Stiahni ma do pekla

Mistrovská hra se žánrovými proprietami, která stíhá napínat, děsit i bavit, často během jediné scény. Po třetím Spider-manovi dává Raimi jasně najevo, že soudnost neztratil a umí bavit sebe i diváky. Kdo hodnotí pod tři hvězdičky, ten prostě neskousnul, že si z něj Raimi udělal prdel. 4 a ½. (27.08.2009)

No do háje. Byl jsem si naprosto jistý, že budu řvát nadšením. Pohrdavě jsem pročítal ustýskané komentáře, které mluvily o nedostatku napětí nebo laciných lekačkách. Pche. Neznáte pana Raimiho, říkal jsem si. Ďábla... a mistra! A teď jen kajícně přitakávám. Na poměry no-namea by to byl možná kvalitní horor, u Raimiho ale cítím hlavně zklamání, protože tenhle vyčichlý odvar z jeho trademarků je na horor dekády pasován jen kvůli mizerné konkurenci. První hodinu jsem se důkladně nudil, náznaky hutnější zábavy spolehlivě zazdívaly digitální číčovinky, které do oldschoolového hororu může narvat jen naprostý mameluk. Odpustil bych si uchechtnutí nad umělými zuby a pravítkem, kdyby Raimi pořád neničil atmosféru digi vsuvkami (zvlášť krev z nosu a šátek v klimatizaci auta mě brutálně nebavily). To ale není hlavní problém. Stáhni mě do pekla se možná rovná projížďce domem hrůzy, ale její jednotlivé atrakce mi bez krve a ostřejších nápadů á la znásilnění stromem přišly slaboulinké - a nebýt slušné dávky hnusu i sterilní. Zlaté eRkové časy, stýská se mi po nich! Jednotlivé bubáčiny navíc spojují notně zrezlé koleje. Neustálé lekačky (sakra! Vyskočil bych i kdyby do ticha zařval Tinky Winky, tak proč to tam POŘÁD cpát a stavět na nich každou druhou scénu?), řídká atmosféra a místo Bruce Campbella herecky zcela matná Alison Lohman, možná hezoučká, ale dokud se nebude válet na podlaze ve spodním prádle, je to vcelku fuk. Raimi mě chytl až při vymítání. Tam se rozjel naplno, začal se rvát a pozval i kozlíka Šikulu. A scéna na hřbitově byla rovnou nádhernou připomínkou jeho dřívějšího mistrovství. Jenže pozdě Lamiu honit. Parádní dojezd matný předvoj nespasí. A prosil bych nějakou dobrou duši, aby Raimimu už zabavila ty větráky Kdysi to byl stylový trademark, teď, když duje vítr do vlasů/listí v každém druhém záběru, už to pouze otravuje. (25.06.2009)

Výborná jízda, při které se člověk chvílemi směje přiznané a zesílené nablblosti, chvílemi chytá dech při brilantně natočených lekačkách. Raimi to má pořád v malíku a Drag Me To Hell není nic jiného než živoucí důkaz, že když má někdo dar, vyleká vás kdykoli, jakkoli. Nádherná adrenalinová injekce a, jakkoli to může znít podivně, velice příjemný film. Pure pleasure, leč upřímně se děsím dnešní noci... :o) [85%] (09.06.2009)

Raimi po mnoha letech dokazuje, že v horroru stále umí ... Velice originální horror působící neuvěitelně uhlazeně, spíše jako by průšvihy jedné mladé nadějné dívky, mixnutý neuvěřitelnými lekačkami, výjevy, zvuky, kamerovými nájezdy a hnusy ... Tekutiny vytékajíci odevšad možně kamkoliv možně skutečně někdy trochu zakroutí žaludkem, zvláště v kontrastu s estetickým a uhlazeným pojetím filmu. Závěrečná část, tedy souboj s démonem, je skvěle atmosférická. Každopádně naprosto předvídatelný závěr filmu je trochu na škodu... Možná trochu víc. Moderní horror od mistra, co víc dodat. Každopádně o nějakou ultrapecku se nejedná, jméno filmu dělá zejména Raimi a skutečnost, že šel film do kin... (18.10.2009)

Tak tomuto říkám pořádný horor. Parádní souboje, mnoho mrazivých a lekacích scén, které jsem těžko rozdýchával, ale naštěstí je zde několik odlehčujících vtipných okamžiků. Příběhově atraktivní, Alison Lohman mocinky atraktivní, a jedinou černou a výraznou kaňku vidím digitální efekty, které až moc bijí do očí. Tak jen 4* hodnocení. V kině mě velice pobavila reakce jednoho pána, jež u napínavé sekvence, kde se lekačka přímo nabízela zvolal "už néé"... (19.06.2009)