Réžia:
Aaron SorkinScenár:
Aaron SorkinKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Daniel PembertonHrajú:
Eddie Redmayne, Alex Sharp, Sacha Baron Cohen, Jeremy Strong, John Carroll Lynch, Yahya Abdul-Mateen II, Mark Rylance, Joseph Gordon-Levitt, Ben Shenkman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
To, co bylo v roce 1968 zamýšleno jako pokojný protest proti sjezdu demokratů, se změnilo ve vlnu násilí a střetů s policií. Organizátoři protestů, včetně Abbieho Hoffmana, Jerryho Rubina, Toma Haydena a Bobbyho Sealea, byli obviněni z podněcování nepokojů a soudní proces, který následoval, je jedním z nejznámějších vůbec. (Netflix)
(viac)Videá (2)
Recenzie (401)
Absolútne sa mi do toho nechcelo, bál som sa toho, bol som z toho nervózny a bol som presvedčený o tom, že téma ide natoľko mimo mňa, že sa uprostred pozerania zabijem. Nakoniec to ale nielenže nebolo zlé, ale ono to bolo veľmi dobré! Drsná minutáž síce robí svoje, ale hoci som sa obával, že nekonečné dialógové scény ma budú nudiť, nakoniec vlastne paradoxne boli značne zaujímavé. Páčili sa mi aj herci (najmä Sacha Baron Cohen, Joseph Gordon-Levitt a Mark Rylance) a v neposlednom postavy, z nich mnohé mali k jednoznačnosti ďaleko, čo je realistické. Ale 4* tomu proste neviem dať. ()
"Pohrdáte svojí vládou, pane Hoffmane?" "Jestli pohrdám svojí vládou? Víte, v roce 1861 ve svém inauguračním projevu Lincol řekl, že 'Až všechny lidi unaví jejich ústavní právo změnit svou vládu, využijí svého revolučního práva tuto vládu rozložit a svrhnout'. Kdyby sám Lincoln tohle pronesl dnes, byl by postaven před soud s námi. Demokratické instituce jsou podle mě skvělé, jenže v nich působí špatní lidé. Takže vaše odpověď na to, jestli pohrdám vládou je taková, že v porovnání s tím, jak vláda pohrdá námi, to nic není." "Jak chcete tedy sesadit či rozložit vládu nenásilně, jak sám tvrdíte?" "Humorná otázka. V téhle zemi to děláme každé čtyři roky." aneb geniální procedurální drama pod neméně geniální scénaristickou a režijní taktovkou Aarona Sorkina. ()
Sorkin poňal tento historický exkurz ako nonstop súdnu drámu s krátkymi flashbackmi k onému osudnému dňu. Mohol urobiť inak, ale osobne si myslím, že pre dramaturgiu diela to bol správny ťah. Nie je tu ani sekunda nudy, čo sa nedá povedať o každej súdnej dráme. Samozrejme ide o film s vlastným, angažovaným postojom, ale to k tomu patrí a snáď len zarytí fanúšikovia Nixona The Trial of Chicago 7 odsúdia ako zavádzajúci. Paradoxne tak vám ale najviac ostane v pamäti dokonalý výkon Franka Langellu v úlohe tak trochu nesvojprávneho sudcu. ()
Film asi neni zamyslen jako dokumentarni. Tvurci si moc nedelali hlavu s historickou presnosti. Take to pusobi neusporadane. Z expozice filmu budete vědět, že ideologická východiska, taktika i cíle obviněných se různí. Všechny ale pojí nesouhlas s vládou. U soudu mají příležitost vyjádřit svá politická přesvědčení. A stejně jako předchozí Sorkinovi hrdinové. ani členové "chicagské osmičky" nemají problém artikulovat své myšlenky. Navíc nic neposlouchají raději než sami sebe. Protivníkem, který jim umožňuje zas a znovu dokazovat rétorickou zdatnost, je rasistický soudce Julius Hoffman (Frank Langella), zosobňující systém, proti němuž demonstrující vystupují. Budovu soudu opouštíme díky flashbackům. Retrospektivy se liší tonálně i tematicky. Zpravidla ale odkrývají rozličné projevy nerovného rozložení moci, ať jde o rasové předsudky, třídní rozdíly, nebo zneužívání policejních pravomocí. Nelze přehlédnout okaté odkazy k