Duna

Nemít doma milovníka Duny, asi by šla kniha i film mimo mě. Každopádně jsem ráda, že jsem do tohoto světa pronikla. Je tedy pravda, že po traileru jsem řekla: "Dobře, hraje tam khala Drogo, tak já na to s tebou půjdu. 🤣" Ale nakonec jsem se před premiérou poctivě připravovala s knihou. Co Vám budu povídat.. Sci-fi mám ráda, ale jen v podobě filmů, očividně. Moje fantazie při vyprávění pana Franka Herberta byla úplně bezradná. Prostě nejsem technický typ a jeho svět byl pro mě těžko uchopitelný.. A pak mám dost blbou paměť na jména, takže někde kolem čtyřstý stránky jsem se začala konečně orientovat, kdo je kdo 🤣🤣🤣 A když se blížila premiéra, začala jsem si říkat, jak chtějí tohle natočit? Víc jak půlka knížky je prakticky jen o tom, kdo si co myslí 🤔 a vlastně se tam toho zas tolik neděje? O to víc musím uznat, jak je první část filmu opravdu propracovaná. Když upustím od nějakých malých detailů, že bílého chlapa ve filmu hraje černoška 🤣, že nějaké momenty, které bych tam čekala, tam nejsou.. Tak je film fakt poctivá kinematografie. Vizuální stránka naprosto dokonalá.. ale to už v dnešní době asi nikoho nepřekvapí.. Ale zase ti herci!!! Všechna čest, že se stále objevují nové tváře, kteří mi vyrazí dech.. Se snad dám ještě na zajíčky 🤣Timothée byl v roli Paula opravdu nepřekonatelný. A že dokáží natočit tak ukecanou knihu, prakticky s minimem dialogů,.. To nepochopím.. Takže.. Stala se ze mě fanynka Star wars, kvůli příteli, a teď i fanynka Duny 😊😊😊 teda až na ty červy 🤢🤣 (24.10.2021)

Bude to znít zaujatě, ale běžte na to do kina. Jedině tam totiž "Duna" správně duní a naplní svou podstatu krajně senzorického díla. Impozantní výjevy gargantuovských proporcí, kde lidské postavy zpřítomňují svou malost vůči rozlehlému okolnímu prostoru, který se marně pokouší si podmanit, se snoubí s takřka permanentním zvukovým masivem, který dotváří hmatatelnou drtivost i poetickou krásu zdejších světů. Důsledná estetická dramaturgie perfektně drží na otěžích svrchované vize všechny kreativní talenty jednotlivých složek filmu. V tom ostatně spočívá podstata a výjimečnost Villeneuva v porovnání s většinou režisérů podepsaných pod vysokorozpočtovými projekty posledních dekád. Tvůrci jako třeba Luc Besson, ale i George Lucas se nechají snadno omámit svými spolupracovníky a zabydlí své filmy přehršle drobnostmi, které na sebe strhávají pozonost na úkor celku. Villeneuve naopak snese srovnání se Stanleym Kubrickem, Davidem Fincherem a dalšími tvůrci, kteří dokáží vytyčit jednotnou vizi a ostatní plně využít v pro její naplnění. Ústřední dějová linie je v zásadě jednoduchá a především předkládá potenciál pro následné rozvíjení, i povdvracení v souladu s Herbertovou ságou. Zdánlivě prostinký příběh o příchodu mesiáše je už zde nahlodáván motivem víry a náboženství coby mocenského konstruktu pracujícího s prefabrikovanými příběhy, kde se osobnosti jednotlivců rozmělňují a podrobují vytyčenému a vsugerovanému osudu. Villeneuve již ve svém předchozím filmu "Blade Runner 2049" geniálně rozdrolil mýtus vyvolenosti, na němž tak zásadně staví západní (pop)kultura. V případě "Duny" ale spřádá rozsáhlý epos, kde první film teprve nechává vyklíčit semínka, z nichž následně porostou stromy dalšího (či dalších) filmů. Nelze se tak divit režisérovým obavám, že by v současné situaci film na sebe nevydělal v kinech a jeho přes několik filmů se klenoucí vize by byla utnuta ve fázi rozpuku. Toto je vskutku jen začátek a je tak vzrušující být jeho svědky. (20.10.2021)

