Hlídač č. 47

Na tenhle film jsem se opravdu těšil. Už nějakou tu dobu jsem na něj slyšel jenom chválu (hlavně, co se hereckých výkonů týče) a tak jsem si ho konečně sehnal. No a výsledek mě… zklamal. Jediné, s čím bych souhlasil a co mě nezklamalo, jsou ty dva České lvy pro pány Dlouhého a Rodena. Zbytek je (bohužel) jen unylá, nezáživná a hlavně místy dost nevěrohodná (celý ten vztah mezi Doušovou a hrobníkem - ani na chvíli jsem tomu neuvěřil) pohádka, kterou krom již zmíněných herců zachraňuje druhá polovina filmu a část s ohluchnutím. Vše ostatní je jen průměrná filmařina. Nicméně seženu si obě předchozí verze, abych mohl porovnat, jak se s tím vyrovnali pánové před 60 či skoro 80 lety. 50 %. (06.12.2012)

Filip Renč sází na absolutní jistoty, ale neumí z nich těžit. Především jde o neoriginální a předvídatelný příběh plný všech typických vybroušených příběhových a vypravěčských prvků, které si hledají sympatizanty z širokých řad publika (traumata z války, ztráta ženy, problémy se zdravím, nezvaný nápadník a konec tak, jak ho čekal snad každý z nás). K hercům nemám víceméně vyhrady, pokud má být postava slizká a našim smyslům odporná, tak taková skutečně je. Nemohu si pomoci, ale podle mého Renč zbytečně přetahuje strunu, a to v několika polohách. Vidím tu evidentní snahu natočit cosi "většího". Záběry z války jsou zbytečné a ruší dějovou linku (oč pragmatičtější by bylo navodit trauma náznaky, nikoli obrázky jatek, ač sebevíc realistických). Mají za úkol učinit postavu Karla Rodena ještě více tragičtější, než je. Ačkoli jeho postava je víceméně scénáristicky plochá, Roden z ní učinil zajímavou postavu. Dobré je vykreslení vztahů mezi postavami a to nejen v milostném trojúhelníku, ale i mezi vesničany. Chemie funguje, napětí stoupá. Stoupá k předem jasnému konci téměř předem jasným průběhem děje...za to si Hlídač určitě nezaslouží vyšší hodnocení. Protože v této sortě filmů jde především o příběh a příběh Hlídače je tak triviální, že nemohu jinak, než 3*. Atmosféra je však vykreslena zručně. (21.02.2009)

Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. (14.09.2010)

Navzdory všem těm chybným prohlášením Renče a podivnému PR České televize, vznikl film, který stojí za pozornost. Renčova verze je naštěstí zcela odlišná od předchozích adaptací Rovenského a Haase. Rozdíly můžeme najít ve všech rovinách od situování do zimní krajiny, akcentace bojů v zákopech přes zcela jinak vykreslený vztah mezi Doušovými, chybí dokonce jejich starší syn a velmi důležité jsou prostory hostince a hřbitova. Z kramáře se stal hrobař a velký prostor získal zestárlý ministrant. Přesto hlavní motiv zůstává, tísnivá atmosféra také, ale motivace jednání hlavních postav jsou více přiblížené dnešku. Morálka skutečných venkovských lidí 20. let 20. století je dnes už širším vrstvám nesrozumitelná. Film kromě krásných obrazů nabízí také výtečné výkony Rodena a Vladimíra Dlouhého, bohužel jejich spoluhráči Siposová a Jiráček jsou velmi slabí. Siposovou se alespoň podařilo stylizovat, ale Jiráček se nikdy skutečným hercem nestal, ačkoli příležitostí měl mnoho. (23.09.2020)

Roden je machr. Znovu mne v tom utvrdil. Ta scéna jak se potácí ohlušen výbuchem v bahně mezi padlými vrávorajíc... Tu by prostě zahrál jenom ten, komu štáb odpálí za zády muniční sklad, nebo Roden (ovšem ten jen tak v kulisách). Další kdo mi sedl byla slovenská kráska Lucia Siposová, že které jsem paf, kdykoliv ji vidím a to nemusí být nutně nahá! :-) Je to neuvěřitelně zajímavý typ, pro stříbrné plátno obzvláště a jsem rád, že to už zjistili i v zahraničí. Holt bratři Slováci mají krásné ženy o tom žádná! Ta těžko zadržovaná vášeň co se z ní drala aúúúúú !!! :-). jen mi vadila její čeština, pokud ovšem nebyla dabovaná. Ostatní herci ve filmu byli fajn a ačkoliv nevím ani proč Jiráčka moc nemusím, tady mi v té roli hajzlíka kopajícího hroby celkem sedl. Moc jsem si užíval prostředí a opravdovou zimu. jsem rád, že se to točilo na skutečném sněhu a herci neběhali v pěně což je skoro vždycky poznat. Úplně jsem cítil tu kosu, když Roden točil klikou závor ! Ty zasněžené koleje i vláčky byly také skvostné. Až do teď mi příběh zůstal utajen i zápletka a tak jsem si děj celkem užíval neošizen o překvapení. Je smutnou skutečností, že se po válce mnoho z těch co přežili potýkalo s podobnými problémy. Následky yperitové otravy, hluchota z minometných a dělostřeleckých výbuchů, problémy s hybností po amputacích i ,,obyčejný'' posttraumatický syndrom projevující se ,,okny'', třasem a nočními můrami... Ten poslední z jmenovaných následků uznala lékařská věda až ke konci války, do té doby se bral jako simulace a nejeden voják kvůli tomu dokonce skončil před popravčí četou či ve vězení jako zbabělec. Roden měl kombinaci obojího. S údivem jsem zjistil, že kratičké flasbacky z fronty nepůsobí vůbec hloupě a že jsou celkem koukatelné, škoda těch pyro-výbuchů za Rodenem. každou chvilku tam něco blaflo, udělal se ohnivý hřib a nic... Výbuch granátu vypadá jinak. Ale budiž. Ačkoliv film končil na ČT Art v 0:20, celkem svěže jsem jej dokoukal a v závěru jsem musel uznat, že toto je první Renčův film, který se mi líbil. Asi to bylo hodně hlavním hrdinou a jeho výkonem, ovšem i toho si vybral Renč. A tak dávám za panáky kmínky. * * * * (07.07.2017)