Život na Marse

Americký Sam Tyler se stejně jako ten britský dostane za poslechu Life on mars při srážce s autem do roku 1973 a nastoupí tu na oddělení Gena Hunta a musí řešit všemožné kriminální případy a do toho si užije ještě nějaké "nadpřirozené" televizní vysílání a podobné, přesně jako v původním seriálu. První díly se americká předělávka vcelku věrně drží nebo dokonce někdy doslovně kopíruje původní britskou sérii a představuje všechny charaktery jako prakticky totožné s jejich britskými verzemi. Rozdíl je ale znát už v maličko odlišném pojetí těchto charakterů, kdy jim trochu chybí ten britský nadhled a humor, i když vtip tu je často a nikdy ho neprezentují hloupě a lacině, vážné scény na druhou stranu ale nemají takovou sílu, ale to je možná tím, že americký díl je o 20 minut kratší než britský a často se to tu musí vzít trochu hopem. Na ten britský vtip a nadhled původních postav se to ale nechytá, protože zvlášť v prvních kopírovacích dílech je to tak nějak umělé a dál v sérii je to prostě jen takové americké a hlavně Harvey Keitel je prostě pořád tak nějak vážně "vážnej" a Jason O'Mara zase není tak vyjevenej jak představitel britského Sama Tylera, ale na druhou stranu jsou tu mnohem víc využité všechny ostatní postavy a jsou zapojené do vlastních příběhů. Po pár úvodních dílech se ale naštěstí autoři asi vzpamatovali a začali trochu i tvořit, takže některé známé britské příběhy předělali do amerického prostředí a jejich vyznění se tím pádem změnilo a nakonec začali vytvářet úplně nové příběhy nekopírující ty britské. Nové příběhy sice nejsou taková pecka jako libovolný britský díl, ale určitě jsou lepší než jen obyčejné kopírování a některé z nich se dokonce těm britským silně blíží svou našláplostí a vtipností zároveň. Tahle snaha vytvořit "nový" seriál nakonec úplně změní tu hlavní zápletku o Samovi Tylerovi a vede až k trošku střeleně "recesistickému" závěru, který sice nedává celkovému vyznění série to co britský konec, ale člověk se u toho může fajn pobavit :). Americký Life on mars je prostě příjemný a zábavný policajtský seriál s kvalitním a sympatickým obsazením a i když se nechytá na ten britský, tak rozhodně stojí za to na něj kouknout už jen proto, že tam jsou prostě i nové díly a ne jen kopírky britských :). A taky přináší tu zásadní informaci, že britský rock'n'roll byl prostě tehdy lepší. :) A poslední zajímavá věc je, že nevysílaný preair pilot byl úplně katastrofálním způsobem špatný, takže je div, že tomu nakonec dali zelenou a ještě větší div je, že to zvládli ve vysílaných dílech tak dobře. :) (01.11.2010)

"Já na náhody nevěřím, jen na zmatený rozmar osudu." Co jiného také Samu Tylerovi zbývá, když najednou vykonává policejní práci v časech, které již dávno minuly. Mně se tedy v roce 1973 líbilo i ve skutečnosti, ale New York mi do těch vzpomínek nějak nezapadá. Takže hodně štěstí chlape a ať ti to v minulosti šlape. (23.11.2016)

Life on Mars v americkém hávu není ani horší ani lepší než jeho britský bratříček, je prostě jiný, což je u remaku základním předpokladem pro jeho sledování. Nedokážu ani pořádně vysvětlit proč mě život Sama Tylera v New Yorku 70. let natolik pohltil, asi je to vhodnou kombinací herců, prostředí, příběhů a také perfektního soundtracku (David Bowie, Hollies, Beach Boys, Ringo Starr, Marmelade atd.). Snad jedinou výtku bych měl k podivnému zakončení, takže pro potenciální diváky bych měl jeden tip...ve chvíli kdy v posledním díle Sam obejme Gena (cca 6 minut před koncem) to prostě radši vypněte :-) (19.02.2011)

Dost dlouho jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, protože on ten remake není zas až tak špatný pokud se divák oprostí od toho, že to prostě nijak zvlášť nectí původní seriál. Zatímco originál byl i navzdory častému nadhledu poměrně sprostý, syrový a místy až depresivní, US remake je daleko generičtější komediální feel-good kriminálka podle roky neměnné americké šablony. S tím bych se asi po pár dílech srovnal, kdyby se tvůrci nesnažili tolik kopírovat scénáře původních epizod, s čímž se pojí úplně stejná chyba, kterou obě verze mají - nezáživné case-of-the-week zápletky, u kterých vzhledem k okolnostem hlavního hrdiny navíc převládá pocit, že nemají příliš velkou váhu. A u remaku je to o to víc umocněno tím, jak strašně cool a nad věcí se seriál minimálně ve své první polovině snaží být. I sebevážnější zápletka (např. smrt dítěte) je tak často degradována neustálým a někdy až nemístným zlehčováním situace. V tomhle ohledu mi umírněnější britský originál sedl o dost více. V druhé polovině série se začne scénář US verze od originálu odklánět a tehdy mě to konečně docela chytlo. Hlavní postavy, ač naprosto odlišné od svých britských protějšků (nejvíce to odnesl Gene Hunt), mají mezi sebou slušnou chemii - zejména Annie a Sam. A hlavně nabere na intenzitě ústřední zápletka. Až do poslední chvíle divák netuší jestli a jak moc se tvůrci ve finále odchýlí. Z rozuzlení jsem ovšem dost rozpačitý, ačkoli k americkému vyznění, odlehčené atmosféře a, co si budem, i nápadné scenáristické debilizaci vlastně docela i sedí. Jenže střídmější a syrovější originál, ač není za každých okolností vždy vyloženě zábavnější, je prostě chytřejší, napříč epizodami nenápadně provázanější a ve spojení s navazujícím Ashes to Ashes ve finále emocionálně daleko silnější a vypointovanější. (17.01.2022)

Hmmmm... Čekám, čekám, a ono nic. Z atmosféry sedmdesátých let se do tohoto kousku opravdu moc nedostalo. Jo, chlapi nosí kotlety, dvojčata stojí, černoši mají půlmetrová afra, ovšem jinak je to spíš celé postavené na běžném současném americkém životě, do kterého jsou PŘESNĚ NAOPAK přesazeni lidé ze 70. let. Harvey Keitl je standardně dobrý, ale za prvé nemá, co hrát, a za druhé - léta prostě nezastavíš. Proč prostě nepromítli v USA velice dobrý britský originál? Nebo snad Britové hovoří nějakou jinou řečí? (21.04.2010)