Réžia:
Rudolf RůžičkaScenár:
Martin ŠafránekKamera:
Juraj FándliHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Filip Čapka, Svatopluk Skopal, Miroslav Donutil, Renáta Doleželová, Zdeněk Žák, Gabriela Wilhelmová, Radim Kalvoda, Jan Jílek, Jana Gazdíková (viac)Obsahy(1)
Už mezi dětmi může zlověstně rašit nesnášenlivost. Přesvědčí se o tom i talentovaný Petr, jehož mezi sebe nepřijmou noví spolužáci - naráží jen na odmítání a dokonce na zradu důvěry. Více než rozkrýt dětské mentality se však tvůrci pokoušejí předložit jakou modelovou společenskou moralitu, které ovšem schází jak věrohodnější motivické zázemí v jednání jednotlivých postav, tak odvaha poukázat na fungování deformovaných vztahů. Avšak úrovně a sdělnosti Schormova filmu Pět holek na krku, který se zabýval obdobným problémem, bohužel nedosáhli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Netvrdím, že my jsme nedělávali kravál, ale mně tyhle dětský filmy přijdou všechny strašně uječený. Ale je fakt, že v 80. letech se tenhle žánr u nás nedělal špatně a Správná trefa to jenom dokazuje. Včetně účasti tehdy ještě méně známých herců, například Miroslava Donutila krátce předtím, než se stal pražskou hvězdou. ()
Rodinný snímek o školních příhodách třináctiletých dětí, solidaritě, vzájemnému pochopení a řešení typických problémů a lumpáren. Rivalita i cit spolužáků je zde prezentována velmi realisticky. Po kašovité bitvě ve školní jídelně hrozí trest. Vezmou zodpovědnost všichni, anebo to svedou na nového spolužáka, který jim už od samého počátku nepřirostl k srdci? A proč ta bitva vlastně vznikla? Film velmi kriticky upozorňuje i na výchovný postoj školy a rodičů. Poukazuje na zodpovědnost každého bez rozdílu. Ano, výchovný koncept, jinak zábavného a veselého filmu je tu zřejmý. Film považuji za kvalitní a nostalgicky vzpomínkový. I já byl například vracen s nedojedeným jídlem zpátky ke stolu. ()
Dabovaný Miroslav Donutil a děti mluvící pouze spisovně mi trhaly uši. Příběh ale byl poměrně snesitelný, byť poněkud zkratkovitě podaný. Nejvíce co se týče týraného chlapce, což nikdo neřešil. Rodiče také mnoho emocí neukázali, autoři spíše prostě popsali vstup nového chlapce do kolektivu, se správňáckým soudruhem učitelem. ()
Silná naivita snímku jakoby popírala rok výroby, podobný děj bych čekal v době normalizace. Morální poselství o čestném kamarádství a super kolektivu je tlačeno na maximum. Vyumělkované situace v podání druhořadých herců i jednorázových objevů nejsou příliš věrohodné. Ve své době měli tvůrci určitě na víc, takhle zbývá jen nostalgie na školní vybavení a prostředí osmdesátých a devadesátých let. ()
Tak osmdesátá léta jsem na základce prožil jako žák, ale nějak si nevzpomínám, že bychom mluvili směsicí spisovné a hovorové češtiny, která dost tahá uši ("nemáš nějaké drobné") a že by ve třídě byli vedle normálních i žáci mentálně retardovaní (žák č.1: "hele, tamhle jede bagr, jede zbourat školu" - žák č. 2: "Fááákt?" - bagr: odbočí pryč - žák č. 2: "To jsou ale blbé fóry"). Jinak se ve filmu vyskytuje trochu zbytečná krutost, jak k lidem, tak ke zvířatům. Si myslím, že by si ten sadistický otec uvědomoval úchylnost svých choutek a těžko by jim dával průchod na veřejnosti, byť se tato veřejnost skládala ze dvou kluků. ()
Reklama