W.

15% Hloupoučký film s naprosto neskutečně stupidními scénami, proti kterému je scénář latinskoamerické telenovely umělecké dílo. Takovýhle scénář by nešli dobrovolně zfilmovat ani Soukup s Troškou. W. nabízí pár epizod z Bushova života: Bush těžký alkoholik, Bush agresivní vztekloun, Bush mladé budižkničemu, Bush věřící, že je bohem vyvolený a Bush prezidentem (scény z prezidenteského zákulisí jsou tak neuvěřitelně naivní a hloupé, že jsem se musel smát. Ano věřím, že Bush má malý IQ a jeho poradci ho díky tomu do ledazčeho vmanipulovali, včetně invaze do iráku, ale oni tady jsou líčeni jako komické karikatury a jen o málo menší hlupáci než on, zjeména velmi zábavný je cheneyho výstup u mapy, tenhle pán má ovšem několik vysokoškolských titulů a rozhodně není žádný hlupák, kdyby byli bushovi poradci skutečně takoví, jak je líčí film, tak by vláda nevydržela dýl než měsíc, rozdhodně ne vládnout nejmocnějšímu státu světa 10 let). Zásadní chyba filmu je podle mě v tom, že je ve své roztříštěnosti ve výsledku o ničem, celý měl totiž být o zákulisí Bushova vládnutí a ne o epizodách z jeho života a konfliktním vztahu s otcem, který jsou v aktuálním kontextu doby naprosto nezajímavý. Slet scén dohromady netvoří žádný konzistentní celek, díky retrospektivám nemá W. začátek, ani konec. Nemá vůbec žádný závěr, v podstatě ani souvislý děj, moc se toho nestane, žádná atmsféra se nekoná, film nevtáhne, neosloví. Hudba je úplně zcestná, vůbec nepasuje k tomu, co se děje ve scéně. Jediné dobré na filmu je Josh Brolin, který se na roli Bushe připravil hodně pečlivě a chvílemi to vypadá, jako by hrál hlavní roli sám Bush. Za něj je ta 1*, jinak je to na odpad. Skoro bych si přál, po třetím průseru v řadě, aby už Stone nikdy nic nenatočil. (21.02.2009)

Film o GWB by se nabízelo uchopit dvěma způsoby. Buď natočit propagandistickou pohádku o Bohu, hrdé Americe a zlých ručníkářích, nebo se vyřádit na Bushově ignoranství a údajné nízké inteligenci a v duchu konspiračních teorií ho vyportrétovat jako nastrčenou loutku/válečného zločince (nehodící se škrtněte). Oliver Stone ale dělá elegantní úkrok stranou a zásadní momenty juniorovy presidentury zobrazuje v kontextu věčného rodinného soupeření otec x syn. Když tedy sledujeme mladého Bushe a jeho sporné tažení na Baghdád, nejsou tolik podstatné pragmatické motivy související s globální geopolitikou, ale jde spíše o další impulsivní rozhodnutí člověka, který se zoufale snaží alespoň v něčem předčít svého otce, případně dotáhnout do konce to, co on před ním nedokázal. V několika scénách je GWB (záměrně?) situován do role přerostlého dítěte, které se ani v době, kdy jeho hlavu kryly šediny, nedokázalo plně vyrovnat se svou minulostí nebo zpytovat svědomí. V tomto ohledu je příznačná závěrečná scéna na tiskové konferenci, kde Bush svojí neschopností uspokojivě odpovědět nepředvádí ani tak politické selhání jako spíš lidské - je zjevné, že je to někdo, kdo se absolutně nezabýval sebereflexí. Vždyť proč zpochybňovat zda to, co dělám, je skutečně správné, když jsem byl do služby vlasti povolán samotným Bohem. Brolin září a Cheneyho bych nerozeznal od originálu. Skvělé, a nebál bych se říct, že i nadčasové. (04.11.2009)

Je milé osvěžit si vědomost, že nejmocnějším mužem planety byl po nekonečnou dobu osmi let vyléčený notorik, jemuž celá armáda poradců nepřetržitě stála na jeho nekonečném vedení. Osud světa byl zkrátka v dobrých rukou a já, hrdý ateista, poníženě děkuji všemohoucímu, že na našem území nevytryskla ze země ropa, tudíž jsme se lstivě vyhnuli zařazení na Osu zla. Snímek samotný na mě nepříjemně působil snahou tvářit se objektivně, protože mne by uspokojilo daleko více podpásových úderů do nechráněných choulostivých partií pana Bushe, toho času mladšího. (02.02.2012)

No, není to bůhví jaký zázrak a té kontroverze, které se čekalo tu taky moc není. O to víc mě zaráží, že právě s tou kontroverzí se tvůrci chlubili a lákali na ní do kin. Nakonec tak George W. Bush zůstává poněkud nudným státníkem. Jeho bouřlivá minulost je zde také velmi umírněná a spousta jeho životních etap zůstává nedotaženo a nevyužito. Jsem toho názoru, že film by potřeboval nějaký ten čas navíc. Dvě hodiny jsou na tak košatý životní příběh málo. Jediné co kontroverzí zavání je vztah Bushe s jeho otcem a způsob rozhodnutí o válce v Íráku. Ovšem ta kontroverze je smyšlená stejně jako samotné scény. Velmi mě však překvapuje, že 11. září tu skoro žádný čas věnován není a válce v Íráku tu Stone věnuje skoro třetinu filmu. Zkrátka je to hodně nevyvážený životopis. Velkým pozitivem tak zůstává asi jen výkon Joshe Brolina, který tu hraje téměř na Oscara (nedočkal se ani nominace, narozdíl od role ve filmu Milk). Kdo působí velmi nejistě je James Cromwell (Bush starší) to je výkon na úrovni béčkového dramatu, které nelze brát vážně. V kompletu se nám však nabízí velmi zajímavý pohled na prezidenta, který si oblibu světa nezískal, stejně jako si ji nezíská tento snímek. To je kontroverze... (02.03.2009)

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)