současným nepokojům v ulicích amerických měst, třeba v podobě policistů sundavajících si odznaky před zákrokem.Postupné odkrývání informací nám sice pomáhá vytvořit si ucelenější představu o demonstrantech, ale nevede k odhalení překvapivých skutečností, které by průběh soudního řízení zvrátily. Od začátku je zřejmé, že filmař stojí na straně protestujících a za nečestné považuje jednání vlády. Oproti režijně suverénnějšímu Davidu Fincherovi nebo Dannymu Boyleovi nevypráví Aaron Sorkin tak, jako by skládal jednotlivé dílky puzzle. Jenom předkládá další argumenty podřízené jedné a té samé tezi. Zejména díky pingpongově rychlým slovním výměnám nicméně vyprávění nestagnuje. Minimálně postava Richarda Schultze (Joseph Gordon-Levitt) navíc prochází jistým vývojem. Mladý žalobce, scénu od scény projevující čím dál více sympatií s obviněnými, rozšiřuje Sorkinovu početnou galerii nedokonalých mužů, kteří za pět minut dvanáct pochopí, že morální principy stojí nad profesními zásadami. Přes pestrost hereckých výkonů a rozmanitost idejí, k nimž se hlásí, jako by hrdinové promlouvali jedním hlasem. Mají podobnou dikci i smysl pro humor. V jejich emotivních proslovech, v nichž místo nuancí hrají prim efektní zkratky, splývá, kdo je marxista a kdo skaut. Ve výsledku neříkají nic, s čím by se většina diváků bez ohledu na politické přesvědčení nedokázala ztotožnit. Sorkin na základě vlastního přesvědčení proměnil protagonisty v mírumilovné centristy, kteří stojí na správné straně dějin a činí správná rozhodnutí ve správnou chvíli. Kdo z diváků by nepochopil, že tato chvíle ve filmu právě nastala, poradí mu návodná hudba, střih na detail tváře či jiný doklad nepříliš sebevědomé režie a málo důmyslné dramaturgie. Dynamické střihy z postavy na postavu sice udržují pozornost a bezeslovná scéna umlčení Bobbyho Seala patří k vrcholům filmu, jinak ale Chicagský tribunál mnoho vizuálních podnětů nenabízí. Neinspirativní je v něm práce se světlem, prostorem i rozmístěním herců. Sorkinův film působí jako levné televizní drama. Zvlášť scény z demonstrací připomínají spíš venkovní karneval. Na hollywoodské poměry skromný rozpočet 35 milionů dolarů ale nese i své ovoce. Brutalitu policie namísto inscenovaných momentů zpřítomňují černobílé dobové záběry, obohacující film o prvek autenticity, který strojené dialogy postrádají. K navození dobové atmosféry Sorkin nevyužívá žádných retro filtrů ani ostentativně neupozorňuje na dobový design. Oproti zvyklosti také nezapojuje dobové songy. Vystačí si s původní hudbou. Snáz se díky tomu můžeme napojit na postavy. () (menej) (viac)
Ze začátku jsem se ztrácel ve jménech a kdo je kdo. Naštěstí je to umně udělané a postavy se postupně odkrývají, stejně jako události na tom protestu, a vy budete vědět přesně. Nejvíc mě zaujal Cohen. Ze stereotypu hipíka se z něj vyklubal nejchytřejší obžalovanej. Jeho protipól Eddie Redmayne mi taky utkvěl. ()
Galéria (51)
Zaujímavosti (13)
- Michael Keaton (Ramsey Clark) mal 68 rokov, keď v tomto filme stvárnil bývalého generálneho prokurátora. Skutočný Ramsey mal v tom čase 42 rokov. (belinko)
- Aaron Sorkin označil tento film skôr z modernej doby, ako z 60. rokov. Vysvetlil to tým, že "scenár sa nezmenil tak, aby odrážal dobu, ale doba sa zmenila tak, aby odrážala scenár". (belinko)
- Postava Abbieho Hoffmana, ktorého vo filme stvárnil Sacha Baron Cohen, sa objavila aj vo filme Forrest Gump (1994) – vo svojej charakteristickej košeli pozval Forresta (Tom Hanks) na pódium na proteste proti vojne vo Vietname. (mijec)
Reklama