Vykúpenie z väzenia

Felon je velmi dobré vězeňské drama, které žádným aspektem daného žánru vyloženě nevyčnívá, ale naopak si bere odevšaď slušný průměr a jako celek má všehovšudy dobrý vibe. Násilí je zde dostatek, stejně tak jsou zde dostatečně poutaví dozorci i vězni a jejich charaktery a v neposlední řadě i emocionální stránka filmu. Ačkoliv v žádném ohledu není vyloženě nejlepší a z každého hlediska jsem viděl už lepší prison filmy, je ve výsledku Felon dobře stravitelnou a koukatelnou jednohubkou v čele s výborným a sympatickým Stephenem Dorffem a šikovným Waughem v režisérském křesle, jehož filmy já prostě můžu. (26.02.2023)

Komentář obsahuje možné spoilery!!!! Kdyby tenhle film vysílali někdy kolem vánoc, řekl bych si, že to snad byla lepší pohádka než Tři oříšky pro popelku a pouštěl bych si ho třeba každý rok. Jenže Zločinec žádná pohádka není, je to kriminální drama, pro mě bohužel tak věrohodné jako zpěv Ivety Bartošové. Co se mi nelíbilo? Určitě v první řadě herci, Vala jsem nikdy neměl rád a ten jeho obtloustlý obličej, ten tomu vůbec nepřidal, Stephena, toho bych ještě skousnul, ale hlavního " padoucha" Harolda, to ani náhodou. Připomíná mi spíš Chrise Rocka a obsadil bych možná do nějaké komedie, ale ne jako sadistického dozorce, který si to ještě evidentně užívá před svými spolupracovníky. Ale co mně nejvíc vadilo, to byla obrovská spousta klišé, kterou jsem už teda hodně dlouho nikde neviděl. Jen namátkou- milující manželka, odhodlaná manželka, zoufalá manželka, ale nakonec napravená a u uvědomělá, dále potom např. nováček se skamarádí s masovým vrahem, dozorce vytáhne na vězně nůž a co mně úplně zlomilo vaz, kriminálníci a vrazi, kteří se každý den málem pozabíjí, kryjí spoluvězně vlastním tělem při střelbě, tak takovouhle peachovinu, tu hned asi tak někdo nevymyslí. Sečteno, podtrženo, to si opravdu raději pustím Mrazíka, i když jsem ho viděl asi už 50 x. (20.01.2015)

"Felon? Co to jako je? Vždyť ten poster je lacinej. Vždyť to sestavení nemůže zachránit ani obtloustlý Kilmer! Tak to fakt nechci vidět..." Tohle byla moje reakce na Zločince. Vlastně lepší úsudek jsem si neudělal ani po tom, co dostávál samý velký hodnocení a pozitivní ohlasy. ALe po půl roce přišla mega krize a já se neměl na co dívat. Přes prsty jsem si pustil Felona a čekal, že po půl hodině se naštvu, vypnu ho a tím si poseru celej den. Ale ono ne! Z laciného béčka se vyklubalo svižné drama s vynikající strhující atmosférou, kerá vás nenechá na pokoji ani ještě několik minut po skončení! (28.12.2008)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

Slabučký film z väzenského prostredia dostal slabučké tri hviezdičky iba preto, že som sa pri jeho sledovaní nenaštval. Dôvodov pritom bolo dosť. Počnúc väzenským prostredím, ktorého inšpiratívnosť je v súčasnosti minimálna a končiac obvyklými klišé (nespravodlivo odsúdení, filozofujúci vrahovia, úchylní dozorcovia a očakávaný happy end). Ak existujú zločiny, pri ktorých neostávajú na mieste činu stopy, tak existuje aj dokonalý film (Zločinec), po ktorom mi v mozgu po dopísaní tohto komentára tiež neostanú žiadne stopy. (26.05.2012)