Biela vrana

Jednoduše, bez zbytečného sentimentu zpracované celkem okoukané téma bratra autisty. Nic moc nového tento snímek nepřináší, snad jen to, že konečně není hlavní hrdina ochoten za svého postiženého bratra kdykoliv a kdekoliv položit život, neboť jej miluje až za hrob. Thomas je normální a s postižením svého bratra se složitě vypořádává. Tenhle prvek je hodně osvěžující. (22.09.2015)

Nie nadarmo sa Gilbert Grape spomína v skoro tretine komentárov. Black Balloon (aka Bíla Vrána - ge?) je totiž jeho identická kópia, žiaľ bez DiCApria. Žiaľ preto, že zatiaľ čo čarovný Leo svojou exhibíciou film nenápadne ťahal, tak Luke Ford a jeho Charlie funguje presne naopak. Otravne a samoúčelovo. A tým silno trpí aj tento zástupca zatiaľ malej množiny filmov, ktorá je naozaj potrebná. 3x Škoda. 70% (04.02.2009)

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)

Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. (31.01.2011)

The Black Balloon - volně přeloženo asi jako ,,černá ovce" či ,,bílá vrána" (tady se čeští distributoři s českým názvem docela zdárně vyrovnali)... Nádherný australský ozvuk (především ve své retro atmosféře) legendárního amerického snímku Co žere Gilberta Grapea. Melodramatický film nabitý emocemi, který se dotýká elementárních otázek lidství. Skutečná oslava toho lidského v člověku. Sám se bojím komparovat a nejsem si zcela jist, jak bych obstál v životních rolích hlavních hrdinů tohoto skutečně neobvykle silného příběhu. Hodně šťastným (ale i odvážným) krokem bylo ukotvení někde ve vodách žánru teenagerských komedií, šestnáctiletý hlavní hrdina by v jiném životě a jiném filmu řešil úplně odlišné, veselejší problémy. Mladý Thomas je však determinován rodinou a především svým autistickým bratrem do té míry, že jeho puberta je o poznání těžší břímě, než u jakéhokoliv z jeho vrstevníků. Herecké výkony jsou strhující, příběh poutavý a hořkosladký, komedie se volně prolíná s tragédií a dozajista je tohle skutečně originální, bolavě romantická love story. Šetřete si emoce na tenhle film...budou vám třeba... Podobné filmy: Co žere Gilberta Grapea, Benny a Joon, Rain Man, Malaton (30.11.2008)