Sedem životov

Dlhé, nudné, uťahané... navyše sa Will Smith do polovice filmu usmieva ako idiot a od druhej polovice je zase strhaný, ako po 16- hodinovej „ šichte” v kameňolome. Jediná scéna, ktorou ma rozosmial bola, ked nasadí rovnako stupídny výraz tváre, pri pití drinku v nemocničnej kantýne, ako Samuel L. Jackson v Pulp Fiction predtým, než vyriekne známy biblický výrok pred popravou. Mal som pocit, že srdečnou vadou miesto Rosario Dawson trpím ja. Je to veľmi podpriemerný ciťák, ked skutočná akcia prichádza až v 13. Minute od konca filmu. (06.02.2009)

// Když ale! Když ale pan Morricone! Vždyť on by rozbrečel kohokoliv! A když se celej film můj oblíbenej sympaťák Will Smith tváří jako by měl umřít... to je pak těžký ty emoce držet na uzdě. A co teprv chudák slepej Ezra. A krásná Rosario Dawson, které Ben, tedy vlastně Tim, vkročil do života z ničeho nic ji pomohl zase nastartovat její srdce. A co ty roztomilé děti? A Benovi, tedy vlastně Timovi přátelé a rodina. Chjo. Ještěže to trochu zachraňovali "Feeling good" a "Loving you", bez nich už bych asi taky potřeboval nové srdce. Nebo hlavu. Možná obojí. Seven Pounds - 90% (28.10.2012)

Musím říct, že filmy, u kterých ještě ani v třetině nevím, o čem jsou, ve kterých se dvě postavy pět minut baví o něčem, o čem já nemám ani páru, mě neuvěřitelně rozčilujou. Každopádně tohle byl zajímavý námět, proměněný v průměrný doják. Hlavním kladem filmu je rozhodně vedlejší herecké obsazení, plné neokoukaných tváří, méně už tak obsazení hlavní role. Přiznám se, že Smithův stále konstantní trpitelský výraz v obličeji okořeněný občasnou glycerinovou slzou a stále stejná poloha hlasu už mě na konci filmu nudily, ne-li přímo sr..y. Agent Jay nebo detektiv Mike Lowrey, to jsou role, které Willovi sluší. Ale do filmů, které mají potenciál prověřit skutečný herecký talent, bych se příště na jeho místě raději nepouštěl. (23.10.2009)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

Keď som uvidela tento film tesne po jeho uvedení,moje srdiečko po dlhom čase šťastne zaplesalo.Konečne totiž opäť zažilo niečo nezabudnuteľné a krásne,čo ho naplnilo dojatím a celým množstvom ďaľších úžasných pocitov.Myslím,že asi dve hodiny som nebola schopná s nikým hovoriť,celá moja bytosť sa sústredila výlučne na vlastné pocity z uplynulého filmového zážitku.Keby mi bol predtým niekto povedal,že jedneho dna ma film s Willom Smithom rozplače,asi by som ho hned z fleku vysmiala.No stalo sa.To,čo v tomto filme predviedol, ho v mojich očiach katapultovalo na úroveň skvelých dramatických hercov,ktorí sú môjmu srdcu najbližší.Milujem filmy s hlbokou myšlienkou,dokonale prepracované,no nie prekombinované scenáre a režisérov,ktorí ku svojej práci pristupujú s citom a maximálnym odovzdaním.Tento film je dokonalou ukážkou všetkých mojich naj.Nádhera! (09.04.2012)