Nemyslel jsem si, že zrovna v případě Villeneuvovy Duny (i pro mne se jednalo o jednoznačně nejočekávanější film roku) budu nakonec souhlasit spíše s těmi rezervovanějšími ohlasy. Rozhodně je svěží vidět v kině po všech těch barevných sračkovitých blockbusterech od Disneyho, Marvelu a Netflixu něco drahého a zároveň dospělého, co se nesnaží nadbíhat pitomým teenagerům. Duna taktéž rozhodně je skvěle natočená - ve smyslu řemesla, triků, výpravy. A není sporu o tom, že se jedná o esteticky vyjímečně vytříbené dílo, je zážitek na ty obrazy koukat, byť jejich krása je značně strohá. Ale přesto se nemůžu přinutit k nadšení. V první půlce tam k němu ještě náběh byl, představení vesmírné politiky, těch různých tajných plánů a intrik mě spolehlivě zaháčkovalo a těšil jsem se, jak to bude gradovat. Ale v druhé půlce najednou skončíme čumákovat v poušti a film mě ztratil. A může za to patrně to, že u mne nedokázal vzbudit žádný vztah k postavám. Jsou to všichni studení čumáci. Ani s tím Chalametem, kterého mám jinak velmi rád, jsem to prostě neprožíval. Postava, kterou hraje Jason Momoa, pak má patrně sloužit jako "srdce filmu", ale vždyť ji reálně vlastně vůbec nepoznáme! Jeho vztah s Chalametem je vystavěn čistě tím, že se párkrát přátelsky obejmou. Jinak o něm nevíme nic, protože jsme si s nimi nic neodžili. A tak je to tu se všemi, a těžko si k nim pak vypěstovat nějaké emoční pouto. A ničeho jiného než emocí se v první Duně potenciálně chytnout nedá, protože "děj" stihne tak tak začít, ale k ničemu nedospěje ("It begins" je opravdu přiléhavá hláška na plakát). A akce není Villeneuvova nejsilnější stránka. (21.10.2021)

Audio-vizuální stránka je opulentní. Tady bych nejraději skončil, ale nemůžu. Denis patří mezi moje top režiséry a prostě mu nemohu odpustit pár drobností v jeho vysněném projektu je. Knihy i původní film znám skoro nazpaměť a tak tu za mě ne zcela funguje vysvětlení světa Duny a jeho "zákonitosti" (štíty, lasery, vztahy, plány v plánech, kdo co ví...). Myslím, že právě v těch zákonitostech knihy a světa Duny je minimálně v prvním díle poražen původní "vykostěnou" Lynchovou verzí. Tady jsme v megalomanské a snové verzi Duny, které občas schází barvitost, ale rozhodně rozmanitost ( i když multikuturní téma využívá film opravdu detailně vč. zvuků a jazyka). Zaměření na Paulovy sny způsobuje, že není dost místa pro menší postavy (Pitter, Thuffir, Yueh a i Baron) a film se především v druhé půlce za mě docela táhne. To není zrovna příjemné po naprosto nádherné a precizní první hodině. Co je pro mě asi největší problém je vlastně neexistence emocionálního dopadu a vrcholu filmu. Tam kde Arrival na konci rozpláče snad každého, tam Duna selhává. Ano, je to teprve začátek, ale já osobně si nemyslím, že by v druhé části mělo být víc silných momentů, než je v první části knihy. Osobně jsem měl také pocit, že i když Denis všude tvrdí, že tohle je jeho definitivní verze a přesně takhle Dunu chtěl natočit, nemyslím si, že to je zcela pravda a podle mě tu tak 20-25 minut schází a to nemyslím jen (natočené) přistání Duncena na Arrakis nebo zcela přeskočené "cestování mezi světy". PS tolik slavných citátů a hlášek tu mohlo být a ... nejsou. Přesto, koření  musí proudit. PPS: jako soundtrack doporučuji rovnou Sketchbook od Hanse, je o level výš, než OST. (21.10.2021)

Ne bez chyb, přesto euforie. Dunivá epika i překvapivě dojemný příběh o překonávání strachu ze sebe a z neznáma. Daleká budoucnost těžko mohla působit víc realisticky a zvláštně komorně. Povedly se figury, Villeneuve překonal dutý manýrismus Blade Runnera a servíruje obrazy s potem a krví. Duncan Idaho mi konečně v srdci nahradil Aragorna. V několika momentech mi to přesně evokovalo ty intenzivní pocity z knihy. Ale jako film to stojí na vlastních robustních nohách. Dvojku bych dal okamžitě.. (18.10.2021)