Biela vrana

Jedním slovem výborný. Další dílko, které se nenápadně krčí stejně jako Keith v ústraní kvůli zdání teenegerovského rádoby dramatu, přestože se jedná o výborná dramata , která mnohdy nejsou k vidění u věhlasnějších jmen. Ale oboje byli skvělé. Zpátky k vráně. Hodně silný příběh, skvělá kamera, výprava a především herci (pro mě je Luke Ford od teď pan herec, protože takhle skvěle zahrát autisu klobouk dolu.) Jsem rád, že se takovýchto děl točí čím dál víc, protože doopravdy chytnou za srdce, vyvolávají emoce a já si říkám, že život Thomase bych asi nevydržel. Takže plnej počet a BRAVO! (14.02.2009)

Ako už písali predo mnou, je to naozaj neskutočne silný film. Dokáže byť na jednej strane nádherne láskavý a zároveň sa nebojí ísť po tých najskutočnejších a najsilnejších emóciách. Hodne tomu dopomohli herci, všetci do jedného. Lukeovi Fordovi som veril každú sekundu filmu, keby je to americký film, tak už má nomináciu na Oscara istú. Ďalší herci za ním však rozhodne nezaostávajú, musím vyzdvihnúť ešte výkony Rhysa Wakefielda a Gemmy Ward, ktorí s filmom ešte len začínajú a hneď takéto výkony. Hoci téma by mohla zvádzať k citovému vydieraniu, ja som nikdy nemal pocit, že by sa o to režisérka snažila a rozhodne potešil aj jednoduchý a pritom reálny záver. (10.10.2008)

Celkem zdařilé romantické drama o teenagerech, chlapci a dívce, kteří k sobě začnou chovat hlubší city, ovšem jejich vztah je "okořeněn" o chlapcova autistického bratra, který dovede život značně zkomplikovat. A zda se s tímto dovede srovnat hlavní hrdina a jeho dospívající dívka, to nám ukazuje právě tento film, v němž je třeba ocenit herecké výkony, ale také ústřední myšlenku, která na mě nepůsobila lacině. (10.06.2013)

Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. (31.01.2011)

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)