Dvojitá hra

Už veľmi dlho som pri filme netrpel tak veľmi ako pri Duplicity. Gilroya mám veľmi rád za Micheala Claytona a za Bourna. Owen je pre mňa skvelý charakterový herec, rovnako ako Wilkinson a Giamatti. Agenti, hra na mačku a myš, konšpirácie, podvody, klamstvá a dejové zvraty obľubujem dovolím si povedať z neuveriteľným potešením. A aj keď Juliu Roberts ako herečku, ženu a filmovú ikonu, nemôžem vystáť, dokážem ju zniesť. Lenže tento film aj napriek inteligentne napísanému scenáru a precíznej réžií vzbudil vo mne otázku: prečo sa to vôbec točilo? Podobný príbeh sme videli už veľa krát a bol podaný podstatne lepšie. Chémia medzi hlavnou dvojicou je na bode mrazu a možno práve preto ich plán a ich vzťah, na ktorom je postavená celá zápletka, nedokázal u mňa ako diváka nájsť úrodnu pôdu pre prerozprávanie príbehu, ktorý sa ako vidím mnohým zdal zaujímavým. Pre mňa naozaj nudná záležitosť. Finálne odhalenie nebolo tak prekvapivé ako by som čakal, ale všetko to dávam za vinu postavám, ktoré ma jednoducho nevedeli vtiahnuť do deja. Pevne verím, že nový Bourne sa Gilroyovi podarí viacej. (20.07.2012)

Dal jsem sice tři hvězdy, ale zasloužilo by si to spíš dvě a půl. Celý film vyzněl dost rozpačitě. Chtěl být něčím hravým, dobrodružným a pro diváka neskutečně napínavým a nepředvídatelným. Bohužel se v těch dvou hodinách člověk moc nepobaví. Clive i Julia jsou takoví nemastní, neslaní. Největší trhlinou v tomhle příběhu je však ukrutně nudný scénář. Musíte se neustále soustředit, aby vám nic neuniklo, ale nic vás neláká k tomu, abyste tak činili. Ve výsledku z toho vyplyne jen další “O co tam vlastně šlo.. (zív)?” film. 50% (05.05.2022)

Mám rád filmy, kde se nedá nikomu věřit (často ani sobě) a kde se kombinuje více než obvykle. Jestli se pak ale o nějakém filmu dá říci, že jeho překombinovanost je překombinovaná, je jím právě Duplicity. Cliwe Owen i - nyní již stárnoucí - Julia Roberts hrají dvojici, která se snaží přechytračit dvojici jinou - a to soupeře na život a na smrt - 2 šamponové magnáty v podání vynikajících herců, Toma Wilkinsona a Paula Giamattiho. Vlastně nevím, co napsat. Špatné to není, ale všechna ta odhalení mi zkrátka přišla nezajímavá (přestože jsem je nečekal). (05.08.2009)

Trojzanrovy mix, v ktorom som mal asi to stastie, ze ako ustredny som si vybral tu romanticku liniu. Hlavne skrz nu som potom dostal pochutku, ktora ma smrnc, vyborny soundtrack (zeby variacia na 70´s dekadu?), bezproblemove a s lahkostou plynuce tempo (od Bournovky az po iskrive romanticke spickovanie v ramci suboja pohlavi), pricom pribeh vobec nie je zlozity (a mam pocit, ze to ani nebolo jeho umyslom). Gilroy sa pre mna profiluje popri scenaristickych pochutkach aj ako velmi sikovny reziser. (15.07.2009)

Velké zklamání. Čekala jsem zábavu, ale byla to spíš otrava. Snaha zpřeházet dějové linie jen o to víc odhalila, jak by byl děj plytký ve chronologickém řazení. Jenže co hůř, otravné byly i obě hlavní hvězdy - nepamatuji se, že by mi někdy předtím byla Julie tak nesympatická a nevěřím, že může Clive vážně tak přehrávat. Ale veřím, že tohle byl jen omyl, a že příště přijde Tony Gilroy opět s takovým kouskem jako byl jeho debut Michael Clayton. (18.05.2009)