Tokio!

První povídka může v úvodu působit tuctově ... leč vyústění její zápletky je velice pozoruhodné, velice překvapivé ... a velice osobní. Ta druhá je od samého začátku těžce psychedelická ... a nejspíš o nás vypovídá víc, nežli jsme ochotni veřejně připustit (přičemž její dovětek je mimořádně zdařilý). A třetí ... třetí vám možná napoví, proč se v Tokiu čas od času vyskytuje zemětřesení. Každopádně všechny tři spojuje nevázaná hravost, cílená vyzývavost a netradiční pojetí ... nakonec - proč by právě Tokio nemohlo být metropolí, kde nic není nemožné ?!? (21.07.2014)

Ako to u poviedkových filmoch chodí, každý si vyberie tú svoju naj, v tomto prípade ale máme výhodu, že sledujeme skôr strednometrážne plnohodnotné filmy, ako krátke jednoaktovky. Osobne mám dojem, že sme šli od najmenej dobrého po najlepší film, je ale možné, že s opakovaným pozretím sa situácia zmení. Ak by sme tu mali ešte poviedku ďalšiu (a ďalšiu), v nastolenom kvalitatívnom trende by som vydržal podobne hypnoticky sledovať Tokyo! aj ďalších pár hodín. Shaking Tokyo presne vystihol môj dojem z moderného Japonska, respektíve megapolisu, respektíve súčasného sveta a jeho paradoxnej prázdnosti v preľudnenosti. (04.01.2018)

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

Michel Gondry je nejen vyjímečný videoklipař ale zde se ukázal ve světle slušného až vyjímečného režiséra moderního filmu. Dívka stávající se židlí je krásnosmutně pojaté podobenství (asi jako Gaugain-kam kráčíme, co jsme....). Povídka Merde je vyloženě propadák, povídka Jun-ho Bonga se mi taky líbila ale je to průměr, mohl to víc rozvinout. Vcelku koukatelná věc! (02.01.2011)

Motiv odcizení v metropoli zemětřesení, neónů a průhledných deštníků, snad ku prospěchu věci pohledem zvenčí.. Gondry podle americké komiksové předlohy o tom, že jakýkoliv kus nábytku je užitečnější, než budižkničemu. Surrealismus dřevěných nohou zajímavý, jinak ale příliš ředěné saké a ta vlhkost z režisérových schopností se zase nedostavila. Merde začal naprosto bravurní scénou (chodníkové entrée podkreslené motivem z Godzilly 1954 od Akiry Ikufubeho), načež se začal utápět v močále vlastní obskurnosti (soudní proces). Přesto asi nejuniverzálnější segment antologie o izolovanosti a zranitelnosti japonské duše. Tokyo Shaking je režijně nejvytříbenější, ale mě ty korejské existenciální limonády zahalené v pampeliškovém oparu příliš neberou. A mimochodem, kdyby ten nechápavý hikikomori zmáčkl ihned to pravé tlačítko G, začalo by chvění mnohem dříve.. (21.07.2014)