Někdo tam dole mě má rád

Zhruba do polovice je to viac než slušné, ale len čo sa na scéne zjaví Satanáš, je to jeden Fail za druhým. Pokiaľ samozrejme nebolo zámerom tvorcov vyvolávať u divákov nekontrolovateľne výbuchy smiechu, nechápavé krútenie hlavou, či klopkanie si na čelo (predpokladám, že tie filozofické kecy a hlbokomyselné dialógy boli myslené vážne). Čo sa týka hereckého osadenstva, Otovi najlepšie sedela poloha nemého kvadraplegika, ale akonáhle otvoril hubu, šiel jeho herecký kredit nekompromisne dole. No a Max? Povedzme len, že ten nech sa radšej drží svojho kopyta, ktorým je pravdepodobne hlásenie príchodu a odchodu vlakov na železničnej stanici. Ostatní sú celkom v pohode, čo ale nie je dané ani tak ich hereckým majstrovstvom ako skôr faktom, že na obrazovke neoxidujú dostatočne dlho, aby začali liezť na nervy. (16.05.2010)

Jedna hvezdička za pár nechtěně vtipných vět, jinak protrpěný dvě hodiny. Nejdřív se těšíte ať už ,, to " začne, pak se těšíte ... ano, na konec. Výkony neherců v čele s příšerným Ottou se vlečou celým filmem jako červená niť, celkový nápad filmu je poměrně nadějný, ale amatérská realizace jej pohřbívá ještě hodně hlouběji, než je název tohoto veledíla. (10.11.2011)

Někdo tam dole mě má rád mě opravdu hodně mile překvapilo.Nemohu jistě nějak přehnaně chválit filmařský um Romana Vojkůvky,ale jeho filmařské postupy jsou minimálně na českou tvorbu originální,neobvyklé a zajímavé.Nejsilnější stránkou celého snímku je každopádně opravdu nemilosrdná,mrazivá a snad až v dobrém slova smyslu nepříjemná atmosféra a originální a promyšlený námět i scénář.Na začátku filmu jsem sice příliš netušil,co si mám o celém tomto projektu myslet,ale od chvíle,kdy se Oto "upíše",vše dostává jak mnohem větší grády,tak dostane i zpětně daleko větší význam úvod filmu a nakonec celé dvě hodiny dávají dohromady koncept velmi zajímavého filmového počinu.Hodně dlouho jsem nad celým tímto filmem přemýšlel a skutečně nemá v českých poměrech obdoby.Stejně jako s dějem jsem měl ze začátku problém i s hereckými výkony všech zúčastněných,ale i tak stejně jsem si na konci snímku říkal,jak trefné a originální postavy a výkony zde byly stvárněny.Samotné gore efekty jsou též na poměrně vysoké úrovni,ikdyž jich nebylo nakonec ovšem tolik,jak jsem si původně myslel.Někdo tam dole mě má rád totiž sází daleko víc na jiné věci,než jen na ukázání co nejvíce krve a mordů,ikdyž na druhou stranu musím přiznat,že většina těchto scén má pak dost sadistický a až úchylný ráz a na pohled a pocit nejsou skutečně příliš příjemné.Každopádně,myšlenka celého filmu mě naprosto dostala,já musím celý tento počin bez diskuzí pochválit a přát si,že bude v ČR vznikat mnohem více podobných filmů. (26.04.2009)

Nikdy bych nevěřil, že se dočkám českýho exploitation hororu, kterej bude mít koule i při gore scénách, nicméně bych to až zas tak neoslavoval, první hodina se pohybuje spíš na takový sociální hraně a občas to zapůsobí jako psychologickej teror, pak se film přehoupne do opravdu drsnýho exploitationu, kterej u nás asi nemá obdoby, načeš se ale vše zase pěkně přibrzdí v rozletu neustálým srovnáváním bůh x ďábel, podle mě se tu až přespříliš filosofuje na úkor hororu. Taky teda nesdílím Obitovo nadšení nad herci, oni nejenže jsou celkem prkenný a amatérský, ale ještě ze sebe ty dialogy soukaj z dost velkýma obtížema a hlavně mluví nesmyslně spisovně, jak kdyby to četli přímo ze scénáře a dostat ze sebe ty vulgarismy, co tu jsou, jim taky moc nejde, až teda na ďábelskýho Michala Sopucha, kterej to ze sebe sype celkem zdatně a přesvědčivě, nicméně pokud Oto dostane do ruky vidle nebo lopatu, tak člověk rychle zapomene, že mu ty dialogy od ruky moc nejdou (08.10.2009)

V české (nejen hororové) kotlině něco nevídaného. Očekával jsem kvalitu, ale že bude Někdo tam dole mě má rád žánrově – formou a částečně i obsahem – natolik uvědomělé, jsem nepředpokládal ani v těch nejdivočejších snech. Kamera, střih, hudba i casting (herecké výkony patří do jiné sféry, ale o tom dále) dotvářejí precizně vystavěný horor, v němž sice kvůli nedostatečnému zázemí (přes nějž se leckdo nedokáže přenést) občas na něco nezbylo, ale z každé scény je dostatečně cítit alespoň to, jak si ji autor představoval. V druhé polovině by se ale přeci jen hodil dramaturg, aby hororová linka nebyla s poselstvím a zpochybňováním víry přišita horkou jehlou i kočírovanější herci (např. postava ďábla je napsána s přehledem tak, aby působila klidně a náhlým projevem silné emoce budila znepokojení, jeho představitel však přes zjevnou snahu žádný Al Pacino není). Zkazky o „amatéřině“ neberu vážně, protože je pronášejí lidé, kteří sledují obraz namísto toho, co se ukrývá za ním. Kdyby každý tuzemský tvůrce měl alespoň z poloviny takovou představu a jasno v tom co dělá jako Roman Vojkůvka, hned by bylo o dobrých pár počinů na světě víc. 7/10 (29.04.2009)