Kdopak by se vlka bál
Who's Afraid of the Wolf
Réžia:
Maria ProcházkováScenár:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, Marek Taclík, Jana Krausová, Martin Hofmann, Vlastimil Třešňák, Eva Leimbergerová, Marie Boková (viac)Obsahy(1)
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracováním filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.
A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (269)
Ano, toto je cesta kudy se mohou v budoucnu ubírat české filmy. Žádná pecka, to ne, žádné oskarové výkony, to v žádném případě, český lev jen ve snu, ale jinak jde o moc hezký film, který ukazuje, že rodičovské nejistoty, chyby a obtížná rozhodnutí dopadají silně především na děti a nepotřebuje k tomu dramatickou hudbu a depresivní herecké pohledy. Moc se mi líbí, že rodiče jsou zde vyobrazeni jako racionálně uvažující lidé, nicméně stále je prostor ve filmu syrově také předestřít problém s tím, že mnoho rodičů svoje problémy a frustrace řeší i násilím na dětech. Takže za Kdopak by se vlka bál považuji za moc sympatický film, ve kterém se pohybují relativně inteligentní lidé se svými chybami a třeba nesympatickými vlastnostmi, ale také jej vnímám jako příslib velkých filmů v budoucnosti. Možnosti tu jsou... ()
Jak asi vidí dítě složité milostné eskapády svých rodičů? Nerozumí jim, neví co se děje a své rodiče začne vidět jako mimozemšťany, kteří se začali chovat jaksi podivně. Celkem zajímavý námět na film, neříkám že špatně zpracovaný ale tento druh filmů moc nemusím a ani ho nevahledávám. V hlavní dětské roli mi navíc holčička vůbec nesedla, působila na mě poměrně nesympaticky a přehraně, ale co můžeme chtít od šestiletého dítěte. Nebudu vám vymlouvat vysoké hodnocení, v tom filmu něco je, ale nic pro mě. ()
Pohádka o Červené Karkulce jako zpodobnění rozpadajícího se manželství? Divný nápad, který nemá naději na úspěch? Opak je pravdou. Vynikající prolnutí pohádkového a reálného světa malé holčičky, která vidí, že se s maminkou něco děje, a že to rozhodně není dobré. Pozoruje její stavy a začne mít podezření, že jí mimozemšťané vyměnili. Spousta vtipných postřehů a situací, nenásilný popis rozpadajícího se manželství, prostě výborný film pro malé i velké. Už drahně let se u nás nepovedl dobrý dětstký film. Jestli ovšem není nakonec víc pro nás dospělé, abychom se přestali chovat jako blbí mimozemšťani a byli zase normální. 85% ()
Paráda ! Veľmi milý, utešený a v mnohých ohľadoch dokonale kúzelný film. KDOPAK BY SE VLKA BÁL pripomína, že československý film býval poprednou svetovou produkciou v tvorbe detských filmov nielen pre deti a že naši režiséri vedeli pracovať s detským hercom ako málokto, že by im aj Spielberg závidel. Nádherná kamera zameraná ako pohľad detí na detaily, podmanivá hudba, výrazná i jemná zároveň a príbeh, tvorený riešením osobných vzťahov skrze citlivú vizuálnu imagináciu vytvárajú tak intímnu atmosféru a ľudský pocit, akú vo mne z českej kinematografie dokázali naposledy vzbudiť TAJNOSTI. A keďže tentokrát sa dívajú, hodnotia a dokonca jednajú najmenší, omnoho viac a pritom nenásilne vynikne význam i márnosť ľudských túžob. Viac takých filmov ! - a svet bude lepší. ()
Rodinný film kdy, dospělý se nudí a dítě nerozumí... Stejně jako v "Žralokovi..." nepřesvědčivá a plochá režie nevěrohodnost jednání postav. ()
Jeden z nejoriginálnějších českých počinů za poslední roky. Skvělě vykreslená manželská krize skrz oči malého dítěte, navíc s perfektními hereckými výkony všech zúčastněných. Tento snímek ve mně vykřesal jiskřičku naděje, že se česká kinematografie konečně vyhrabe z pomyslného bahna a vznikne víc takto svěžích a propracovaných filmů. ()
Tak tento film byl pro mě obrovským milým překvapením. Nejenže tu hráli mí oblíbení herci, ale už se mi dlouho nestalo, že by mě novodobý český film takto okouzlil (a nebyla to pohádka). Dorotkas byla kouzelná a Jitka Čvančarová opět okouzlující a takto bych mohla jmenovat všechny herce. Naproto bych teda netipla, že se jedná o český film, je to fakt úplně něco jiného než na co je tradiční český divák zvyklý a v tom je to okouzlující. Takže jen tak dál!! ()
čekal sem to ňak jinak...dobré..nic víc nic míń... ()
Na české poměry výborná kamera a práce se zvukem. Výborný soundtrack a klidné tempo filmu zaručují kvalitní sledování na nedělní odpoledne s rodinou. Kdo ovšem celý ansábl strčil do kapsy, (opomenu-li dětské herce/neherce) byla Jana Krausová. Svou roli cynické, až sarkastické babičky vychutnávala s takovou grácií, až zamrzelo jak málo ve filmu vystupovala. Marie Procházková má nápadů na rozdávání! Více takových jako je ona! ()
