Plavčík a Vratko

Nebýt Terezky Pokorné, bylo by to k nekoukání. Oba chlapci byli toporní až nesnesitelní, Michal Dočolomanský snad po zmínce o této volovině pláče dodnes. Ale kamera nebyla špatná a exteriéry místy překrásné. Neuvědomuji si to teď přesně, ale nehrál Vševěda Dibarbora? Ono je to jedno, stejně ta figura byla přímo děsivá. Takže za těch pár zmíněných kladů 2*, za Terezku třetí. (11.05.2010)

Tohle byla slušná mizérie. Herci by byli ještě jakž takž (Skrúcaný je sympaťák, Dočolomanský má i přes tu hroznou masku stále charizma), ale film důsledně zabila impotentní režie maestra Ťapáka. Takto silně kokotsky natočený film jsem dlouho neviděl. Aspoň mě pobavili některé vypečené scény, jako např: Skrúcaný skočí na střechu, přičemž bez toho, aby byl slyšet jakýkoli zvuk nebo jsme nedejbože viděli nějaký kaskadérský kousek, se najednou ocitne vně domu, kde je na podlaze naprosto čisto. Asi umění teleportace. V této budově mezitím Lasica a jeho poskoci tancují boogie s Ťapákem ml.. Skrúcaný následně ukáže Lasicovi tři zlaté vlasy (vypadají jako nabarvené dráty), které má zabalené v modré igelitce (!), přičemž Lasica dostane asi infarkt a spolu s Ťap. a Skru. se teleportují ke skále, kde se změní ve slaměnou figurínu přibitou ke kříži, která vzplane a Skrúcaný ji shodí ze skály a do toho hraje hudba jak při mši kardinála Duky. Potom se díky kouzlu LSD přenese do království, kde způsobí výron gejzíru z místní studny a přesekne žábu (!) (opět hraje hudba jak při mši). Pak se dostane ke seschlému stromu, zbourá jeho oplocení a šmikne hlavu plyšovému hadovi, jenž vypouští z huby páru (!), díky čemuž na stromu vyrostou lusku připomínající uzené buřty (furt hraje ta hudba). V závěru se dočkáme odporně přesvětlených záběrů jak ze Samurai copa, rozezní se hudba jak ze svatořečení svatého Spytihněva a možná přijde i klíčování před plátnem. A zmínil jsem, že mapa nebe je tvořena obarvenýma tenisákáma a kovovejma ježkama? 30% (01.01.2022)

Je obdivuhodné s akou prirodzenosťou začlenil režisér Ťapák do rozprávky prvky ľudovej slovesnosti (porekadlá, čo Plavčík a Otlak len tak medzi rečou trúsia) a tradícií (pálenie Moreny, ako kúzlo čarodejníka). Sú to len kratučké fragmenty, ale je ich tam veľa. Herci boli dobrí, ale je to práve réžia, ktorá radí Plavčíka a Vratka medzi skvosty slovenských rozprávok. Škoda, že tieto nuansy ocenia iba máloktorí rodičia a deti si ich vôbec nevšimnú. (06.04.2021)

Slovenské pohádky 80. let natáčené v německé koprodukci patří k tomu nejlepšímu, na co můžou být Slováci právem pyšní. Částečně to platí i o této pohádce na motivy Pavla Dobšinského, případně Karla Jaromíra Erbena. I zde nechybí nezaměnitelná atmosféra, kterou jsem si jako divák velmi užíval. Herecky je to už krapet horší. Michal Dočolomanský jako zlý král je výborný, stejně tak mnohé herecké osazenstvo. Ovšem jinde je to horší. Štefan Skrúcaný v roli Plaváčka je sice velmi hezký, ale herecky mě moc nezaujal, a Marek Ťapák v roli Plaváčkova druha Mozola je tu navíc a vyloženě mimo. Nevyrovnanost je bohužel i u původního českého kinodabingu. Někde hlasy sedí, ale předabovat pány Lasicu a Satinského, když oba češtinu perfektně ovládali, se mi moc nelíbilo. A ten, kdo navrhl, aby Vlada Můlllera namluvil Miroslav Moravec (!), by si zasloužil naplácet na zadek. (15.07.2023)

Zaujímavá fantazijná rozprávka, hoci má aj otravné prvky. Števo Skrúcaný (zjavne vo svojom debute) dabovaný Dušanom Jamrichom je pre mňa dodnes zaujímavá haluz, a účasť Lasicu a Satinského ako astrológa-černokňažníka a "orientálne" ladeného kráľa nie je vôbec na zahodenie. Ťapáka v rozprávkach veľmi nemusím, vždy hrá svoje postavy ako nejakých urehotaných truľov. Oceňujem variabilitu prostredí, a že to má určitú príbehovú gradáciu v rámci "questu" Plavčíka a Otlaka. Pre mňa osobne lepšie dotiahnuté do konca, než taký Popolvár, ale na Lutherovu Mahulienu Zlatú pannu to zas nemá. (31.12.2022)