Generation Kill

I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat, a on praví: "Pojď, a viz." I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo Smrt, a peklo šlo za ním. Narodil jsem se 10.11. 1775 v kráteru po bombě. Moje máma byla M-16 a táta byl ďábel. Každá chvíle mého života je hrozbou při život váš. Žeru ostnatej drát, chčiju napalm a na 300 metrů ustřelím mouše prdel. Jezdím po světě a hledám antiamerikanismus a všude s sebou nesu lásku k mámě, chevroletu, baseballu a koláči s jabkama. Jsem pěšák. Jsem špinavej, hnusnej, smradlavej, zpocenej, zavšivenej, překrásnej synáček děvky, co zahání vlky od dveří už 225 let. Jsem námořní pěšák Spojených států. Vypadáme jako vojáci, mluvíme jako námořníci a z obou máme to nejhorší. Ukradli jsme orla letectvu, lano armádě a kotvu námořnictvu a v sedmý den, kdy bůh odpočíval, jsme prorazili jeho perimetr a od tý doby šéfujeme všemu. Ve dne válečník, v noci milenec, občas taky kořala. Mariňák od boha. Semper fidelis. (16.03.2014)

Hodně vrstevnatá a důležitá výpověď.. Z komentářů je zřejmé, že dost lidí nepochopilo co ta minisérie vypráví. Fakt že je to celé o válce, ale, že ta válka jakoby postavám i divákovi protéká mezi prsty.., že psychopat i rozumný chlap tvoří jednu nedělitelnou množinu.., že managment sraní je tady výš než psychologický rozbor jednotlivých charakterů (který ostatně není možný, protože tady se individualita ztrácí v genericky testosteronové smečce).., že bez ohledu na úmysly se vždy vše zesere až na rovinu válečného zločinu.., to všechno je na hony vzdálené patriotickým piedestálům typu Bratrstvo Neohrožených, apod. Generation Kill neukazuje velké, dojemné hrdinství. Ukazuje zmar, nekompetenci, chaos, ambice válcující zdravý úsudek, zločiny kryté  za hodnosti a prapor osvobození, zdrcující nehody, tragické přešlapy, frustraci, nudu, absurdní buzeraci. Generation Kill vypráví příběh chlapů co byli připraveni být hrdiny ale skončili jako ztracení žoldáci co nedostali šanci udělat jedinou dobrou věc. (01.11.2023)

Hodně se mi líbilo realistické, až dokumentární, pojetí války, včetně toho, že se tu pořád jenom nebojuje, ale máme možnost sledovat i naprosto všední události ze života vojáků. Problém je, že tomu všemu chybí nějaký směr. Seriál v podstatě nemá scénář, není tu žádná gradace děje, vše se odehrává, tak jako by to bylo doopravdy. Tomu odpovídá i skutečnost, že tu chybí nějaká silná, emočně vypjatá scéna. Absence příběhu potom občas navozuje pocit nudy. S čím jsem měl ale největší problém je identifikace postav. Na konci posledního dílu jsem byl schopen rozeznat nanejvýš 10 postav, přičemž z toho tak u půlky jsem skutečně věděl o koho jde, jak se jmenuje či jaká je jeho funkce. I díky tomu jsem měl pocit, že sleduju spíš dokument, než film s nějakým scénářem a herci. Jestli to byl záměr, tak se povedl a je to celkem zajímavý experiment, ale že bych to musel vidět dvakrát... 3,5* (08.12.2011)

Od Generation Kill nesmíte očekávat velkolepé válečné drama ve stylu Bratrstva neohrožených, či The Pacific, ale ironický, téměř dokumentární pohled na dnešní způsob válčení, který ve skutečnosti nepotřebuje perfektně vycvičená komanda, která stojí miliony dolarů, ale přesto jsou mariňáci posíláni do boje po desetitisících. I když jim nehrozí tak velké nebezpečí smrti, tak se na nich i přesto projeví syndrom války, který je psychicky sžírá. Seriál je proto založen především na postavách a jejich rozdílných charakterech. (24.06.2011)

Válečný seriál, kde si aktéři brousí spíše své jazýčky než bodáky, ale je to pojatý stylově. Bavil jsem se při každé jízdě Hamveem a jen se zaujetím sledoval, o čem si to dnešní američtí vojáci povídají v boji. V The Pacific, když přišel na řadu díl, kde se jen povídalo (3 a 8) jsem se vážně nudil, tady se to nekonalo. Opravdové akce je zde poskromnu, zvláštní ale je, že mi to nevadilo. Mnohem lepší záležitost než Mariňák. (18.01.2011)