Duchom mladí

Úžasně roztomilý babči a dědové ve variaci na Folsom Prison dokáží dojmout i obrovskýho Johna "Jako kafe, ale napsaný jinak", natož pak mě, útlocitnou to osobu. Vědí, že času moc nezbývá, jsou s tím smířeni a jali se si poslední léta, měsíce, týdny, dny i hodiny náležitě užít. Jejich nadšení nezná mezí, dokáže dát životu smysl a navíc jim to fakt zní! I když důchodci zpívající rock jsou "hustý", s přihlédnutím k faktu, že nikdo z nich ho jako svůj oblíbenej žánr nemá, se nemůžu ubránit pocitu, že by je muselo víc bavit zpívat něco, co jim je blíž. Ztratilo by to sice valnou část vtipu pro publikum, ale samotný interprety, pro který to, doufám, je především, by to uspokojilo víc. Taky starouškům, kteří do nějakých smutků nezabředávali, jejich snahu kazili mladší, kteří trochu patosu vnesli, ale po závěrečným koncertu mi stejně zbyly jen vlhký oči, který šly ruku v ruce s úsměvem od ucha uchu. Což je něco, co se jen tak někomu nepovede. Nechť jsou tyhle plný bytosti svou živostí inspirací pro mladší generace. Pro babičky a dědečky za čistých 10*, pro film o nich "jen" za 4*. (18.11.2012)

Sympatický projekt spievajúcich seniorov, alebo už skôr starčekov. Predpokladal som, že to sa im spieva, keď sú napriek veku zdraví, ale opak je pravdou. Choroby ich vôbec neobchádzajú a oni sa napriek tomu snažia zúčastniť všetkých nácvikov, aby vystúpenie bolo perfektné. Ich kouč Bob Cilman je človek na správnom mieste, nemá to ľahké a hoci oproti mladším ročníkom tu nechýba disciplína, vznikajú celkom iné problémy, s ktorými musí zápasiť. Staying Alive má v ich podaní celkom bezprostredný vyznam a I Feel Good je vrcholom výstupenia i celého filmu. Pochváliť musím strih filmu, keď sa prelínajú nácviky, súkromie a osobné výpovede a nakoniec sa celok zdá úplne pohodový. (01.07.2015)

Strhující, milý i dojemný dokument o partě seniorů, kterým už zdravíčko ani paměť zdaleka neslouží, ale ty "zbytky života" si užívají s maximálním nadhledem, radostí a neuvěřitelným optimismem. Vědí, že život zdaleka není fér, ale žít se musí a proč se tím vším trápit. Daleko lepší je s nadhledem a radostí si v partě společně zazpívat a to tak, že to ty mladší i zdravější s přehledem dostane do kolen. Hodně emocionální snímek, který se musí silně dotknout jak vrstevníků, tak i ostatních o generaci či více generací mladších a v mnoha okamžicích filmu.se mísí úsměv, obdiv, příjemné mrazení i rozčarování z ran osudu. Ale, což je nejpodstatnější, ta optimistická linka silně převažuje. (04.03.2019)

Původně jsem si myslela, že se bude jednat o dokument o nějakých šedesátiletých smažkách, kterým se nechce ze scény, ale když na začátku „naběhla“ ta bábina a začala zpívat Should I Stay or Should I Go, zůstala jsem zírat a věděla, že tohle bude nářez. A byl. Oni sice většinou milujou klasiku, ale to by byla celkem nuda zpívat. Nešlo tu jen o hudbu, ale i o emoce a smutek a o to, že i důchodci umí být správně prdlí. Nejvíc mi imponovala paní, která v 70 začala dělat striptýz a slavila s tím úspěch dalších dvacet let! Tak to je úlet. Navíc byla podobně chlípná, jak já (někdo by mohl vyprávět ;-)). Doufám, že mi to taky vydrží až do důchodu! A nezpívají si jen pro sebe, ale cestují i za moře. „Jezdili jsme z kontinentu na kontinent, až jsem z toho inkontinentní.“ A ten 80-ti letej stařík je taky pěknej kanec. Prej je sex po sedmdesátce delší a užijete si víc legrace. Tak to asi nezjistím, protože takovýho věku se se svým nezřízeným životem nedožiju. :-) Taky jsem se dozvěděla recept na dlouhé manželství – je založeno na lásce a důvěře. „Já ji nemiloval a ona mi nevěřila.“ No, a když tato banda začala zpívat, měli i drsňáci z kriminálu co dělat, aby jim nevyhrkly slzy. Tito staříci mají můj neskutečný obdiv. „Dáš si trochu šnapsu, zlato?“ (16.05.2010)

*KÝM SI PO NÁS PRÍDE* Milý a netradičný dokument, ktorý však v prvej polovici značne nudí (neustály nácvik nových piesní nemá príliš čím zaujať) - pokrivkáva tu a akoby sa opieral o pomyselnú barličku. Postupne sa však charakter dokumentu mení - vo viacerých profiloch sa zoznamujeme s niekoľkými členmi zboru, prežívame spolu s nimi ich fyzické obmedzenia, choroby, úspechy a zlyhania. Mnohé pasáže sú úsmevné, mnohé dojímavé; je to taký úsmev cez slzy, pretože tu blízkosť definitívneho konca vidieť v každom jednom zábere. Verdikt v 1 vete: Keď dôchodcovia nesedia meravo za oknom svojej izby. 13.08.13 Oficiálna YouTube stránka tu. (13.08.2013)