John Carter: Medzi dvoma svetmi

Hollywood je místem neomezených možností a nejbizarnějších střetnutí. Kovbojové a vetřelci moc nevyšli, inu, proč na diváky nezkusit Manekýny a bílé opice… Velkým plusem tohohle nepřiznaného remaku Tureckých Hvězdných válek je schopnost sebeironie v zárodečném stavu. Vtípky na vlastní účet problematizují (ovšem nevylučují) přijmutí pozice bytosti intelektuálně vysoko čnící nad předkládaným brakem. Neustálé zajímání Cartera je pro každý případ shozeno hned zkraje, hrdinova neznalost nového prostředí tvůrcům umožňuje situovat jej na úroveň marťanských batolat a „rozskočným“ akčním scénám vzhledem k vysoké technické úrovni spíše prospívá, než ubližuje, že Stanton používá živé herce, jako kdyby šlo o animované postavičky. Ze stejného důvodu je nejzábavnějším „hrdinou“ nepřetržitě naspeedovaný, půltunový čokl. Načasování zlomových okamžiků důsledně podle příručky pro začínající scenáristy, prkenné herectví a fast foodové filozofování s prosvítající snahou ospravedlnit masové vraždění (jaképak cavyky, když jde o dobrou věc a chudáka bijce pohání osobní trauma) současně lehko poslouží jako munice těm, kdo považují současnou žánrovou kinematografii USA za zlo srovnatelné s vybitím bizonů a vymyšlením Facebooku. V důsledku se střídavě můžete bavit tím, jak si film uvědomuje a neuvědomuje svou hloupost. Po pravdě, nenacházím dostatek racionálních argumentů, abych z nich mohl vytvořit štít k odrážení připomínek těch, kdo budou Johna Cartera považovat za slaboduchou slátaninu. Ty dvě hodiny velkolepé zábavy a vzpomínání na četbu dobrodružných klukovských románů z dědečkovy knihovny mi už ale nikdo nevezme. Také díky nostalgii jde protentokrát stranou nelibý pocit z informace, že něco tak průzračně pokleslého muselo stát 250 milionů dolarů. 80% (07.03.2012)

Mé nohy nikdy neklusaly po vyšlapané stezce mezi Zemí a Marsem, ale přesto jsem si jist, že kdyby byla spoře oděná princezna v nesnázích, tak se vykašlu na všechno své zlato a skočím ji zachránit. Mě zkrátka nedělalo problém ztotožnit se s motivací nadrženého skokana Cartera, ale přesto se musím přiznat, že čtvrtá hvězda je jen a pouze za toho uslintaného turbopsa. Musím se mrknout do Zverimexu, jestli něco podobného nemají v katalogu. (02.10.2012)

Takhle by vypadal Avatar, kdyby v něm bylo všechno špatně... Uondané, nezajímavé. Selhává to už od samého počátku - tomu světu se nedá věřit! Co teprve postavám v něm a co teprve tomu, co ty postavy dělají. (+ další selhání 3D formátu. Dává nám jen vyblitou šeď barev a minimální efekt. Scorsese nastavil laťku vysoko...) (06.03.2012)

Aj napriek tomu, ze trailer vyzeral bombasticky, je to jeden z tych dalsich akcnych fantasy filmov, pricom ak ich je uz moc a videli ste aj lepsie filmy, priklad PANA PRSTENOV (2001 - 2003), tak vas tento film uz nicim neprekvapi a co je horsie, po par tyzdnoch si uz len matne spomeniete, o co tam vlastne islo a kto hral toho hlavneho hrdinu. Ale to nie je podstatne. Mozno ak uvidim po par mesiacoch uputavky na HBO, tak si ho pozriem zo zvedavosti znovu, ale najlepsie sa naozaj hodnoti film az po par tyzdnoch, pretoze takto viem najlepsie, ako mi film ulezal v hlave. Nechcem tento film zhadzovat, ale chvilkami mi pripominal nemastny-neslany ZLATY KOMPAS (2007), na ktory som sa tiez velmi tesil a nakoniec som az taky nadseny nebol. Mozno keby som videl Johna Cartera pred desiatimi rokmi, bol by som asi viac nadseny. Len pre zaujmavost, reziser Andrew Stanton doteraz natocil animaky ako ZIVOT CHROBAKA (1998), HLADA SA NEMO (2003) alebo VALL-I (2008) a tento film bol jeho prvym celovecernym pokusom. ________ Taylor Kitsch - (John Carter) +++ Lynn Collins - (Dejah Thoris) +++ Samantha Morton - (Sola) +++ Willem Dafoe - (Tars Tarkas) +++ Thomas Haden Church - (Tal Hajus) +++ Mark Strong - (Matai Shang) +++ Ciarán Hinds - (Tardos Mors) +++ Dominic West - (Sab Than) +++ James Purefoy - (Kantos Kan) +++ David Schwimmer - (Mladý Thark Bojovník) +++ (Videl v 3D kine 18.03.2012) +++ (28.05.2012)

Proč muselo Dejah Thoris hrát tak šílené prkno? :-( Ale popořadě... moc, moc jsem se bál, jak tahle nádherně košatá, naivní, a přitom silná knižní předloha dopadne. Naštěstí, scénář mě celkem uspokojil. Navíc NENÍ zhovadile patetický, ani polopatický, tedy nepřizpůsobuje mě nejtupějšímu potenciálnímu divákovi. Nevnucuje mi nějakou trapnou režisérovu agitaci, hurá. Vizuální efekty se až na řadu přemrštěných (doufám naschvál) rekvizit dost povedly. Hudba byla místy přestřelená (je špatně, když koukáte na film a řeknete si "jemináčku, ta hudba ale šlape kočce na ocas" - má vás vtáhnout do příběhu, ne z něj vytrhovat)... no ale dejme tomu. Co bylo ovšem slabší, to byla část hereckého pojetí. Herec s velkým egem se pozná tak, že nastoupí na plac, zatne všechny svaly, natočí hlavu, vytřeští oči a začne místo mluvy s partnerem hřímat repliky, aby bylo vidět, že za ty prachy něco HRAJE... Kdežto velký herec se naopak pozná tak, že se poddá roli, vzdá své osoby, a nekoukáte na herce, ale na postavu, kterou hraje. Naštěstí v sobě tohle trochu měl hlavní hrdina, s vedlejšími (až na Purefoye) to bylo dost zlé. Je smutné, že většina lidí hrála hůř než animovaní marťani. Zpět k Dejah Thoris -- to se nepovedlo hodně, měli najmout nějakou herečku. Ale aspoň to nebyla anorektička nebo vyfotošopovaná modelka, ale přirozeně mírně hezká ženská, které dali šmrnc. (07.03.2012)