Zajícův rok

„Mezi námi, ta moje žena je děsná ježibaba. Je to jak s příliš dobrým autem. Nejdřív ho musíš mít, ale potom, když ho máš, je to už jen samý problém.“ Jen počkej, zajíci! Aneb my muži jsme všichni takoví zajíci, jen si to umět přiznat a ustát ten fakt, že do jednoho skončíme v klecích, ať už těch železných či uměle společensky vytvořených…Zajícův rok je velmi svérázný film. Je neúměrně dlouhý, příliš se toho v něm neděje, některé scény jsou naivní (opravdu romantická představa o vymazání se z počítačů) a nechtěně úsměvné. Přesto jeho atmosféra vás na ty 2 hodiny pohltí, necháte-li ji. A já osobně si tohle pohodové, příjemné a touhou po svobodě nasáklé putování muže a jeho zaječího kamaráda krásnou finskou krajinou dokázal vychutnat. Stejně jako občasný (záměrný) humor a groteskní, bizarní scény (zoufalí policejní příslušníci, bagrista, opilí lovci, turisté atd.). Ale už méně určité finské reálie (konspirační teorii ohledně prezidenta Kekkonena docení asi jen Finové). Symbolický konec sem seděl. Dám slušné 4*. (16.08.2020)

Snad az prilis dlouhy film. Cetl jsem vynikajici knizni predlohu od Arta Paasiliny, ale film mi bohuzel nedokazal vyvolat stejne dobry pocit jako knizka. Film je na muj vkus asi trochu prilis stary a herci obcas docela prehravaji - podivne se ksichti nebo kamera vypada az prilis amatersky. Rozciluje me, jak si hlavni hrdina stezuje na lidi, jejich chovani a pak tam asi 3x vyhodi neco do prirody - radio, deodorant a jeste neco. Mimochodem Antti Litja, hlavni hrdina filmu, je ten hrozny Mrzout - to me pobavilo! (21.02.2016)

"Obviňujete ma z toho, že s vami nechcem žiť?..." V prvom rade ďakujem užívateľovi Venkovanovi za tip. Fínsky tvorcovia prišli s niečím podobným ako Sean Penn so svojím filmom Útek do divočiny, ibaže oni to urobili o dobrých 30 rokov skôr. Hlavný hrdina, ktorý sa v zlomku sekundy rozhodne zo všetkým jebnúť a bezstarostne si žiť bez šekov, úradov, susedov spoločnosti, proste kohokoľvek, si určite získa minimálne rešpekt a dúfam, že i pozornosť. Spoločnosť mu robí iba zajac, ktorému nechtiac poranili nohu autom. Väčšinu času strávime naozaj iba s hlavným hrdinom a zajacom, no neskôr mu začne moderná spoločnosť dýchať na krk. Asi najviac ma zaujala jeho obhajovacia reč na súde a pobavila scéna, kde stlačením jedného tlačidlo vymaže všetky osobné údaje z dosahu úradov. Veľmi často sa mi stáva , že sa zamyslím presne ako hlavný hrdina Vatanen , ale na tak zásadný krok nemám odvahu, resp. ako rodič mám zodpovednosť minimálne za deti. Vatanen ich nemal, aspoň ich nevidíme, alebo sú samostatné a navyše jeho manželka je kus bosorky. V tomto to mal Vatanen jednoduché. Zajac alebo bosorka? Bosorka alebo zajac? Ja beriem zajaca. 80%. (26.10.2014)

3* Po jedenácti letech jsem si zopakoval tuto původně pětihvězdičkovou vykopávku a tato repríza jí stáhla dvě hvězdičky. Knihy Arto Paasilinny mám moc rád pro jejich absurdní humor a tak jsem doufal, že mi je tento film osvěží. Bohužel se tak nestalo a koukal jsem přes dvě hodiny na pomalu plynoucí příběh o reklamních návrhářovi, ze kterého se jakoby mávnutím kouzelného proutku stane přírodní muž a začne utíkat před civilizací. Přesně si tu knížku nepamatuji, ale určitě jsem se u ní bavil mnohem víc než teď. Možná když jsem to tehdy zhlédl krátce po knížce, tak mě to sedlo víc, tentokrát bohužel ne. Proto dávám tomuto finskému enviromentálnímu dílku, které bylo určitě ve své době pokrokové, jen 3 hvězdy a raději doporučuji jeho knížky, které opravdu stojí za to a dají se sehnat i jako audioknihy.  [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.09.2022)

Jako malá holka jsem jezdila k tetě na prázdniny a jeden z mých úkolů bylo hlídat králíky vypuštěné na louce za domem. Jak já tyhle chvilky milovala. Lehla jsem si do trávy mezi kopretiny a dívala jsem se na nebe s obláčky a přemýšlela, co by asi jaký obláček mohl tak představovat. Pak jsem pochytala králíky a šup s nimi zase do kotců. To byly mimo jiné, nejkrásnější chvilky mého dětství. Dnes jezdí kolony aut z měst po narvaných silnicích a dálnicích každý víkend někam na tu svojí chaloupku nebo někam jinam, zkrátka ven do přírody. V těch genech to tam někde má každý z nás a tak není vůbec těžké pochopit Vatanena s jeho zajícem. Ať se ani nám nikdy nestane, že zapomeneme žít ! (10.11.2014)