Vrabčí cvrlikání
Avaze gonjeshk-ha
Obsahy(1)
Venkovan Karim přijde o práci, a aby zajistil rodinu, začne v Teheránu přepravovat na motocyklu lidi i rozvážet zboží. Dokáže vzdorovat vlivům ohrožujícím jeho dosud tak bezpečný a prostý svět? Osobitá reminiscence na De Sicovy Zloděje kol (1948) nabízí metaforu o ohroženém světě čistých hodnot. Reza Najie získal za svůj herecký výkon Stříbrného medvěda na letošním Berlinale. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Dokonalý příklad, proč podobné sociálně-kritické "festivalové" filmy o hovnu (čti o těžkém životním údělu obyvatel zemí třetího světa) řada lidí v lepším případě od nudy nemůže vystát, a v tom horším si z nich pro jímavě pojaté házení klacků pod nohy přímo utahuje. Ale nevzdávat to. Tak jako všude se i mezi jim podobnými najdou klenoty, jen je třeba se občas přebrodit bahnem... ()
Téma filmu by se dalo stručně popsat slovy "o těžkém životě íránské rodiny" a přiznejme si, že to nezní pro většinu diváků dvakrát lákavě. Jenže tohle není žádné tíživé sociální drama, ale fajn film, u kterého se často zasmějete a občas i dojmete. Zároveň se nenásilnou formou i něco dozvíte o poměrech v Íránu. Pochvalu si zaslouží herec v hlavní roli otce rodiny. Škoda, že v druhé půli už film ztrácí tempo a v závěru pak celý příběh tak nějak vyšumí do ztracena. ()
Snímek o muži, který není schopný žít svůj vlastní život. Záběr od záběru je spíše než vlastními rozhodnutími posouván náhodami. Krom záběrů íránské krajiny, měst a (pravdivé?) sondy do života obyčejných Iráčanů nabízí snad jen znovu a znovu omílaný pohled na život – "vždy se to nějak vyvrbí". Nebo je snad zbožný Karim důkazem toho, že průběh života je "jen" božím záměrem? ()
Co ještě nevíme o životě v Íránu... např. to, že se tam chovají pštrosi, na motorce lze převézt vlastně cokoliv, do mobilního telefonu se tam mluví víc než u nás, děti se kvůli práci nemají čas poflakovat po ulicích, ale hlavně lidi spojuje jakési účastenství na životě druhých... možná, že je Cvrlikání vrabců trochu melodramatické, ale určitě má k životu v Íránu blíže, než kterékoliv informace na všech možných zpravodajských kanálech, jež nám jsou stále dokola předkládány jako jediný model, jak nazírat na tuto zemi... ()
Karimové putovanie za šťastím. Majidi mi dokáže sprostredkovať absolútne dobro. Jeho postavy sú často nositeľmi tak pozitívnych vlastností až je to inšpirujúce. A je jedno, či sa im dejú nepravosti alebo je svet okolo nich nespravodlivý. Majidi si uvedomuje silu rodiny ako stavebného piliera spoločnosti. A hoci je Karimova rodina chudobná, ich spoločným úsilím sa dostávajú z každého problému po svojom. Nezabúdajú na svoje sny. A hoci možno nikdy nie sú naplnené stopercentne, nikdy sa nevzdávajú. Ono sa nakoniec aj tak všetko vyrieši. Či už do toho chceme zasahovať alebo nie. Dôležité je si asi len uchovať ten náš rebríček hodnôt. A nestratiť tvár. Jeden z najpríjemnejších filmov. ()
Reklama