Duchom mladí

„Z tohohle světa se člověk živý nedostane, to je jistý.“ Skupina s nejzkušenějšími zpěváky na světě. Neztrácejí čas ohlížením a litováním. Vědí, že jim nezbývá mnoho času a tak se nezastavují a jedou dál a dál. Dá vám sílu, když vidíte tolik upřímné radosti ze života. Zároveň jsou zde okamžiky, z nichž příjemně mrazí. Třeba vězeňský koncert, během kterého drsní muklové s obtížemi potlačují slzy. Měli by vidět všichni, kdo si myslí, že život není fér. Není, ale protože s tím nic nenaděláme, proč si alespoň od srdce nezazpívat… 90% (08.02.2011)

Je obdivuhodné sledovať, s akým nasadením sa púšťajú títo seniori do niečoho, na čo už objektívne ani nemajú. Ako dokážu svoju energiu vyžarovať do hľadiska. Ako prekonávajú všetky problémy vedomí si krátkosti času, ktorý im zostáva. Ale rovnako je obdivuhodný ich zbormajster, ktorý kombináciou pochopenia s náročnosťou doviedol súbor na hranice jeho možností. Na rozdieloch medzi skúškami a vystúpeniami to bolo najzreteľnejšie. Dojímavý film. (10.06.2014)

"Je to jen taková třešínka na dortu, akorát že ten dort jsme už snědli..." - toť citace z filmu jako požehnání... Každopádně, dámy a pánové, babky a dědkové! Tahle šou vás nezanechá v klidu... %-))) . . . Sex už nemusí, drogy už nemůžou, rock'n'roll milují! A o tom to je - a žít se musí... ;o))) . . . Úžasný band úžasných lidí, kteří zkrátka nikdy nebudou za zenitem a úžasný, strhující, veselý, milý i dojemný dokument o nich... (Poprvé viděno 28.3.2010 na >srdečním prostoru< , hodnocení 7., komentář zde jako šestý - 28.3.2010) (28.03.2010)

*KÝM SI PO NÁS PRÍDE* Milý a netradičný dokument, ktorý však v prvej polovici značne nudí (neustály nácvik nových piesní nemá príliš čím zaujať) - pokrivkáva tu a akoby sa opieral o pomyselnú barličku. Postupne sa však charakter dokumentu mení - vo viacerých profiloch sa zoznamujeme s niekoľkými členmi zboru, prežívame spolu s nimi ich fyzické obmedzenia, choroby, úspechy a zlyhania. Mnohé pasáže sú úsmevné, mnohé dojímavé; je to taký úsmev cez slzy, pretože tu blízkosť definitívneho konca vidieť v každom jednom zábere. Verdikt v 1 vete: Keď dôchodcovia nesedia meravo za oknom svojej izby. 13.08.13 Oficiálna YouTube stránka tu. (13.08.2013)

Tak vážení a milí, už dlouho jsem neviděl dokument, který by se mnou zahýbal tak, jako třeba některé hořkosladké filmy Woodyho Allena. Málokterý mistr dokáže to, že se v jednu chvíli popadáte za břicho a brečíte smíchy a v zápětí si utíráte slzy kapesníkem a je vám úzko. Woody to dokázal na poli celovečerních filmů. Ale zprostředkovat mi tak širokou škálu pocitů i na ploše jednoho dokumentu o osmdesátiletých důchocích, kteří se baví tím, že zpívají punkové, funkové a rockové písně, je pro mě nečekané, maximálně překvapivé a téměř dechberoucí. Od úvodního výkřiku z Should I stay or should I go od the Clash až po nefalšovanou radost ze života při podání I feel good od Jamese Browna jsem seděl přikovaný v křesle a střídavě se nechával naplňovat všemožnými emocemi, které ve mně zanechali katarzní pocit oslavy života a stáří jako takového. Hlavní je neztrácet naději... a to prosím v kterémkoliv věku. (21.05.2010)