Ano, šéfe s Gordonem Ramseym
Ramsay's Kitchen Nightmares
Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchár Gordon Ramsay prichádza do reštaurácií, ktoré majú veľké problémy. Či už s jedlom ako takým, alebo jednoducho s tým, ako prilákať čo najviac zákazníkov. Nutné zmeny v chode reštaurácie spôsobujú konflikty medzi Gordonom a majiteľom respektíve súčasným šéfkuchárom. Po tom, ako prebehnú zmeny, televízny štáb odchádza a vracia sa po nejakom čase naspäť, aby zistil, či sa podarilo podniku odraziť od dna. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (50)
Na povrch se tato reality show tváří, že je o zachraňování krachujících restaurací. Většina zábavy ale plyne z Gordonových improvizovaných sprostých vůbuchů a z bláznovství některých kuchařů a majitelů. Narozdíl od americké verze si ještě udržuje určitou atmosféru reálných situací, nicméně existují lepší pořady o vaření, lepší pořady o podnikání, lepší pořady s Gordonem Ramseym a hlavně lepší způsoby jak trávit svůj čas, než koukat na tohle. Já sice viděl všechny epizody, ale bral jsem to jako vzdělávání v oboru, o kterém nic nevím, ale mám v něm možnost podnikat. Nikomu jinému bych tento pořad nedoporučil. Mimochodem, naprostá většina restaurací nakonec stejně zavřela. ()
[Po pěti sériích] Můžeme se do krve hádat nad prospěšností celého konceptu. Ale jeho hlavním účelem bylo prostě diváka bavit. A u mě úkol splněn. Ramsay úspěšně hlásí po celou dobu co tv show běžela (snad se ještě britská verze vrátí). Akorád je škoda, že se "recepty" na úspěch časem opakují a je to v podstatě o tom samém (záleží spíše na výstřednosti jednotlivých restaurací; jako je např. The Fenwick Arms). Všech pět sezón dohromady 80 % ()
Troufám si říct, že už jsem vidě dostatek dílů, abych byl schopný tento pořad zhodnotit. Ano, zbožňu ji jej. Nejen, že je to opravdu sranda, ale navíc Ramsay i ví co dělá a člověk se několik zajímavých (ačkoliv pro mě neužitečných, jelikož si nehodlám otevírat restauraci) informací dozví. "You fucking idiots! You could kill someone!" "It's fucking lamb!" ()
Zatímco Zdeněk Pohlreich (ač ho žeru) šokující zjištění mnohdy raději řeší jen s kameramanem někde za rohem, Ramsay se s tím nepáře a s personálem si to vyříká pěkně od plic a na místě. A mnohdy i se samotnými hosty. Když všem nadá do tlustých prasat, divák zírá. Nad stavem ostrovního restauratérství se můžeme usmívat stejně jako nad tím naším, hlavní hrdina moc dobře ví, jak to v byznysu chodí, a především ví, jak to v něm vypadat nemá. Pohlreicha jsem hltal každým dílem, britskou verzi zase tak nakoukanou nemám, nicméně hlášky „našeho“ šéfa mi přijdou víc smrtící a trefné zároveň. Poznal jsem českou i britskou gastronomii z obou stran myslím docela pečlivě, takže každý díl o záchraně uvadajících podniků má pro mě speciálně osobní příchuť. ()
Žasnout lze jen nad tím kolik lidí sežere tento pečlivě připravovaný, uměle dodělaný a řádně připepřený pokrm. Stačí přidat pár konfliktů, sprostých slov, dostatečně drsných záběrů a z postaršího, obtloustlého individua uděláme poloboha z kuchyně a žrádlo pro stádo je hotové. Nic proti soutěžím ve vaření, nic proti radám zkušenějších a konstruktivní kritice nedostatků, ale takováhle ubohá umělá reality-show je jen Big brother v kuchyni. Těžko pochopit, jak někdo může uvěřit autenticitě emocí lidí, kteří mají kameru před ksichtem. Je to tak naivní, jako očekávat při pohledu na zvíře v kleci obraz jeho přirozeného prostředí. Ale samozřejmě nejde jen o kamery a případnou nervozitu, tady se pod bičem autorů předvádějí pečlivě vybraní narušení exhibicionisté. Nejde o vaření, nejde o restauraci, jde jen o ty konflikty - a v tom případě bych si rovnou mohl pustit Ulici nebo Ordinaci. ()
Reklama