Noční jazdci

O okolnostiach na pohraničí v medzivojnovom období som nevedel prakticky nič, takže ma Noční jazdci bavili aj ako historický film, nielen ako vydarená variácia na western. Všetko je dokonale zladené, medzi hlavnými protagonistami to poriadne vrie a najmä je to zasadené do nádhernej tatranskej krajiny. Aj na miesta, kde som si počas túr urobil fotky. Kedysi som počas štúdií veľakrát brigádoval na stavbách a malo to blahodárny vplyv na medziľudské, postunpe utužujúce sa vzťahy. Bohužiaľ tu sme na inom mieste v inom čase a tak niet divu, že muselo prísť k nutnej chybe v komunikácii. Inak by sa z chlapov stali kamoši na život a na smrť. O tom tiež tento film vypovedá. (09.03.2014)

Vynikající halušky western (nebo spíše eastern). Čekal jsem solidní podívanou, ovšem dostal jsem vynikající příběh plný napětí, výtečné hudby a drsných mužů, který neztrácí tempo ani spád. Bez přílišných gest, bez prvoplánovosti s absencí klišé a s výtečnými hereckými výkony Radka Brzobohatého a Michala Dočolomanského. Ač jsem očekával jiný závěr, tento s příchutí nechutné politické machinace jsem rovněž uvítal. "Nelítostný souboj" po Slovensku. Zapomenutý skvost. 93%. (28.10.2008)

Opravdu velmi zajímavý námět a skvělé herecké obsazení, ale jako kdyby se tvůrci báli akce, spádu , napětí a schválně to zpomalovali a obírali o šťávu. Prostě nejsilnější dojem z celého filmu je obava: hlavně prosím neudělejme nějaký západní žánr, my jsme kluci z Československa a děláme jen film jako umění. Ať už to příběh žádá či nikoli, ať už to umíme nebo ne! Promarněná příležitost a přitom to ze začátku vypadá tak slušně... (30.10.2008)

Velmi dobrý film. Až překvapivě dobrý. Hned první scéna mě nadchla svojí stylovostí, při spaghetti titulcích doprovázených burácející Stračinovou hudbou jsem jásal... A ten pocit mi vydržel až do konce. Postavit proti sobě Radoslava Brzobohatého a Michala Dočolomanského byl milionový nápad, zrovna tak myšlenka pojmout příběh jako klasický western a také ho tak natočit. K tomu všemu si přidejte ohromně působivou atmosféru tatranských panoramat, výborně obsazené vedlejší role a závěrečnou pointu... A dostanete snímek, který jsem si právě dnes zamiloval. (03.10.2011)

Nejspíš žijeme v bohem požehnané době, protože se můžeme kdykoli podívat na jakýkoli film Martina Hollého, nemusíme za to nic platit, můžeme u toho jíst, pít a kouřit, a pak si o tom popovídat. Kromě "Zámku v Čechách", na který zrovna moc náladu nemám, jsem viděl 10 jeho filmů, kterým jsem dal (vzhledem ke své malé nápaditosti) vesměs 4 hvězdy, ale mohl jsem jim také dát vesměs 5 hvězd. Hollý si pro své filmy vyhledává silná témata, která zpracovává s profesionální bravurou a ušlechtilou kázní. Výjimkou určitě nejsou ani "Noční jezdci", kteří jsou dobově umístěni do několika měsíců před konferencí ve Spa (5. až 16. 7. 1920), při níž kromě jiného došlo k územnímu přerozdělení československého a polského pohraničí, a místně do Vysokých Tater (kterých se to příliš nedotklo). Příběh o nepřiznaném přátelství chronického zloděje a pašeráka koní a svěřepého finance a celníka v místech, kde se desinfekce ještě považovala za jed, byl... zkrátka dobrý, jako všechny filmy Martina Hollého. Pozn.: V roce 1967 (?) jsme zabloudili na školním výletě (SPŠS) někde pod Mengusovským štítem, k Popradskému plesu jsme došli po půlnoci. Za to, že nás nechali přespat, jsme jim (horské službě) ráno řekli, že jsme cestou objevili jeskyni plnou kanystrů se špiritusem. (14.03.2018)