W.

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)

Zde aspoň můžete vidět jak funguje americká politika. Vše je jen o ropě a teroristé je jen hloupá výmluva a většina světa na tuhle hru přistoupila. Snímek jsem hodně dlouho odkládal až jsem se konečně rozhodl ho pustit a rozhodně nelituju. Život rodiny Bushů je hodně zajímavý a tahle rodinka asi něco umět musí když téměř všichni to dotáhli daleko. (26.01.2010)

Oliver Stone natočil snímek, kterým nikomu neublížil, tedy snad kromě sebe. To, že je Brolin v roli výtečný, je jedna věc, ale druhá je skutečnost, že ten film je vlastně o obyčejném člověku, který se snaží, aby se s tím, co přichází, vyrovnal. Popravdě, mě je jedno, že je G. W. Bush normální - obyčejný člověk. Nechápu, jaký smysl má dívat se dvě hodiny na film, který se nás snaží přesvědčit, o tom, že je Bush náš muž. A jestli tohle mělo být satirou a karikaturou tohoto muže, tak se to Stonovi podařilo tak dobře skrýt, že je z toho nakonec glorifikace a vlastně i opodstatnění války v Iráku. Brát skutečnost, že se film vyhýbá 11. září jako vhodný prvek, mi přijde jen jako nástroj vyhnout se kontroverzi, což se tomuhle snímku daří skvěle. Je neskutečně plochý. (07.04.2014)

Svědomí Ameriky se znovu ozývá, ale naštěstí našlapuje jen velmi opatrně. Stone vytvořil dokonalý kompromis, kdy se nesnaží za každou cenu ukázat Bushe jako obyčejného chlapa a ani z něj netvoří arcilotra. Na to tu ostatně v minulé dekádě byla spousta jiných. V tomhle příběhu jsou chyby, ale není jim přidána snad ani špetka osobních antipatií. Vždyť i vztah s otcem vysvětluje ambice, ale zároveň chce zůstat ve faktických hranicích. Hlavně díky tomu tak z W. vznikla dokonale seriózní studie. Ale ne snad studie slavné osobnosti, ale jedné hromadné nenávisti. (22.04.2012)

Je milé osvěžit si vědomost, že nejmocnějším mužem planety byl po nekonečnou dobu osmi let vyléčený notorik, jemuž celá armáda poradců nepřetržitě stála na jeho nekonečném vedení. Osud světa byl zkrátka v dobrých rukou a já, hrdý ateista, poníženě děkuji všemohoucímu, že na našem území nevytryskla ze země ropa, tudíž jsme se lstivě vyhnuli zařazení na Osu zla. Snímek samotný na mě nepříjemně působil snahou tvářit se objektivně, protože mne by uspokojilo daleko více podpásových úderů do nechráněných choulostivých partií pana Bushe, toho času mladšího. (02.02.2012)