Chicagský tribunál

Aaron Sorkin je můj velký oblíbenec už od dob seriálu The Newsroom a jsem rád, že se postupně etabluje i jako schopný režisér. Mé hodnocení je o bod snížené pouze kvůli tématu, jelikož jsem soudních dramat viděl už opravdu dost a není to můj oblíbený žánr. Na druhou stranu musím říct, že i když občas vázlo tempo Sorkin toto těžké téma zpracoval velice věrohodně a konec byl patřičně dojímavý; rozhodně to není další netflixovský průměr (jak dokazuje hodnocení) a pevně doufám, že se popere o Oscary, pokud je úplně nezruší. PS : Michael Keaton tu má velmi malou roli, ale naprosto v ní exceluje. .. 8/10 (17.10.2020)

Herecky obsazené tak dobře, že bych si to klidně hned teď pustila znovu. A kupodivu to celé vede můj ne zrovna oblíbený Cohen. Ať už šlo o momenty, kdy vtipkoval nebo byl vážný, naprosto jsem uvěřila, že přesně takový člověk tenkrát existoval. Scénář po kompletním zhlédnutí hodnotím jako podařený, ale asi nebudu jediná, kdo se ze začátku nechytal. Jakmile se otevřela soudní síň, začal silný, chvílemi smutný, chvílemi zábavný proces, v němž už zmiňované herecké kapacity předváděly krásnou, občas až srdcervoucí podívanou. Stejně mám ale pocit, že šlo ty jejich výkony pro diváka "poskládat" ještě o kousek lépe. Silné 4* (28.08.2021)

Byl bych v tomhle případě trochu střízlivější. Chicagský tribunál je velmi kvalitní historickou reflexí a mnohé vypovídá o své rozpolcené době, ale jako inspirativní filmový příběh úplně nestíhá a v poslední půlhodině už vlastně nemá o čem vyprávět - a kompozičně silné vyvrcholení by přitom mělo být pro scénáristu Sorkinova kalibru samozřejmostí. Což o to, soudní retrospektiva se dobře sleduje a nikdy nenudí, jenže jí schází přesahující dramatický impuls, který by našponoval zvědavost a emoce až k závěrečné scéně, o což se přitom inteligentní tvůrce moc snaží. Až moc se spoléhá na vžitý stín ďábelského Nixona, jehož posluhovači necitelně shlíží na vybrané obětní beránky, a zapomíná se na konkrétnější osobní konflikty, popřípadě se zcela opomíná vývoj rozpolcených aktérů (Joseph Gordon-Levitt, jenž má jako státní žalobce svůj vlastní úvod, který naznačuje, že bude hrát v příběhu významnou roli, ale opak je pravdou. Ve zbytku vyprávění už je jen tím 'nepřátelským' právníkem, který má sice dobré srdce, ale jeho potenciální rozpolcení vede jen k dost sentimentálnímu závěrečnému gestu). Herci jsou ale skvělí (hlavně Rylance, Cohen a Langella) a vyprávění má šťávu, která je až příliš návyková, než aby se nedalo mluvit o kvalitním a poctivém řemeslu, jaké byste si neměli nechat ujít - nebýt to tak okatě zjednodušující a manipulativní, mohlo jít bezpochyby o zásadní počin (který bychom dost možná dostali, točit to před třinácti lety tolik skloňovaný Spielberg). Na víc jak 70% to zkrátka nevytáhnu, i když bych i chtěl. (19.10.2020)

Podle mě nejvyzrálejší Sorkinův počin. Nejsilnější paradoxně v momentech, kdy se nemluví, vypiplaná skvostná práce je opřená o brilantní výkony excelentních herců, kdy to, co předvedl Baron, dlouho nedostanu z hlavy. Pecka. Já ty některé překecané sorkinovky příliš nemusím, ovšem tady to zajelo do příběhu natolik košatého, že divák jaksi intuitivně hltá každou slabiku a nepřipadá v úvahu si některou nechat ujít. Skvělé! Vynikající film. ...a ano, souhlasím s názorem, že pokud můžu tvůrcům něco vyčíst, tak snad jen intenzivní obavu, že film přišel v blbé době. Akorát by mohl přilít do ohně a reálně hrozí, že si z některých pasáží vezmou mustr sráči, kteří zrovna nutně potřebují dělat bordel jak ve žluté vestě nebo kdekoli jinde na obranu afroameričanů nebo čehokoli je, pro demolici systému, zrovna z plezíru napadne. Nebo pakliže zůstaneme na place od Šumavy k Tatrám, rozhodnou se třeba jedno sobotní odpoledne pohazovat dlažebními kostkami po jiných lidech a nechají třeba na kamery a objektivy fotoaparátů vulgárně vřískat do megafonů sedmileté děti, že je premiér kkt, zatímco jejich ctění rodičové pořvávají hlášky nacistické, protože aniž by šlo o roušky nebo cokoli, co by je některé tuponě točit nemělo, ale mohlo, stačí vyřknout 4,4 a rázem část (bohužel) voličské obce světu demonstruje, kterak neumí napočítat do šesti. Topík se takto před veřejností odkopat. Fajn, že je složky nechaly 3 hodiny dělat bordel. Aspoň vidíme, co za pakáž nácky volí. Moc pěkné! Takové moderní a pokrokové, že? Na úrovni kultivovaného člověka, že? Inu holá, vymaštěná kanada na krku, plná akorát destilovaného jalovce není nejlepší startovací sada. Řekla bych, že tahle mizerně zmenežované akcička jejich fírerovi nepomůže ani trochu. Naopak. Po tomhle chytí na Nejvyšším ještě větší latu a v báni ho bude etnikum píchat do hnědého podstatně déle, ne- li než zčerná! ..pan učitel... No a co se týče nedělního odpoledního čajíku staroměstského, k tomu jen dodám, že celá ČR může být na sebe pyšná, protože narozdíl od Slováka si duchaprosté, vylepané fandy Baníku nebo Sparty v kanadách nedosadila až do parlamentu. Slovo závěrem: jediné, co mě malinko uklidňuje je naděje, že tahle pakáž snad na Sorkinovo inteligentní počiny nekouká a tak je, jen pro jejich omezenost, případná inspirace mine. Pevné zdraví, dobrou náladu a rozum vám všem. Čaute. (21.10.2020)

Co Vám budu lhát, na Netflixu se konečně objevilo něco, co tady okamžitě svítí v červených číslech, nesmrdí to levotou a pohrává si to s myšlenkou nominací na letošní Oskary. Navíc to tady za ani ne měsíc ohodnotilo přes tři tisíce lidí a superlativy se tu nešetřilo. Docela jsem se těšil. Výsledek je ale víceméně průměr. Námět je silně americký. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co se ve filmu vlastně vůbec děje. Já, neznalý americké historie kolem roku 1968, jsem netušil, jak významný soudní proces byl v Chicagu veden. Navíc ale stejně jako uživatelka Dzeyna nebo Enšpígl mám pocit, že americký soudní proces už byl zfilmován tisíckrát líp. Devizou filmu jsou ale jednoznačně výkony. Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Mark Rylance a Frank Langella zde září. I ten krásný typicky hollywoodský závěr se mi tu hodně líbil. Toť ale vše. Čekal jsem to lepší, daleko lepší. (08.11.2020)