Verejní nepriatelia

Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky. (01.07.2009)

K Veřejným nepřátelům jsem navzdory spojení jmen Michaela Manna a Johnyho Deppa přistupoval s nedůvěrou, protože jsem měl možnost před zhlédnutím snímku číst poměrně výrazně negativní kritiku od Mirky Spáčilové. Naštěstí šlo o pouhou předpojatost, protože jsem měl tu čest s jedním nejzajímavějších kousků z žánru gangsterky za posledních 10 let. Pokud nedávám pět hvězdiček, pak jen proto, že konkurence je v této oblasti hodně vysoká, jen málokteré období a žánr je zmapované tak dobře, jako právě svět amerických gangsterů 30. let. Johny Depp hraje svého narcistního slávychtivého Dillingera s přehledem a chutí a jeho okolí představuje rovněž kolekci zajímavých figur s dobrým obsazením. Trochu pokulhává zobrazení milostného vztahu, umím si představit i charismatičtější a půvabnější herečku v hlavní roli. Svoji roli hraje i to, že Dilligerova partnerka byla jen pasivním prvkem jeho života, takové ty desperátky z filmů Bony a Clyde nebo Veřejný nepřítel č. 1, které se přímo zúčastňovaly přepadení, jsou holt pro diváka vděčnější. Kladem filmu je hudba i profesionální režie. Celkový dojem: 85 %. Nemůžu si odpustit dodatek, že vedle nedávno zhlédnutého snímku Zjizvená tvář, který má mnohem vyšší hodnocení, představují Veřejní nepřátelé z hlediska filmového řemesla o dvě třídy vyšší podívanou. Je to jako srovnávat tank vedle trabantu... (14.12.2009)

Nejdražší amatérsky vyhlížející film co jsem viděl. Vážně. Mannovi by měl konečně někdo sebrat tu digitální kreaturu a vpálit mu zpátky do rukou starou dobrou pětatřicítku, s jejímž nasnímáním by Veřejní nepřátelé alespoň působili velkofilmově a ne jen jako pokus o "něco nového, co se míjí účinkem". Až do závěru jsem si říkal, že má ten digitál vlastně něco do sebe a že se Mann pokouší snahou o realismus opět přiblížit diváka hrdinům doslova až k chloupkům na zátylku , jenže závěr jasně ukazuje, že nejde o nic jiného než pózu starého pardála, který vždy volí raději pohodlí. (Kdo by nechtěl stříhat hollywoodskou pecku na svém notebooku, že?) Pár vynikajících momentů se ale přesto najde (bez výjimky akční scény), byť příběh není ničím jiným než dalším plochým životopisem, který si odkecá svoje a na konci vytasí otřepané "co se s kým stalo" titulky. A Deppovi s Cotillard jsem to nežral ani vteřinu. Bale mě bral překvapivě víc. (02.07.2009)

Ďalší opus, v ktorom hrá Christian Bale prekvapivo druhé husle. To je zároveň jeden z dôvodov, prečo Michael Mann nedosiahol na dokonalosť jeho klasiky Heat, kde si protagonisti boli rovní. Hviezdou je tu Johnny Depp, respektíve jeho Dillinger - drsný bankový lupič so srdcom na dlani jeho milovanej Marion Cotillard. Neduhy digitálnej kamery (lacný home-made vizuál, šum) taktiež vnímam ako handicap - to, čo účelne fungovalo v Cloverfielde, pretože je to zrkadlom súčasného vývoja techniky a definíciou nového subžánru, nemôže fungovať v gangsterke z 30. rokov dvadsiateho storočia. Pozítiva: Režijne s gráciou servírované, chlapácky drsné retro krimi s geniálnym Deppom, ktorý je jeho alfou a omegou. Šťavnaté prestrelky, kvalitná výprava i kostýmy, skvelé dialógy medzi Deppom a Cotillard. Mann vykresľuje atmosféru doby brilantne, je správne film-noirovsky temný a nezabúda ani vzdať hold zlatému veku Hollywoodu. Public Enemies nie sú tak hlbokí ako Heat, ale ani tak prázdni ako Miami Vice. Držia sa niekde medzi a hoci som čakal o niečo viac, som spokojný. (01.07.2009)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $97,104,620║Tržby Celosvetovo $214,104,620▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $16,923,870 //počet predaných kusov 817,593║ Tržby za predaj DVD v USA $37,120,386 //počet predaných kusov 2,154,194║ Michael Mann opäť tradične ponúka to čo najlepšie vie a to príbeh bez zbytočných prifarbovacích škropulí plný rachotiacich zbraní, presne tak ako sa to na gangsterku o zlodejok bánk patrí. Príbeh bez najmenších zádrhov frčí do smutného cieľa a ponúka život neotrasiteľného Johnyho Dillingera v skvelom podaní Johnnyho Deepa, kde sú hereckými oporami hrajúcimi na menšom priestore hlavne "šarmantná" Marion Cottilard a "neústupný a chladný" Christian Bale. /videl v kine: 95%/ (12.07.2009)