Rozorvané objatia

Zajímavý a poutavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kterému jako vždy vévodí éterická Penélope. Děj se pozvolna rozjíždí, až graduje k určitému vyvrcholení, pak je jen trochu zbytečně nastavován. Kdyby Almodóvár Rozervaná objetí zkrátil o dvacet minut, dostala by svižnější nádech. Přesto jsem moc rád, že jsem je zhlédnul. (28.05.2009)

Jsem trochu na rozpacích, jaké hodnocení mám filmu dát. Dívala jsem se na něj asi 2 měsíce po 20 minutách v hodině španělštiny, takže jsem v něm měla trochu chaos. Ale jinak bezpochyby filmy od Pedra Almodovara jsou bezkonkurenční a tento jakbysmet. Penelope Cruz i přesto že ji jako herečku nemusím, byla velmi dobrá a roli zvládla skvěle. Opět se tu objevil zapeklitý příběh, kdy jsem se v první čtvrt hodince ztrácela...ale jinak chválím. Takové 3 a půl hvězdičky. (21.12.2009)

Mám pocit, že bych před tímhle filmem měl pokleknout. Scénář je plný motivů jako rozevřená náruč, ovšem režie všemu dokázala dát řád a uhníst propletenec příběhů, které jsou stejně tak logické a ze života, jako originální, neopakovatelné a osobité. Herci hrají, jako by to měla být jejich poslední role v životě, a nikdy nelze s určitostí odhadovat, kudy se bude vyprávění ubírat dál. Až do posledních minut přicházejí stále nová odhalení a pointy. (07.10.2012)

Almódovar teď sype jeden nádherný film za druhým. Film Rozervaná objetí je typickým dílem svého autora. V začátku je divák vržen do těžce srozumitelného příběhu plného záhad, přičemč tyto záhady jsou postupně rozkrývány. Samozřejmě že nesmí chybět romantika. Natočit to kdokoliv jiný, než samotný Almódovar, byla by to asi naivní slátanina v duchu telenovely. Ale právě zpracování tohoto tématu mistrem svého řemesla činí z filmu pozoruhodné dílo. Chytrá kamera, nebo vtipný střih dodávají filmu nejen atraktivitu ale také nadčasovost. Všechny Almodóvarovy jsou si podobné, ale zároveň je každý jiný. (10.05.2010)

Vlastne všetko je na svojom mieste, takže Almodovarovci by sa nemali na nič sťažovať. Skryté tajomstvá minulosti, nepravdepodobné nehody, osudové okamžiky, veľké emócie, melodramatičnosť. Tentokrát to ale asi viacerým divákom už asi vzhľadom na dĺžku filmu liezlo trochu krkom. Mne tiež, pretože film často stráca tempo a je zvláštne, že ako dokáže byť Almodovar častokrát skratkovitý a rýchlo posunie vývin udalostí ďalej, tak niekedy sa Objatia vlečú ako žiaden jeho iný film. To sa potom iba kocháte ďalším makeupom Penelope, filmovými odkazmi alebo opakujúcim sa symbolom schodov (niekedy aj v podobe rebríka). Ja som si ráno až po niekoľkých desiatok minútach dokázal spomenúť, ako film skončil a ak by to bolo katarzne, asi by som sa s myšlienkou naňho zobudil. Tým nechcem povedať, že záver nebol jedným z najvydarenejších momentov filmu. Nepripadalo vám prostredie záverečnej sekvencie ako zo Žien na pokraji nervového zrútenia? Asi zámer. 70% a ak by šlo o menej adorovaného rejžu, alebo o 15 minút kratší film, určite zaokrúhlené hore. (18.06.2013)