Hobit: Smaugova pustatina

Hm, kouzlo je pryč. První Hobit se u mě se svým pomalejším tempem asi ještě svezl na nostalgické vlně, ale tohle už je regulérní zklamání s nezajímavými postavami, o nichž se člověk nic nedozví, a hordou nevkusného digitálního bordelu, u něhož jsem si v pár scénách (třeba Legolas skákající po hlavách trpaslíků) vzpomněl na nechvalně proslulou automobilovou honičku v džungli ze čtvrtého Indiana Jonese. Gandalfovo pátrání úplně zbytečné, Legolas na okrasu, lovestory mezi Kate z Lostu a druhým (a zároveň posledním) rozpoznatelným trpajzlíkem ze třinácti (definovaným slovem "otrávený") naprosto mimózní a i nad tím putováním trpasličí družiny a Bilba jsem několikrát zůstal v hlubokém zmateném údivu (poslat do Hory hobita, aby se tam přehraboval v závějích zlata a našel jakýsi arcišutr, který může být úplně kdekoli, a doufat při tom, že "se drak nevzbudí", je fakt geniální plán, který by se sice neztratil v dětské pohádce, jakou je knižní předloha, ale v rádoby temnější fantasy působí minimálně nepatřičně). Navíc film nemá pořádný dějový/dramatický oblouk (zatímco jednička fungovala jako včleňování se Bilba do společenství a získávání trpasličí důvěry), takže pokud se děj předchozího filmu dal s nadsázkou shrnout do slova "Vyšli", tak tentokrát zcela bez nadsázky do slova "Došli". S dovětkem, že ve trojce "Tam chvíli pobudou". Řemeslo má Jackson sice stále v ruce, ale při mém aktuálním zklamání nemůžu dát filmu, u něhož jsem se v lepším případě krutě nudil nad přívalem digitálních atrakcí, více než dvě hvězdy. (12.12.2013)

Tento díl zdál se mi poněkud slabší oproti jedničce, ale to přičítám loňské euforii z opětovného návratu do filmové Středozemě a znovusetkání se starými známými spolu s těmi novými. Na "dvojce" se mi opět líbila fantazie scénáristů, kterou vylepšili (ano, čtete dobře) vylepšili fantazii Tolkienovu. Užívala jsem si napínavou cestu Temným hvozdem, stejně tak i dobrodružství s Lesními elfy, super kaňoning v sudech, setkání s lidmi v Jezerním městě nebo Gandalfův střet s Nekromantem. Musím vyzdvihnout poslední část filmu, kdy se Bilbo a ostatní trpajzlíci setkají se samozvaným vládcem Pod horou, drakem Šmakem v Ereboru. Jsem ráda, že jsem šla na 2D verzi s titulky, nemusela jsem se takhle setkat s mnohými kritizovanou 3D. Za mě opět jasných 5*. (28.12.2013)

Šmakova dračí poušť naštěstí zdaleka není jen o jednom drakovi a velký prostor dostanou nové postavy. Roztažení Hobita do trilogie nepůsobí zase tak násilně, jak by se při pohledu na jednu úzkou knihu možná čekalo, ale o to větší respekt si dodatečně zaslouží Jackson za ukočírování trilogie Pán Prstenů, kde si pro každý díl vystačil pouze s jedním filmem. U Hobita měl tolik prostoru, že si mohl i vymýšlet a nepůsobí to nadbytečně. Předčasným vrcholem druhé části je únik trpaslíků v sudech a souběžná Legolasova exhibice při kosení skřetů. (31.12.2022)

Opět nesmírně zdlouhavé, emočně prázdné a v podstatě i zbytečné. Moje body sbírá vlastně jen za draka, který svou monumentálností budí respekt a... a za další digitální potvory. Pavouky! Jejich scéna trvá asi 7 minut a patří k tomu nejlepšímu, co ve filmu uvidíte. Hustý les, ještě hustější pavučiny, spousta chlupatých nohou a jedovatých zubů. Nástup osminožců nepostrádá atmosféru, souboj s nimi správné napětí a jejich CGI design a rozpohybování je naprosto dokonalé. V kvalitě jim může konkurovat snad jenom Odula, ta však jednoznačně prohrává v kvantitě. (01.04.2014)

Kouzlo je pryč. Poprvé. Ve všech ohledech slabší než první film, tam kde se divák mohl v jedničce zastavit, být okouzlen prostředím a pobavit se dobrým dialogem, tak tady se pořád někam pospíchá, staré postavy se nerozvíjejí a na nové se kašle a Jackson s Lesniem pořád otravně kroutí kamerou do boku. (18.12.2013)