které vlastně ani příliš nefungují. Určitě osloví podmanivý soundtrack, roztomilé minipříběhy a především herecké obsazení, kterému dominují hlasově dokonale vybavení smilníci Philip Seymour Hoffman, Nick Frost, Bill Nighy nebo Rhys Ifans. Přímočaré historky a soukromé trable nicméně baví diváka po celou stopáž, takže když akceptujete neúnavné bohémství namísto nějakého poselství, budete se bavit SKORO královsky. Pro Curtise druhý palec nahoru, i když vedle Lásky nebeské lapá hodně často po dechu.. (12.08.2009)

Tak Richard Curtis si taky natočil svoje Transformers 2. Piráty na vlnách bych určitě doporučil jako příjemnou komedii, ale to je zhruba tak všechno, co od nich můžete očekávat. Nejsou totiž ničím víc, než dvouhodinovou načančanou přehlídkou známých tváří a lidí poslouchajících rádio, ze kterého se line jedna fajn písnička za druhou. Zásadní problém je v tom, že tu prakticky chybí pořádná expozice a jste vrženi přímo do děje, takže si nevytvoříte žádný vztah k postavám a Curtisovy následné pokusy o ždímání emocí vás proto dalece míjí. Příběh je tu někde na třetí koleji a celý film je vlastně jen sledem pár epizodek, ve kterých se něco začne řešit, aby to posléze vyšumnělo do ztracena a za půl hodiny se to zase vynořilo. Nebo ani to ne. A to je na Curtise slušná ostuda, protože takhle prázdný film jsem od něj vážně nečekal. Pár scén určitě stojí za to (souboj DJů, vysílání F-word, zamilovaná January Jones), ale s tak nabitou hereckou sestavou to mohlo skončit mnohem lépe. Zklamaných 6/10 a ještě si pořádně rozmyslím, jestli dám Pirátům na vlnách druhou šanci. (12.07.2009)

Tenhle film Vás roztančí tak, že budete mít chuť rvát sedačky v kině. Piráti na vlnách pulzují stejnou elektrizující energií jako Láska nebeská. A platí-li pro Lásku nebeskou ono magické Love is all around, tak zde jsou zas všude kolem sex, drogy a hlavně rock. Richard Curtis se drží prakticky stejného schématu jako ve svém předešlém filmu, kdy hlavní dějovou linii nechá tříštit mezi větší množství postav. Ale díky kulišáckému umístění všech zúčastněných na jednu loď působí snímek mnohem komplexněji. Ze všech scén dýchá příjemná retro atmosféra 60 let doplněná o prostřehy na obyvatele poslouchající svou oblíbenou rádiovou stanici všem navzdory, na nejrůznějších místech. Tam, kde selhával Wes Anderson v Životě pod vodou Curtis vyhrává. Navíc se mu daří šponovat diváka za pomocí výborných vtípků, aby ve finále lehce přidal na plynu a diváka dojal úplně na maximum.8/10 (16.06.2009)