Verejní nepriatelia

Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%. (14.07.2009)

|| Scenár: Michael Mann, Ronan Bennett, Ann Biderman / Based on Public Enemies: America's Greatest Cime Wave and the Birth of the FBI by Bryan Burrough | Hudba: Elliot Goldenthal | Produkcia: Michael Mann, Kevin Micher | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Relativity Media, Forward Pass, Misher Films, TriBeCa Productions, Appian Way Productions | Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 214,104,620 $ || Obludný projekt Manna, ktorý bol vytvorený čiste pre nadšenie, a nie pre komerčný úspech. Aspoň to tak vyzerá :D Zámer štúdií bol určite iný, pretože rozpočet 100 melónov sa dnes už na akýkoľvek projekt neodťukne. Hviezdne obsadenie samozrejme za to stojí, no prázdno v duši na konci filmu tých 140 nadpriemerných minút ubije k rozpakom. Možno to bol tiež zámer, a treba k nemu vyrásť ďaľšiou projekciou. (21.02.2013)

Tak pro začátek. Jsem milovník Ameriky 30-40. let. Nemám rád digitální kamera v rukou Manna a už vůbec spojení digitálu s gangsterským Chicagem roku 1933. To bylo před trailerem. Po filmu však otáčím. Digitál mi tolik nevadil, i když rychlejší pohyby (nebo scény s výrazným světlem) působily uměle (problém je spíše v kameře, která je hodně "u hrdiny"). Mann to celé vzal do pevných rukou a pohrál si s tématem a výsledek mě opravdu dostal. Minimálně ve třech scénách, jsem byl napnutý jako struna a byl jsem pohlcen Mannovou geniální technickou stránkou (o zvucích zbraní ani mluvit nebudu) a atmosférou doby. Především v závěru, si ze mě pan režisér udělal "otroka" a já ten závěr doslova prodýchal s postavami... Bohužel pro film, tohle není druhý Heat, ale film o Dillingerovi. Žádní dva vyrovnaní hrdinové na obou stranách barikády, ale od první chvíle čistě jízda na špatné straně, kterou divák bude zbožňovat (a chvílemi samotného Dillingera scénárista přehání, ale já mu to stejně "žral"). Kromě samotného děje potěšilo i historické zapojení např. J.E. Hoovera (o jeho budoucnosti ve spojení s FBI nemusím doufám mluvit). Kdyby nebylo o maličko slabší druhé části a zbytečných digitálních efektů (na konci filmu) určitě bych se pětihvězdičkového hodnocení nebál. Ve výsledku žádných pochyb o kvalitách Manna a jeho příjemné digitálním zpestření letošní sezony. Více takových filmů! (17.11.2009)

K Veřejným nepřátelům jsem navzdory spojení jmen Michaela Manna a Johnyho Deppa přistupoval s nedůvěrou, protože jsem měl možnost před zhlédnutím snímku číst poměrně výrazně negativní kritiku od Mirky Spáčilové. Naštěstí šlo o pouhou předpojatost, protože jsem měl tu čest s jedním nejzajímavějších kousků z žánru gangsterky za posledních 10 let. Pokud nedávám pět hvězdiček, pak jen proto, že konkurence je v této oblasti hodně vysoká, jen málokteré období a žánr je zmapované tak dobře, jako právě svět amerických gangsterů 30. let. Johny Depp hraje svého narcistního slávychtivého Dillingera s přehledem a chutí a jeho okolí představuje rovněž kolekci zajímavých figur s dobrým obsazením. Trochu pokulhává zobrazení milostného vztahu, umím si představit i charismatičtější a půvabnější herečku v hlavní roli. Svoji roli hraje i to, že Dilligerova partnerka byla jen pasivním prvkem jeho života, takové ty desperátky z filmů Bony a Clyde nebo Veřejný nepřítel č. 1, které se přímo zúčastňovaly přepadení, jsou holt pro diváka vděčnější. Kladem filmu je hudba i profesionální režie. Celkový dojem: 85 %. Nemůžu si odpustit dodatek, že vedle nedávno zhlédnutého snímku Zjizvená tvář, který má mnohem vyšší hodnocení, představují Veřejní nepřátelé z hlediska filmového řemesla o dvě třídy vyšší podívanou. Je to jako srovnávat tank vedle trabantu... (14.12.2009)

Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky. (01.07.2009)