Kdopak by se vlka bál
Who's Afraid of the Wolf
Réžia:
Maria ProcházkováScenár:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, Marek Taclík, Jana Krausová, Martin Hofmann, Vlastimil Třešňák, Eva Leimbergerová, Marie Boková (viac)Obsahy(1)
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracováním filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.
A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (269)
Tohle je film s dětmi a o dětech.....paní Marie P. by se měla povinně dívat 3x denně, aby pochopila, že není umění strčit pět uječených dětí do záběru a nechat jednu ženskou sjet po uhlí z chalupy...nebo se tomu vážně někdo směje? ()
Zajímavý nápad,udělat film,jak vidí problémy dospělých malé děti. Přiznám se,něco na tom je. Měla jsem to podobně. Nicméně často jsem se nudila a hodnotím to jako takový průměr. ()
Jen málo českých filmů drží tak dobře pohromadě – výborný a originální scénář, citlivá a nápaditá kamera, přirozeně znějící dialogy, přesvědčivé herecké výkony dospělých i dětí, krásná hudba a výborná režie (opravdu filmová) a střih. Jeden z mála českých filmů, který má opravdu ‘světové parametry’ a přesto (nebo proto?) tak trochu zapadl. V době, kdy se točí tolik zfušovaných a myšlenkově laciných filmů skoro zázrak. Vivat Procházková! (A Třešňák v roli ochranky jako bonus.) ()
Velice mě film překvapil, čekala jsem, že bude násilně ždímat emoce, ale vše plyne naprosto přirozeně. Trošku mi to připomínalo knížku Ivy Procházkové Pět minut před večeří. Nezáleží na tom, kdo je biologický tatínek, záleží na tom, že má dítě rád a vychovává ho jako své vlastní. Jen některé postavy by potřebovaly trošku prokreslit - postava Patrika byla hrozný hajzl - jak mohl maminku i po těch letech znovu okouzlit? Čím? Ale konec to má správný. ()
Jemný a dojemný príbeh, ktorý chytí za srdiečko.. pre rodičov je to obraz toho, čo všetko dieťa prežíva, ak cíti neistotu a ak ho nikto nepočúva. Príbeh ako z rozprávky.. prečo? Lebo v rozprávkach sa vždy všetko dobre skončí :) ()
sel jsem na tento film jen kvuli pritelkyni,ale musim uznat,ze tak skvele zvladnuty filmecek jsem dlouho nevidel kam se hrabou hrebejkove,rencove a jini.Naproste prekvapko,pohled na realitu dneska pohledem detske tvare me okouzlil a to deti nemam.....jenom ten konec byl trosku pohadkovy ale to k tomu asi patri ()
Chvíli jsem váhal jestli dám 4 nebo 5 hvězd. Nakonec je to 5. Mám pocit že už dlouho jsem neviděl tak dobrý film s dětskými herci. Povedlo se natočit vyváže¨ný film jak po výtvarné stránce tak po stránce příběhu. Ten je jednoduchý, ale ne moc. ()
Zdlouhavý, nezáživný film s minimální zápletkou těsně před koncem. Šlechtit tento zcela nepovedený snímek mohou akorát občasné zábavné scény, ale nutno podotknou, moc jich tam zrovna není. Jednoduše: "odpad!" Tak se mi zdá, že česká filmografie má nejslavnější éru daleko za sebou, neboť umí zobrazit akorát tak holou realitu, a to ještě ne vždy dobře. ()
Ale ale co sa nam to tu zasa snazia cesky bratia vnutit, uz by sa konecne mal niekto zamysliet nad tym ako natocit film co bude bavit siroku verejnost a nie len 20tich sfetovanych deti vo filmovom klube!!!! Hrozne ked sa zamyslim nad dobami ked ma ceske filmy bavili pokladam si otazku kde sa podeli tie casy a vratia sa este vobec!? Tento film nestoji ani za zmienku, ... ()
Někdy je příběh o dospělých dětskýma očima viděný působivější, než složitá dramata. I tady to tak je. Moc hezké :-). Dorotka se mi jako "Karkulka" moc líbí :-) a všechno se tak hezky propletlo.. Snad až na příliš pohádkový konec... ...ale...ona je to vlastně i pohádka, že? ()
Příjemný a dojemný film viděný dvěma dospěláky. Dorotka Dědková v roli Terezky je kouzelná. ()
Dětská fantazie nezná hranic, dětští herci solidní. Ale ptám se proč? Proč to bylo natočené? Pokud by to byl kaleidoskop a střípky o dětské fantazii, pochopil bych. Ale příběh? Horor? Nenašel jsem. Téměř od první klapky člověk znal konec, děj odhalil vždy o několik desítek střihů dopředu a tak z toho byla v jádru nuda. ()
Jsem rád, že jsem na tento film nakonec nešel do kina, ač jsem chtěl. Moc mi neseděly dětské postavy, přišly svým chováním dost nereálné. A to včetně hlavní hrdinky. A dospělé postavy zas neměly vůbec hloubku, byly černobíle dělené na kladné a záporné. Tak života neschopnýho nesympaťáka, jako byl violoncelista jsem ve filmu už dlouho neviděl, naopak "náhradní" táta byl zosobněním všech cností. Celkově to nehodnotím úplně negativně, ale taková bomba,jak tu z některých komentářů vyplývá, to zase nebyla... 60% ()
film ani né tak zábavný, jako výchovný. nevychovává ani tak děti, ale spíš se snaží vychovat dospělé. film ukazuje dětskýma očima, že dospělý se chovají čas to špatně a nelogicky. to je sice hezké ale nevěřím, že by to něco změnilo. ()
[2010-01-07] * Milé, hezké, i když žánrově zcela mimo můj záběr. Dětští herci mi zpočátku hodně vadili, ale postupně se na ně dá zvyknout. Jitka Čvančarová nejen že dobře vypadá, ale překvapivě též výborně zpívá. ()
Na film se dodívat s jistými obtížemi i přes jeho rozvláčnost dá, herecké výkony jsou slušné, scénář je už podstatně slabší. Název rodinný film mně tady příliš nesedí. Jedině snad rodinný film, u kterého se nudí děti i dospělí. ()
Vcelku tuctový příběh obohacený o trochu té dětské imaginace, která se střetává s (ne vždy) racionálním světem dospělých. Navíc mile zahrané. ()
Nečekala bych, že mě dokáže český film tak zaujmout. Velmi reálně a poutavě bere do světa dětské duše. Ale nejvíc mě asi překvapily ty herecké výkony, tedy dětí. A nejvíc jsem se bavila u hlášek kamaráda šimona, taková malá b.i.s. :o) ()
Výborný film, který mne zaujal, ale měl, bohužel, jednu vadu a ta se jmenuje Čvančarová, ta ženská totiž neumí hrát a v porovnání s ostatními herci to vyniklo ještě víc, protože i Dorotka Dědková, představitelka malé Terezky, hrála o třídu líp. Normálně bych dal určitě čtyři a přemýšlel bych i o páté hvězdě, ale takto nemohu dát víc než tři. ()