2012

Zábavný potenciál zúžitkovaný na plné obrátky. Jednotlivé scény síce sú klišé, ale ako celok vedú nie celkom predvídateľnými cestičkami a prinášajú toho viacej než trailery. Ani chvíľu som nemal pocit, že sa snímka tvári vážnejšie než by jej svedčalo - Roland Emmerich tentoraz prekvapivo umne vykompenzováva mieru každej absurdity adekvátnou dávkou humoru (jazda po L.A. limuzínou, ktorá okrem iného chytí sprchu z fekál-cisterny, je čistým komediálnym úletom a s katastrofickým thrillerom nemá nič spoločné), pričom ale vzápätí dokáže i ohúriť (úžasné prílivové vlny). Ale čím ma 2012 prekvapil najviac a prečo mu dávam 4* (nie, neboli to ani miestami priemerné efekty, a už vôbec nie lacný look digitálnej kamery, na ktorý si evidentne budeme musieť zvyknúť aj pri eye-candy big-budgetoch) je politický prístup. Najmenej etickou postavou celého filmu je hlavoun z americkej vlády, pracháči sú kritizovaní za to že sa zachraňujú na úkor robotníkov a spásou sveta tu tentoraz nie je americká vlajka, ale na celé kinoplátno roztvorená mapa s nápisom “CHINA”. Americká vlajka je tu v spoitosti s komickou postavou Woodyho Harrelsona skôr zosmiešnená (mimochodom skvelá scéna na kopčeku s výhľadom do údolia). A každý väčší národ / svetadiel je tu zastúpený buď veľmi trefne napísanou a obsadenou figúrkou (vedie ruská trojka + ich hafan), alebo sa naň nezabudne aspoň symbolickým významom (Afrika...). 2012 je natoľko ľudový katastrofický veľkofilm, že si ruku v ruke s vysokým levelom zábavnosti získal všetky moje sympatie. A že v ňom Mona Lisa hľadí z Louvru cez okno na Eiffelovku mi je šumák. ___ 2. zhliadnutie: Keby bol Emmerich vo svetovej politike, nebolo by vojen a všetci by sme sa priateľsky držali za ruky (a chodili do kina). Z tohto jeho filmu je zatiaľ najviac cítiť, ako veľmi miluje starý dobrý katastroficko-dobrodružný Hollywood. Ultimate guilty pleasure. (05.11.2009)

ano vim, ze 4 prijdou i pro nektere emerichomily az moc, protoze tenhle film se opravdu, co se tyce deje, vubec nepovedl, muzu rict, ze je snad horsi nez Den poté... ale je to podano az tak napadne, ze mi prijde, ze si z nas Roland dela srandu, coz je jinak v nekterych scenach opravdu videt (rusaci rulez). priznavam, ze neustale uteky ala 3x letadlo a 2x auto me dost stvali, prece mohli ve scenari zapracovat i s jinymi dopravnimi prostredky, priznavam, konec je fakt wtf, vypada jak z nejakeho podradneho serialu a je prilis happy na to, ze celej svet je ve srackach, ale holt, kdo tohle necekal, nemel chodit do kina.. ja to cekal, a tak sem obdivoval jen vizualni stranku filmu, ktera v nekterych zaberech opravdu bombarduje zrak.. a taky jednoho silence, pro ktereho byl tenhle rok opravdu velmi vydareny (jeho video o konci sveta me dostalo do kolen). takze na prvni pokus prumerne ctyri, podruhe se uz neodvazim podivat, asi bych musel jit pres vsechny moje sympatie dolu.. 7,5/10 (23.11.2009)

