2012

Lunapark zvaný Apokalypsa otevírá brány. Všude jsou bezpečnostní sítě, žádnou paniku. Konec světa je totiž nečekaná švanda. 2012 hodilo přes palubu americké vlastenectví a posadilo na blockbusterový trůn spasitelský humanismus, kterému se nedokážete nesmát, i kdyby vám na nočním stolku ležely sebrané spisy dalajlamy. Osud Cusackovy dysfunkční rodiny je základem pro emocionální bázi tradičních hodnot /ale bát se o ně divák nemůže/, větší přínos mají coby průvodci na cestě hledání Noemovy archy skrz bortící se zeměkouli. Onu pochodeň lidskosti ale nese mladý vědec Adrian, ve kterém se pere etická urputnost s vědeckou střízlivostí a sexuálními pudy. Síla intelektuálně prostinkéno 2012 ale nespočívá ve fotogenických výjevech zkázy z Top ten míst na zemi, ani ve fantaskních záběrech lodí. Je totiž dílem stejně katastrofickým jako legračním- vznikl zvláštní hybrid CATASTROMEDY. Hlášky postav a verbální timing jsou na toxicky vysoké úrovni a nečekaně cynicky shazují i napínavé pasáže- komický prostor má zejména široká ruská duše, mnišská odevzdanost, britská královna a černohumorná pasáž s kalifornským guvernérem. Triky z digitální říše jsou bombastické, místy ale čouhají z plátna až běda. Co naplat, Roland Emmerich je muž, pro něhož je i fráze "over the top" zatraceně maličká- létající auta a svět pod vlnou obří tsunami mu nestačí: cestu, jakou se rodina dostává z horké sopečné kaše, by nepřežil ani Chuck Norris. Zázrak střídá zázrak a Emmerichovi musí závidět všichni svatí. Konci by prospělo radikální krácení, protože závěrečná titaniková anabáze působí jako neumětelské sabotérství, ale i tak jde o třeskuté zemětřesení. Soudný den je tady: lidstvo plánuje a Bůh se směje. Alespoň v Emmerichově hlavě. P.S. Dedicated to Adrian:) P.P.S. Komedie roku. (05.11.2009)

Měl bych se sice ultimativních hodnocení zdržet, ale 2012 považuji za nejlepší a nejzábavnější Emmerichův film od DNE NEZÁVISLOSTI, protože je obhájitelná jako dobrý objekt. Naivní divák nebude mít problém se s postavami ztotožnit, fandit jim a bát se o ně/spolu s nimi, ten poučený - kritický - zase nemá důvod se hlouposti filmu vysmívat, protože 2012 je nesmírně uvědomělý katastrofický velkofilm, jehož ústřední postavou je spisovatel kýčovitých katastrofických knih, který je obeznámen s pravidly žánru a svou obeznámenost využívá. Opodstatnitelné jsou i naivně optimistické scény lidské soudržnosti a sounáležitosti, protože za přesně takové je onen spisovatel kritizován, ale postavám filmu se zamlouvají. Navíc je příjemné, že se 2012 nebere vůbec vážně a je podvratná vůči ideologii žánrových souputníků, a tak je kapitalismus ukázán jako nedostačující politické zřízení, na rozdíl od toho socialistického (přitom nejde o komunismus). Přestože diváci přišli na přehlídku atrakcí, kterým nechybi záměrné odlehčení a jsou dostatečně over-the-top, jako celek se jedná o funkční podívanou se soudržným fikčním světem. (17.12.2009)

V rámci Emmerichova katastrofického rybníčku obstojný počin, který nestihne po celých 150 minut nudit. Děj neustále někam zuřivě uhání (a oproti obdobně stavěným druhým Transformers je k tomu zde pádný důvod), akční pasáže jsou monstrózní, nápadité a za účelem wow efektu vkusně nepravděpodobné a co je nejdůležitější, Emmerich prostoduchost nezakrývá, ba naopak je mu zde pilířem vzniknuvšího universa, jehož hlavními zákonitostmi jest porušování zákonů fyzikálních a naprostá odevzdanost diváka při sledování úkazů typu „přední hlavy světa mají neustále o všem přehled“ atd. Chyba však nastává v naplnění druhé poloviny archetypu emmerichovsky teatrálního blockbusteru, kdy jednotlivé linky z různých koutů světa, průběžně se slévající v jednu hlavní, nemají žádnou užší spojitost (čímž film pozbývá výraznějšího účelu a nabývá na roztříštěnosti) a shází opravdu sympatičtí, rázní či komičtí hrdinové, tudíž i patřičné žánrové zastoupení (Cusack je v roli tahouna pouze fajn, více než potrhlé komické figurky pobaví dialogový eufemismus o partnerské krizi v praxi). 2012 nechybí nadhled, průhlednější napětí, empaticky podaný patos ani další typicky emmerichovské atributy v čele s hromádkou bortících se pixelů, bohužel zdaleka nedosahují úrovně, nápaditosti ani vzájemné konzistence ID4 (v podstatě v žádném ohledu neplatí pověstné dotažení pantů) a oproti Dnu poté se snad ještě více prohloubilo dějové i formální pusto, jakož i Emmerichova náhlá nejistota v archetypu, který spoluvytvořil. (06.12.2009)

Roland toci tak priehladne a tak hlupe filmy, ze mu to snad nikto ani nemoze mat za zle, pretoze nikto so zdravym rozumom nemoze brat takuto popcornovu jednohubku vazne. Pokial ste si aspon 4-krat za film poklepali po hlave, ze jezismariajozefe, to je blbost a trikrat zhikli jeeeeej, to je super, wow, parada, tak misia pana Emmericha je splnena a vy ste totalne zmateni, ale zaroven nadseni. Plus to zarobili kolko malo a este aj viac, takze ja nemam vyhrady, skvelo som sa bavila... A Amanda Peet je bozska. (20.11.2009)

Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;) (13.11.2009)