Biela stuha

Pravděpodobně paradoxně jsem se předposlední den festivalu dostal do stádia, kdy ne že by mě filmy nezaujaly a já vůči nim byl apatický, ale naopak se mi velmi líbilo vše, co jsem ten den viděl. Včetně a především Bílé stuhy. I když děj spíš pomalu pluje časem, aby se tu a tam zastavil a podrobněji rozebral nějakou událost, příhodu, a přesto že se mi postavy docela pletly (asi kvůli černobílému zpracování), jsem ty dvě a půl hodiny vydržel v pohodě. Dá se spekulovat o nutnosti/smyslu voice-overu, o tom, co by šlo zkrátit/vystříhat (linie hraběnky, její odjezd/příjezd a vůbec opakování a vracení se k událostem), ale celkový dojem hodně dobrý. 90 % (12.07.2009)

Tradične znepokojujúci Haneke a jeho film, po ktorom si znova odnášam ťažobu na srdci. Pre publikum ťažký film, pre fanúšikov lahôdka, ukazujúca na odvrátenú stránku ľudskej duše a tmavých myšlienok v dobe, keď temnejšou stránkou boli snáď len samotné historické udalosti. Intenzívne statická kamera a úžasný čiernobiely vizuál ešte prehlbujú pocit nepríjemnosti, ktorý narastá každou minútou. Toto je presne vycibrený Hanekeho štýl, keď si pohráva s diváckou nevedomosťou a zároveň roztáča kolieska predstavivosti na plné obrátky, podobne ako v snímke Caché. Príbeh ubieha pomaly, atmosféra je expresívne vygradovaná na maximum a to ma doslova priklincovalo do kresla. Pri máloktorých filmoch má slovo dráma skutočne ten pravý, slovníkový význam, ale pri Hanekeho filmoch sa tento význam stále potvrdzuje. Na záver rozmýšľam prečo po toľkých superlatívoch nedám aj piatu hviezdičku, ale asi to bude tým ako na mňa film pôsobil a čo vo mne vyvolal. Každopádne k objektívnejšiemu postoju by to chcelo ešte aspoň jednu projekciu. 85%. (20.06.2014)

Námet skvelý, jednotlivé motívy na výbornú, len dohromady to spolu nedrží. Ako kniha by to vyznelo lepšie, ako film to nemá nič z filmárskeho storytellingu. Apaticky vyrozprávaný dej postráda výraznejšie okamihy. I tie, ktoré tam sú, sú nakrútené tak nezainteresovane, akoby sa jednalo o scénu kosenia trávy. Svoje určite robí aj absencia hudby, no problém je hlbšie. Rozumiem režisérskemu úmyslu i tej artovej póze, no nesúhlasím ani s jedným. (13.11.2010)

Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná. To se musí "vidět, zažít na vlastní kůži, projít si tímto snímkem". M. Haneke je naprosto originální režisér s nezaměnitelným rukopisem, na jehož snímky v drtivé většině případů není dvakrát příjemné se dívat, nepředkládají se tu a následně neřeší zrovna "oddechová" témata, ale člověk (divák), tak nějak vždy začne snímek sledovat, postupně se "do něj dostává, čas se stává relativním, nemůže od něj odtrhnout oči a najednou zjistí, že proplul celým snímkem, zůstává spousta otevřených a nevyřčených otázek a stejné množství nedořešených a nevyřčených odpovědí“. Divák pouze cítí, že byl svědkem "něčeho velkého". Při sledování všech Hanekeho snímků však platí skutečnost (za to ho ostatně mám tolik v oblibě), že člověk (pro plné vychutnání si snímku), nemůže být pouze pasivním divákem, ale musí jít snímku "naproti", klást si neustále otázky, následně si na ně zkoušet odpovídat a nebýt přitom frustrovaný, že se stále nemůže dobrat "uspokojivého" výsledku. Bílá stuha je pro mě osobně po Funny games USA, Utajeném, Kódu neznámém a Pianistce již jeho pátým snímkem a jedním dechem dodávám....bezjakýchkoliv debat NEJsilnějším filmovým zážitkem. Vyprávět cokoliv o snímku samotném nemá cenu, ostatně podívejte se sami a udělejte si úsudek každý z vás. Pouze za sebe dodám, vypíchnu (pravda, to je u Hanekeho filmů již dávno nepsaným pravidlem) VELMI působivou černobílou kameru Christiana Bergera, která s (cíleně) volně plynoucí Hanekeho režií a divákovým průvodcem (učitelem) dělá z celého tohoto snímku nesmírně silnou podívanou. p.s. mám rád ty "řídké případy", kdy člověk po skončení snímku jen tupě zírá na ubíhající závěrečné titulky a ještě řádnou chvíli si snímek "v sobě dohrává". Tohle je přesně ten případ a musím zároveň konstatovat, že tomu velmi napomohla (zcela určitě to byl i Hanekeho záměr) absence jakékoliv hudby (při závěrečných titulcích). p.p.s. musím přiznat, že se celkem bavím místními spílajícími komentáři na adresu Hanekeho, co se týče „otevřeného, nedořešeného“ a pro velkou většinu neuspokojivého konce. Je vidět, že pro valnou většinu to bude první setkání s režisérem. Zkuste takové snímky jako Kód neznámý, či Utajený. Zde to není apriorně o nějakém „dořešení“ místních případů. Zkuste to nebrat jako detektivku, ta zásadní myšlenka je zcela jasná. Všechno (tedy i zlo) začíná a následně i „klíčí“ ze samotné VÝCHOVY a přelévá se to následně z generace na generaci. (27.05.2011)

Humanistická sonda doprostřed skupinky černo-bílých lidských duší, sice takřka bez emocí a bez pointy, kterou bychom v případě běžných příběhových měřítek automaticky a neoblomně vyžadovali, ale zato s nejúchvatnějším a nejčistším obrazovým i hereckým znázorněním jedné filmařské vize za dlouhé roky. Dech beroucí střet andělské nevinny a tvrdé disciplíny s násilnou lidskou zvráceností, kde není důležité kdo nebo proč, nýbrž JAK - snad jediný Hanekeho film, u něhož pokud přistoupíme na mistrovu náročnou psychologickou hru, budeme odcházet s hřejivým pocitem nejen diváckého, ale především čistě morálního uvědomění..... (22.09.2015)