Pod cizím praporem
A Farewell to Arms
Réžia:
Frank BorzageKamera:
Charles LangHrajú:
Helen Hayes, Gary Cooper, Adolphe Menjou, Jack La Rue, Blanche Friderici, Mary Forbes, Gilbert Emery, Paul Porcasi, Herman Bing, Henry Armetta, Gino Corrado (viac)Obsahy(2)
Film z roku 1932 podle románu Ernesta Hemingwaye. Motto: "Milujme se dnes, vždyť netušíme, co přinese zítřek." Snímek je zasazen do doby první světové války a ústředním motivem je tragická láska mezi Frederikem Henrym (Gary Cooper), americkým řidičem ambulance, sloužícím v italské armádě, a skotskou sestrou Červeného kříže Catherine Barkleyovou (Helen Hayes). Major Rinaldi (Adolphe Menjou) jim jejich vztah závidí, a tak nechá Catherine přeloži do Milána... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (12)
Nádherný zážitek. Z četných adaptací Hemingwaye patří tato první mezi ty nejlepší. Film, který se zdál být nadčasový už v době premiéry jím zůstal i pro dnešní dobu. Vše je, jak má být. Všichni jsou na svých místech (skvělý Cooper i Menjou, báječná Hayes). Vše je autentické, nechybí nic, nepřebývá nic. Doporučuju doplnit životopisem Láska a válka. A samozřejmě četbou předlohy. ()
Film o tragické romantické lásce mezi americkým řidičem sanitky a anglickou zdravotní sestrou v Itálii během první světové války, jemuž opravdovost dodává zejména charismatický Gary Cooper. Tato první filmová podoba románu však utrpěla střihem a cenzurou již před prvním uvedení do kin. Film měl původně 89 minut, později byl zkrácen na 78 minut pro reedici z roku 1938. 89minutová verze (od původního uvedení v kinech v roce 1932 neviděná a dlouho považovaná za ztracenou) vyšla na DVD v roce 1999. Prameny praví, že Ernest Hemingway tento přepis svého románu nesnášel, přestože se velmi přátelil s G. Cooperem a byl to on, kdo Coopera prosadil o 10 let později do hlavní role přepisu jiného svého románu Komu zvoní hrana (For Whom the Bell Tolls) ()
Existuje verse se dvěma konci (jedna pro USA, druhá zřejmě pro Rusko), což je samo o sobě rozkošné. Ještě zajímavější je, že u té méně veselé je výrazněji použitá předehra Tristana a Isoldy od Wagnera, takže má člověk pocit, že sleduje nějaké fiktivní tragické melodrama od Triera. Navíc tam ještě někde zazní jedna krásná nocturna od Chopina. Výběr hudby chválím! Méně už pak samotný "děj", který pro mě de facto skončil ve chvíli, kdy si ústřední pár vyznal lásku po několika minutách vzájemné známosti. Možná jsem nechutný postmoderní cynik, ale nedokázal jsem v tu chvíli potlačit diváckou nedůvěru. ()
Jedna z velkých slzodojných romancí starého Hollywoodu. Borzage ji natočil v době, kdy ještě uměl vkusně dojmout a rozptýlit (to druhé se týká především Adolpha Menjoua). Skvělý Lang za kamerou, účinně použitý Wagner; sestřih válečných situací v poslední třetině filmu upomene na postupy ruského předvoje. ()
Hemingwayov román, je vďačnou témou pre sfilmovanie. A je dosť podivné, že za tých zhruba 100 rokov, vznikli iba dve filmové adaptácie a jedna TV miniséria ( pričom sa obľúbené romány predsa len dočkávajú častejších prepisov, ďalšou výnimkou môže byť aj Odviate Vetrom ). Snímok si nerobí pred dvorkom špinu, je romantický, občas zábavný, občas akčný ( trikový ), v závere smutný. Oscara za kameru je vidieť a je to síce priemerné, ale dostačujúce dielko z dôb dávno minulých. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (5)
- Studio se muselo vyrovnat i se zásahy cenzury, kdy vadily scény mimomanželského milostného života, názorné záběry porodu a ústup italské armády. Záběry porodu zakazoval výslovně Produkční kodex. S různými dohady ohledně kterých scén se vše vleče až do roku 1934, kdy začne operovat Legie slušnosti a šéf Správy Joe Breen zdržoval film 4 roky. Po dalších úpravách a použití „správného morálního kodexu“, kdy se vystříhaly milostné scény, přidal se záběr na snubní prstýnek a dvojice plánovala sňatek, je povoleno promítání. (Zetwenka)
- Film byl studiem předložen na italském velvyslanectví v Los Angeles, kdy italský konzul neschválil závěr, a tak byl závěr nahrazen novým, který vyhovoval italské ambasádě – zobrazeno slavné italské vítězství. (Zetwenka)
- Vzhledem k tomu, že román je „protiitalský“, jak tehdejší italský velvyslanec ve Washingotnu upozornil, žádná připravovaná adaptace neměla naději na uvedení v Itálii, a tak se společnost Warner Bros filmu vzdala. Studio Paramount, jemuž se nedařilo a po značných filmových neúspěších adaptaci odkoupilo, hodlalo být naopak co nejodvážnější. Film tedy vznikl během dvou měsíců a na svoji dobu byl velice nákladný – stál 900 000 amerických dolarů. (Zetwenka)
Reklama