Obsahy(1)
Mladý, ale zároveň již zkušený filmař Robert Sedláček (autor dokumentární trilogie o novodobých českých dějinách Tenkrát či hraného debutu Pravidla lži), se ve filmu setkává s důchodcem a bývalým premiérem Milošem Zemanem, který se sobě vlastním ambivalentním postojem pojímá tento film jako svůj "nekrolog". V dokumentu hovoří o osobních a společensko-politických souvislostech svého života a vyznává se v něm ze svého obdivného vztahu k Vysočině, která je pro něj "kotvou v duši". Divák se dozvídá, o čem bývalý premiér přemýšlí a jak reflektuje nedávnou minulost a tak se vlastně může něco dozvědět i o sobě, protože Miloš Zeman je jedním z nejmocnějších mužů našich novodobých dějin a tedy také v určitém slova smyslu ztělesněním české společnosti. Robert Sedláček k filmu uvádí: "Miloš Zeman vytáhl svým charisma nahoru sebevědomí celé jedné (dnes spoluurčující) politické strany. Nemám ambici natočit "objevný film" typu kdo je M. Z.; nemám ambici dorážet na pana Zemana s výčtem dat typu "slíbili jste, nesplnili jste". Zajímá mě reflexe člověka, který prožil (odžil si) sinusoidu moci v éře, v níž jsem si já (a moje generace) definovala hodnoty na základě reálné životní zkušenosti v utvářejícím se politicko-kulturním prostředí. Já sám se řídím spíše pravidlem, že není důležitý úder rychlé odpovědi, nýbrž usazování slova hledajícího svou zodpovědnost. Snažím se odhlédnout od moci, jaká fakticky je a zajímají mě především její možnosti." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Je to z dramaturgického a filmařského hlediska výrazně lepší portrét než ten starší o Bělohradském. Nechybí mu struktura, Sedláček se tolik nebojí zapojit a promluvit a ptát se. Snad díky tomu funguje dokument jako portrét politika za zenitem, politika, který je smířený s minulostí a ukazuje nám svou přívětivější tvář, než je ta současná, kdy se Zeman opět dostal na vrchol a rozhodl se zúčtovat se všemi svými odpůrci z pozice moci. Škoda, že nezůstal tím jezevcem z Vysočiny, bylo by nám všem asi lépe. Včetně Zemana samotného. ()
Robertu Sedláčkovi se podařilo v jeho dokumentu docílit kouzla nechtěného: nejenže nesdělil takřka nic o lidství, skutečném obsahu Zemanovy osobnosti, ale ještě více přitom bezděčně sebecharakterizoval sebe sama: svou neprofesionalitu, ale také prázdnotu nejen vlastní, ale i převážné části české současné žurnalistiky vůbec. Anatomie střev a konečníku totiž nemůže být zaměňována za pohled do duše a srdce. Podobně sterilní pořady kdysi natáčíval normalizační režisér Jaroslav Hužera a mnoho dalších. Snaha zachytit "lidského" Zemana tak svedla dohromady dva lidi s vyprázdněným obsahem i smyslem života. Úzkostlivá Sedláčkova snaha nevypovědět nic proti nikomu tak, aby se pokud možno nikdo nenaštval, byla svým způsobem úspěšná. I když asi jeho původní autorská ambice šla původně dál než jen k žánru karikaturně vyznívající divácké ukolébavky. Tristní profesionalita tak splnila své poslání nabídkou diváckého neméně tristního zážitku. ()
Bizár, dokument režíruje spíše Miloš než Robert. Dělání rozhovorů u silnice v tom rámusu také není nejchytřejší. Ovšem toto Zemanovo (Sedláčkovo) dílo skrývá zapomenuté poklady pro politickou recesi - např. pád Zaorálka pod vlak během předvolební kampaně. I kdyby jen toto měl být jediný důvod tento nekrolog vidět, vyplatí se. ()
Přesný obraz páně Zemanova světonázoru vzhledem k datu natáčení, kdy ještě nikdo netušil, co se stane. Zeman je tady upřímný a zobrazený ve svém prostředí jako sečtělý intelektuál, manipulující s režisérem, neustále poučující a potvrzující si svoji jedinečnost. Překvapila mě záchrana rejska, to má u mě bod. ()
Co dodat? Snad jen že Sedláček se měl řídit mottem, které si vytkl na záď svého hodinového politicko-zeměpisného guláše se samolibým chrličem moudrostí místo brambor. Na "hrdiny" by se skutečně mělo hledět dalekohledem, ale Sedláčkův dokument navzdory určité zábavnosti (tu Zeman vždycky měl) připomíná snímek rozštelovaným mikroskopem, pod kterým věci ztrácejí řád i výpovědní hodnotu. Dokument tak není ani oslavou Vysočiny, ani Zemanovým nekrogolem, ani v nejmenším přínosným autorským pohledem (navzdory formální snaze odstup akcentovat kamerovými prostředky). Smysl nedává ani Zeman-politik, ani Zeman-člověk. Z pohledu režiséra nezvládnutý materiál. Škoda. ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (1)
- Snímek primárně doprovází dvě skladby a sice písně „I Have a Dream“ od skupiny ABBA a „Sentimental Journey“ od Lese Browna a Bena Homera. (majky19)
Reklama