Stiahni ma do pekla

Raimiho vytříbený černý humor vás posadí na prdel. Ať už se ve filmu zvrací červi nebo dokonce kočky (!), vždy na vás pomrkává určitá nadsázka a sebeparodie. V tom je jeho největší kouzlo. Strašidelné scény úžasně střídají ty humorné a vy nevíte, co je vám sympatičtější. Nejlepším důkazem toho je souboj na férovku mezi Christine a starou cikánkou v autě v podzemních garážích. Samozřejmě vítězí horor. Při scéně, kdy se Lamia zjeví jako zlověstný stín, budete zaraženi do sedadel a neodvážíte se pohnout. Lekáčky fungují na jedničku a vy si při všem tom napětí ještě stačíte uvědomit: „Same, chyběl jsi nám.“ I přes ta všechna pozitiva mám pocit, že do úplné dokonalosti mu ještě něco chybí. Možná je to začátkem poslední třetiny, kde ztrácí snímek malinko dech. Možná jsem čekal malinko vyhrocenější finále. Nebo jsem možná čekal trochu více krve. Lítající oční bulvy mi to ale víceméně vynahradily. Porovnání se Smrtelným zlem 2 je sice na místě, ale atmosféricky se jedná o úplně něco jiného. Z kina jsem ale každopádně odcházel plný nadšení. (14.02.2010)

Většinu hororů, thrillerů i sci-fi filmů obvykle naprosto zazdí konec, ale v případě "Drag Me To Hell" je tomu právě naopak. Čím víc se film blíží konci, tím stoupá napětí a atmosféra. Zatímco první polovina byla spíš lekací a nechutná, tak druhá dostává ten pravý hororový nádech. Z trailerů jsem byla nadšená, po prvních diváckých a recenzentských ohlasech můj zájem a očekávání dost opadly, nicméně s tím, co jsem viděla (navíc ve velmi špatné kvalitě) jsem v rámci žánru spokojená. (11.09.2009)

Na horor příliš málo atmosféry a napětí. Většina "těch momentů" se dá odhadnout a celkově chybí skutečné souznění s hlavní hrdinkou. A to nejen u diváka, ale přijde mi, že např. její přítel mac tam byl jen pro epláky. Samozřejmě že je to celkem solidní, ale nic víc, nic co by mě donutilo film vidět podruhé nebo napsat delší komentář. (18.11.2013)

Raimi se se svým Drag Me to Hell sice částečně vrací do "svých" osmdesátých let, ale nezapomíná používat ani to, co se naučil později v mainstreamových vodách. Myslím tím, že DMtH je přesně na takové hranici, kdy uspokojí hororového fanouška a současně pobaví a mírně postraší i "obyčejného" diváka. Přehnaná líbivost je jednou z opravdu mála věcí, co bych tak za sebe mohl vytknout. Strašidelné scény, humor a lekačky jsou naštěstí v takovém poměru, že se ve výsledku jedná stále spíše o horor než o komedii - podle recenzí jsem čekal vtipu mnohem víc (a byl jsem mile překvapen skutečností). Prostě něco mezi The Evil Dead a Evil Dead II. Perfektně fungují obě polohy, totiž když Raimi chce, abyste byli napjatí (popř. se báli), tak napjatí budete (v momentech, kdy se nebezpečí blíží), a stejně tak se mu podaří vás rozesmát (v momentech, kdy se nebezpečí ukáže v plné své kráse a začne vyvrhovat různorodé tělní tekutiny). 8/10 Horror movie of the year (18.06.2009)

Na horror to postrádá atmosféru. Naopak tu přebývají lekačky, které o sobě dávají vědět dlouho dopředu. Lekl jsem se jen jednou a to když kámoš při hledání plechovky zašátral na mou ruku. Doufám, že omylem. Černohumorné scény sice fungují, ale není jich zase až tak moc, aby to obstálo jako komedie. Krom "Itchy a Scratchy" soubojů mezi Christine a paní Ganuhovou tu není nic moc k zapamatování. Navíc Raimi bez Bruce... To je snad přímo synonymum slova protimluv, ne? Jenže je tomu tak a dvojnásob to zamrzí ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že role Miloše je pro něj jak stvořená. Ostatně ani nevěřím tomu, že původně nebyla právě pro něj určena. (21.06.2009)