Lunapark zvaný Apokalypsa otevírá brány. Všude jsou bezpečnostní sítě, žádnou paniku. Konec světa je totiž nečekaná švanda. 2012 hodilo přes palubu americké vlastenectví a posadilo na blockbusterový trůn spasitelský humanismus, kterému se nedokážete nesmát, i kdyby vám na nočním stolku ležely sebrané spisy dalajlamy. Osud Cusackovy dysfunkční rodiny je základem pro emocionální bázi tradičních hodnot /ale bát se o ně divák nemůže/, větší přínos mají coby průvodci na cestě hledání Noemovy archy skrz bortící se zeměkouli. Onu pochodeň lidskosti ale nese mladý vědec Adrian, ve kterém se pere etická urputnost s vědeckou střízlivostí a sexuálními pudy. Síla intelektuálně prostinkéno 2012 ale nespočívá ve fotogenických výjevech zkázy z Top ten míst na zemi, ani ve fantaskních záběrech lodí. Je totiž dílem stejně katastrofickým jako legračním- vznikl zvláštní hybrid CATASTROMEDY. Hlášky postav a verbální timing jsou na toxicky vysoké úrovni a nečekaně cynicky shazují i napínavé pasáže- komický prostor má zejména široká ruská duše, mnišská odevzdanost, britská královna a černohumorná pasáž s kalifornským guvernérem. Triky z digitální říše jsou bombastické, místy ale čouhají z plátna až běda. Co naplat, Roland Emmerich je muž, pro něhož je i fráze "over the top" zatraceně maličká- létající auta a svět pod vlnou obří tsunami mu nestačí: cestu, jakou se rodina dostává z horké sopečné kaše, by nepřežil ani Chuck Norris. Zázrak střídá zázrak a Emmerichovi musí závidět všichni svatí. Konci by prospělo radikální krácení, protože závěrečná titaniková anabáze působí jako neumětelské sabotérství, ale i tak jde o třeskuté zemětřesení. Soudný den je tady: lidstvo plánuje a Bůh se směje. Alespoň v Emmerichově hlavě. P.S. Dedicated to Adrian:) P.P.S. Komedie roku. (05.11.2009)

Pět minut zábavy a napětí je vždy vykoupeno půlhodinou nudy a neskutečně tupých žvástů. Kde jsou ty časy Dne nezávislosti a Godzilly, kde sice nebyla destrukce zas až tak megalomanská, ale příběh držel pohromadě, bavil a napínal po celou dobu? Stopáž 2012 je vzhledem k obsahu tak přehnaná, že jsem měl v závěru (lépe řečeno v poslední hodině) co dělat, abych se nešel věnovat nějaké jiné činnosti a film nenechal puštěný jen jako zvukovou kulisu. Pro nenáročné publikum chtítí trikové orgie nejspíš dobrý film, já osobně si však nejsem schopný tak důsledně vypnout mozek, abych mohl tvrdit to samé. (03.12.2009)

Chlapík, Rolande, jsi chlapík. Za svých padesát jsem užil Himaláj královské zábavy. Několik rodinných akčních scén atakuje i mistra velkolepé idiocie Michaela Baye, ale co je na tom nejlepší: Roland už se naučil tropit si prču sám ze sebe. Ať už je to angažování naježeného Cusacka, postava ruského oligarchy (jeho "it´s russian" aspiruje na zásek roku), nebo drobné vtípky se zvířátky. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že sleduji nadupanou parodii na Den poté. Samozřejmě, uvedeme-li to na pravou míru, 2012 je Rolandova typická destrukční exhibice, krásně vypointovaná v autorově bezelstném optimismu. 3 hodiny utečou jako voda, při prkenných konverzacích se nasytí skalní fanoušci emmerichovství v pevném skupenství, efekty napoví, že s vodou to pořád ještě není úplně ono a autentický digitál zase, že Roland chce jít s dobou. Jde, tak nějak po svém. Nerad to říkám, dříve jsem ho měl rád za to, že se mu můžu vysmívat, po jeho nejlepším hollywoodském počinu, kterým 2012 bezesporu je, už ho mám prostě a jenom rád. On je tak krásně a svojsky RYZÍ... substantivum doplňte dle názoru. (13.12.2009)