Duchom mladí

Strhující, milý i dojemný dokument o partě seniorů, kterým už zdravíčko ani paměť zdaleka neslouží, ale ty "zbytky života" si užívají s maximálním nadhledem, radostí a neuvěřitelným optimismem. Vědí, že život zdaleka není fér, ale žít se musí a proč se tím vším trápit. Daleko lepší je s nadhledem a radostí si v partě společně zazpívat a to tak, že to ty mladší i zdravější s přehledem dostane do kolen. Hodně emocionální snímek, který se musí silně dotknout jak vrstevníků, tak i ostatních o generaci či více generací mladších a v mnoha okamžicích filmu.se mísí úsměv, obdiv, příjemné mrazení i rozčarování z ran osudu. Ale, což je nejpodstatnější, ta optimistická linka silně převažuje. (04.03.2019)

Kočírovat tento sbor s věkovým průměrem okolo číslovky osmdesát si zaslouží obdiv a stojí jistě usilí jako hlídat celé The Rolling Stones na turné. Je neskutečné jak dokáže dokument oscilovat mezi absolutním nadšením ze života a naprostou lítostí nad nepřízní osudu a života. Posluchačské publikum je navíc ochuzeno o dojemný příběh zrození show. Kvůli němu musí při konečné pódiové verzi jednotlivých písní v závěru (Fix You od Colplay, I Feel Good od Jamese Browna a další) vyhrknout slzy snad každému. 80 % (01.06.2009)

Pět hvězdiček ani ne snad tak pro film, jako spíš pro sbormistra- je to úžasné, jakou hodnotu dokáže dát lidským životům na jejich nejzazším sklonku. Mám chuť naplňovat smyslem životy mých rodičů a jednou, za pár let, i ten svůj, úžasně mě to v tomto směru nabilo. Škoda, že si to za chvíli nebudu pamatovat, že jsem někdy něco takového viděl. Nejraději bych si to vytetoval na čelo. Tohle byl podzim života podle mého gusta- v rytmu Sonic Youth. (20.07.2018)

Úžasně roztomilý babči a dědové ve variaci na Folsom Prison dokáží dojmout i obrovskýho Johna "Jako kafe, ale napsaný jinak", natož pak mě, útlocitnou to osobu. Vědí, že času moc nezbývá, jsou s tím smířeni a jali se si poslední léta, měsíce, týdny, dny i hodiny náležitě užít. Jejich nadšení nezná mezí, dokáže dát životu smysl a navíc jim to fakt zní! I když důchodci zpívající rock jsou "hustý", s přihlédnutím k faktu, že nikdo z nich ho jako svůj oblíbenej žánr nemá, se nemůžu ubránit pocitu, že by je muselo víc bavit zpívat něco, co jim je blíž. Ztratilo by to sice valnou část vtipu pro publikum, ale samotný interprety, pro který to, doufám, je především, by to uspokojilo víc. Taky starouškům, kteří do nějakých smutků nezabředávali, jejich snahu kazili mladší, kteří trochu patosu vnesli, ale po závěrečným koncertu mi stejně zbyly jen vlhký oči, který šly ruku v ruce s úsměvem od ucha uchu. Což je něco, co se jen tak někomu nepovede. Nechť jsou tyhle plný bytosti svou živostí inspirací pro mladší generace. Pro babičky a dědečky za čistých 10*, pro film o nich "jen" za 4*. (18.11.2012)

„Z tohohle světa se člověk živý nedostane, to je jistý.“ Skupina s nejzkušenějšími zpěváky na světě. Neztrácejí čas ohlížením a litováním. Vědí, že jim nezbývá mnoho času a tak se nezastavují a jedou dál a dál. Dá vám sílu, když vidíte tolik upřímné radosti ze života. Zároveň jsou zde okamžiky, z nichž příjemně mrazí. Třeba vězeňský koncert, během kterého drsní muklové s obtížemi potlačují slzy. Měli by vidět všichni, kdo si myslí, že život není fér. Není, ale protože s tím nic nenaděláme, proč si alespoň od srdce nezazpívat… 90% (08.02.2011)