W.

Viděl sem Nixona i J.F.Keje a musim říct že W. je zatim nejhorší ze Stoneovejch politicky zaměřenejch filmů. Nejde o to že film by byl špatně natočen, ba naopak - I Josh Brolin hraje na výbornou, jde o to že George Walter Bush prostě není taková osobnost jako výše zmínění prezidenti a jeho předprezidentskej život plnej tápaní není pro filmový plátno moc přitažlivej. Možná by to chtělo se trochu víc zaměřit na vztah otec-syn, kterej je tam zajímavej a dokonce je tam i jeden moc pěknej moment když má Geo noční můru. Taky se mi líbí že je tam v podání vlády přímo zdůrazněn záměr infliltrovan irák kvůli ropě. Každopádně jsem ale čekel o dost víc. 3* (10.02.2009)

Dámy a pánové, 43. prezident Spojených Států GEORGE W. BUSH!..... Bylo nebylo. V časech po 11.září 2000 seděl v Bílém domě takovej synek z dobré rodiny. Jak se tam dostal? Kdo je G.W. Bush? Hraný (NE)dokumentární film o nenáviděném prezidentovi, cestě na vrchol, zákulisí příprav války v Iráku, ve kterém je samozřejmě prostor pro ,,zaručeně pravdivé“ teorie. Výtečná režie O.Stonea a herecký výkon J.Brolina dělají ze snímku něco víc, než jen film pro Američany. On totiž svět, kde si kámoši prošlapávají cestu nejsou jen USA! Takže.... KDO BYL G.W.BUSH?? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, co musím umět, když chci vstoupit do politiky. (V Americe?) 2.) Jsem ,,Pepa VOLIČ“ a rád poslouchám sladký politický řečičky. 3.) G.W.Bush je můj oblíbený politik. 4.) O.Stone je můj oblíbený režisér a chci si spravit chuť po Wall Street 2. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.12.2010)

Prezidenti USA to nikdy neměli, nemají ani nebudou mít lehké. A dvojnásob to platilo právě pro Bushe. Prezidentovi jde sice v první řadě o to konat dobro a dělat správná rozhodnutí, ve výsledku ale stejně musí volit menší zlo, kompromis a to vše s přijatelnými ztrátami. Oliver Stone si tak po slabém WTC částečně napravuje reputaci velmi zdařilým životopisem o nejneoblíbenějším prezidentovi USA, kterého dokonale věrně ztvárnil Josh Brolin. (11.02.2009)

Stone po predošlých skúsenostiach už asi nechcel pôsobiť veľmi tendenčne, tak sa rozhodol Busha viac-menej ušetriť a nechal sa jeho postavu vyslovene strápniť len raz. Ale zato tesne pred koncom filmu, kedy na to divák nezabudne. Dobrá taktika. A metafora na záver bola ešte lepšia - nechytiť loptičku, pretože mu nikto žiadnu nehodil. Prezident, ktorý nepochopil, že jeho post nie je len hra, nemohol zostať na výslní večne. Aj povolanie "syn" má svoje medze a životnosť. Našťastie. (02.12.2014)

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)