Hlídač č. 47

Navzdory všem těm chybným prohlášením Renče a podivnému PR České televize, vznikl film, který stojí za pozornost. Renčova verze je naštěstí zcela odlišná od předchozích adaptací Rovenského a Haase. Rozdíly můžeme najít ve všech rovinách od situování do zimní krajiny, akcentace bojů v zákopech přes zcela jinak vykreslený vztah mezi Doušovými, chybí dokonce jejich starší syn a velmi důležité jsou prostory hostince a hřbitova. Z kramáře se stal hrobař a velký prostor získal zestárlý ministrant. Přesto hlavní motiv zůstává, tísnivá atmosféra také, ale motivace jednání hlavních postav jsou více přiblížené dnešku. Morálka skutečných venkovských lidí 20. let 20. století je dnes už širším vrstvám nesrozumitelná. Film kromě krásných obrazů nabízí také výtečné výkony Rodena a Vladimíra Dlouhého, bohužel jejich spoluhráči Siposová a Jiráček jsou velmi slabí. Siposovou se alespoň podařilo stylizovat, ale Jiráček se nikdy skutečným hercem nestal, ačkoli příležitostí měl mnoho. (23.09.2020)

Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. (14.09.2010)

Filip Renč sází na absolutní jistoty, ale neumí z nich těžit. Především jde o neoriginální a předvídatelný příběh plný všech typických vybroušených příběhových a vypravěčských prvků, které si hledají sympatizanty z širokých řad publika (traumata z války, ztráta ženy, problémy se zdravím, nezvaný nápadník a konec tak, jak ho čekal snad každý z nás). K hercům nemám víceméně vyhrady, pokud má být postava slizká a našim smyslům odporná, tak taková skutečně je. Nemohu si pomoci, ale podle mého Renč zbytečně přetahuje strunu, a to v několika polohách. Vidím tu evidentní snahu natočit cosi "většího". Záběry z války jsou zbytečné a ruší dějovou linku (oč pragmatičtější by bylo navodit trauma náznaky, nikoli obrázky jatek, ač sebevíc realistických). Mají za úkol učinit postavu Karla Rodena ještě více tragičtější, než je. Ačkoli jeho postava je víceméně scénáristicky plochá, Roden z ní učinil zajímavou postavu. Dobré je vykreslení vztahů mezi postavami a to nejen v milostném trojúhelníku, ale i mezi vesničany. Chemie funguje, napětí stoupá. Stoupá k předem jasnému konci téměř předem jasným průběhem děje...za to si Hlídač určitě nezaslouží vyšší hodnocení. Protože v této sortě filmů jde především o příběh a příběh Hlídače je tak triviální, že nemohu jinak, než 3*. Atmosféra je však vykreslena zručně. (21.02.2009)

Zdá se mi, že je zde tento film podceňovaný. Byť se někdy zbytečně vleče a byť se mi někdy zdají prostřihy do minulosti natolik syrové, že jsou až neumělé, nepochybně se jedná o nadprůměrný film, a to nejen v českých poměrech. Silná předloha sama o sobě už zajišťuje kvalitu, a jestliže příběh táhne skvělý Karel Roden, moc se už pokazit nedá. (17.09.2010)

Neviděl jsem původní verzi z 30. let, ani tu americkou od Huga Haase z roku 1951, takže zatím nemůžu srovnávat, ale Renčův Hlídač se mi líbil. Zasněžená krušnohorská krajina, atmosféra dvacátých let, slušný příběh, hudba, kamera a přesvědčivé herecké výkony jsou zdejší hlavní doménou. A nehrát postavu Ferdy tak zženštilý a slizký herec, byl bych spokojen maximálně. Vyzdvihl bych především krásnou Lucii Siposovou, maniakálního Vladimíra Dlouhého a samozřejmě jedinečného Karla Rodena. Ten ztvárnil válečného veterána Doušu tak přesvědčivě, že jsem mu postupem času uvěřil i to kulhání. Po většinu filmu jsem s ním soucítil a právě jeho postava vše táhne kupředu. Filip Renč se prostě přesvědčil, jak je důležité míti Rodena. (30.01.2015)