Verejní nepriatelia

Promarněná látka. Příběh Johna Dillingera by si snad zasloužil lepší scénář, určitě ale i lepší zpracování. Od Manna jsem čekal impozantní a krásnou podívanou, místo toho se mi dostalo 140 minut experimentu s digitální kamerou. Moje zklamání těžko uhasí i vysvětlení celého technického konceptu filmu. Pardon, ale takhle jsem to vidět nechtěl. (01.08.2009)

Po dvouch letech Johnny Depp opět na plátně. Po nepříliš zdařilém zakončení trilogie Pirátů z Karibiku natočil pod režií Michaela Manna velice kvalitní gangsterku, která byť nedosahuje kvalit legendárního Kmotra a ani mého oblíbeného Amerického gangstera, tak jde pořád o 5 hvězdičkový nářez. Povím vám proč. Pokud máte alespoň trochu Deppa rádi ke spokojenosti vám už bude stačit, že tento film je téměř jeho one-man show. Depp hraje výborně a přímo z něj sálá charisma na všechny strany. Christian Bale si myslím, že nedostal zas tak málo prostoru, jak se všude píše. Rozhodně je to on, kdo je po Deppovi další stěžijní postavou příběhu. Také je často Mannovi vyčítána práce s digitální kamerou. I já jsem z toho měl trochu obavy, jelikož i trailer se místy kvalitou podobal dokumentu. Ve filmu mi to ale vůbec nevadilo. Tento film je totiž tak kvalitně digitálně natočen, že absence typické kamery není až na pár do očí tlučících záběrů poznat. Film má také skvělý scénář. Po úvodním brilantním rozjezdu přijde sice trochu zmírnění tempa ale pořád se mě nuda v kině netýkala. A to stopáž nepatří rozhodně mezi nejkratší. Pokud je ve filmu nějaké slabé místo, tak ho zachraňuje Johnny Depp. Michael Mann mě tedy opět přesvědčil, že ví co dělá. Po skvělém Collateralu a pro mě rozporuplném Miami Vice přichází do kin s peckou, která strká všechny vyhipované blockbustery(Transformers, Terminátor) tohoto léta hravě do kapsy. Už jen ta závěřečná dechberoucí scéna zvédá film o úroveň výš. 95% (14.07.2009)

Sebevědomý veřejný nepřítel číslo jedna je pomalu ale jistě dopadán právě vykvétající FBI v období vrcholící velké hospodářské krize. Film zkažený digitální kamerou, která sem ale vůbec nesedne. Znemožňuje uhlazený velkolepý vizuál, narušuje jinak skvělou autenticitu dobovosti, vypadá to s ní jak TV film namísto veledíla za 100 milionů $ (!). To prostě nasere. Stejně tak nepotěší ne úplně záživné dění. Ještě mám jednu výtku - postavy kolem jsou podivně nevýrazné, což zamrzí hlavně u kumpánů, kteří pochcípali ani jsem si pořádně nebyl jistý kdo je kdo. Ale chválím Deppa jako Dillingera a těch pár pěkných kytarových vyhrávek. [HD] (08.12.2010)

Od Public Enemies som mala zbytočne veľké očakávania. Čakala som štipľavú gangsterku v Scorseseho duchu a s tarantinovskou brutalitou. Chvíľami je to rozvláčne, neisté a jednoduché a občas tento film priam kričí po decentnom sarkazme a obsahovej dynamike. Už v úvode som si predstavovala súčasné herecké esá Deppa a Balea popri sebe a zároveň som ich prirovnávala k legendárnemu stretu De Nira a Pacina, ktorých inteligentný rozhovor medzi mafiánom a policajtom plný nadnesenej irónie, považujem v rámci žánru za jeden z najlepších a pochádza paradoxne z filmu tohto režiséra. Medzi Deppom a Baleom sa však žiadne iskrenie nekoná a tak sa začína len stokrát obohratá naháňačka na mačku a myš, ktorá volá po švihu a ostrejšom scenári. Vždy sa mi však zdalo, že na rozpletenie hustejšej gangsterky je Michael Mann príliš veľký decenťák :-). Dobové vyobrazenie 20. storočia je úchvatné. 70% (20.07.2010)

Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. (07.07.2009)