Hodně zajímavý film, tak mě opět mrzí, že jsem se ještě nepotkal s řežisérčiným předchozím filmem Žralok v hlavě. Co ale nemusím, jsou dětští herci. Maria Procházková se před promítáním rozplývala nad prací s dětmi, o přístupu, kdy dětem říkala repliky, a jak je mají pronášet, až těsně před scénami. Podle mě je to znát. Scény jsou i tak nastříhané. Děti prohodí větu, šup konec, další věta (navíc 2/3 jsou bez emocí, zbytek má alespoň vtip) a střih na dospělou postavu, která chvíli mluví. Dětský pohled na vzniklou situaci je ale opravdu zajímavý, jen mě osobně prostě taková práce s dětmi nesedí. V dětské roli se musí objevit talent, aby se na to dalo bez problémů koukat. ()
Svet dospelých vs svet detí......príjemná rodinná hovadinka......a nádherný pohľad nato ako deti vnímajú svet dospelých a aké nádherné asociácie ( na veci ktoré dospelý riešia) si dokážu predstaviť .... ()
Docela příjemné překvapení... Nebála jsem se vlka, ale spíš toho, že se tady zase bude sázet na prvoplánovou dětskou roztomilost. Nestalo se tak ( a jestli trochu snad, bylo to uměřené)... Tísnivá atmosféra Červené karkulky se snově prolíná s atmosférou v rodině, která nemá leccos vyřešeno. Film poukazuje na to, že není od věci se na tenhle problém občas podívat očima dítěte. ()
Velmi osvěžující pohled na problémy dospělých očima pětiletých.... Dětští "herci" jsou skvělí a dospělí jim to nekazí. ()
Pokud k tomu přistupuji jako k pokračování tradice českého dětského filmu, oživení naší filmdistribuce a nabídky, tak je velmi slušný počin. Hodí se mi k tomu několik slov-úspornost, jednoduchost, nerozebírání nepodstatného. Je to sice trochu natahované, ale můžeme zde najít zajímavá vyústění dětských představ a postřehů, což spolu s Jitkou Čvančarovou a akčnějším finále stačí na odřené čtyřhvězdí ()
Nápad s vlkem, ověnčený povedeným dětským obsazením, doplněný o scénář s mimozemšťany a dokreslený příjemnou hudební linkou J.P.Muchowa se hlavně díky tomuto výčtu povedl na lehce nadprůměrnou. A stejně jako Karulka neměla tatínka, tomuhle snímku chyběl nějaky ten lepší nápad, více vtipu a obzvlášť vedlejší herecké obsazení, které bylo přímo nesnesitelné.......ač "jen" hodina a půl..chvíli to byla vražedná stopáž! ()
Velice zvláštní dílko, které je vtipné, dojemné, legrační, milé... prostě po dlouhé době skutečně zajímavé dílko, které mi dalo nový pohled na Karkulku, jako na holčičku, která neměla tatínka, a které mi dopomohlo ke zjištění, že mimozemšťanů je kolem mě mraky..:) kouzelné! ()
Terezka (Dorotka Dědková) miluje pohádku o Červené Karkulce - může ji od maminky (Jitka Čvančarová) slyšet několikrát týdně, a nikdy ji neomrzí. Je to také pohádka, do které může Terezka utíkat z reality šedého světa, který není tak idylický, jak by být mohl - věčně pracující otec a maminka, kterou se snaží od rodiny odlákat její bývalý přítel... České filmy se dají pohodlně rozdělit do dvou kategorií - ty na které sáhl Zdeněk Svěrák, a ty na které nesáhl. Většinou je to na filmu poznat hnedka na první pohled, protože ty Svěrákovy převyšují několikanásobně ty ostatní. Kdopak by se vlka bál bych akceptoval jako příběh v Bakalářích (nebo v podobně laděných současných pořadech), ale jako celovečerní film mi to přišlo hodně natahované a celkově docela o ničem (docela jsem si liboval, že jsme na to nakonec do kina nešli, jak jsme chtěli). Herecké obsazení je sice na úrovni, ani to nevytáhne film z průměru ... ()
Hodnocení nejvyšší snad ani ne, ale... Ne že bych toho viděl z naší produkce posledních let nějak moc, ale tohle se mi líbilo ohromně a stavím to mezi počiny nejlepší. Posunutý svět dětského vnímání a vyděšená přecitlivělost na jakékoli možné změny v rodině, kdo z nás by si to nepamatoval z vlastního dětství? Myslím si, že tohle je velmi těžko zfilmovatelné téma. Paní Procházková se ho chopila s invencí, inspirací a snad i velkým štěstím na některé herce, hlavně na Dorotku Dědkovou. Výborný byl i Pavel Řezníček. ()
Jasných 5 oproti tomu sajrajtu, co se u nás teď točí. ()
Všechno moc hezký, ale nějak nemůžu vstřebat myšlenku, že si šestiletej piškot vezme do hlavy, že mami je mimozemšťan. Proto si na ní vezme vidličku, aby ji mohla bodnout a svoji domněnku si ověřit. Já nevím. ()