Phoebe v krajine zázrakov

Celý tento film mi přišel padlý na hlavu. Od ředitele, přes učitelky až po rodiče i ty malý holky. Jediné, co jsem si z tohoto filmu odnesl je: Tourettův syndrom. Pro mě dodnes naprosto neznámý pojem. Za to dávám 1 hvězdičku, jinak velmi nepodařený film s otřesnými hereckými výkony (vyjma Felicity), nulovými emocemi a povrchním dějem. 25% (03.01.2014)

Holčička Phoebe má kolem sebe trošku jiný svět. Pořád je to ale malá holčička, kterou se snaží její okolní svět pochopit. Já se třeba do té postavy té učitelky dostal hned, protože mi Phoebe zase tak zvláštní nepřišla. Prostě jenom nad věcmi přemýšlela trošku jinak, než jiné děti. Na film se tak z hereckého hlediska pěkně koukalo, ale u mě to ve výsledku skončilo na průměru, protože se zajímavým nápadem přišlo vcelku průměrné a nudné zpracování. (30.09.2015)

Jediná hvězdička svědčí o tom, že jsem se s filmem úplně minul. Sladká tvářička Elle Fanning a její snaživý herecký výkon za to nemůžou. Barnzova režie mě sice nenadchla, ale důvod k odmítnutí snímku leží jinde. Podobný druh citových vydíraček obecně nemám rád, jen málokdy se totiž podaří namíchat ingredience v poměru, aby výsledek nepůsobil, jako když šéfkuchaři ulítne ruka se sladidlem nebo cibulí. Phoebe v říši divů je typickým zástupcem početné skupiny amerických filmů, kde jsou malé děti zobrazovány jinak, než je znám z osobní zkušenosti. Jsou duševně zralejší, než by odpovídalo jejich věku. Většina americké kinematografie má tendenci vnímat děti jako malé dospělé, které je třeba maximálně respektovat a považovat svým způsobem za sobě rovné. Jenže malí dospělí se nemohou těm velkým, to dá rozum, rovnat úplně ve všem. Zejména ne v povinnostech - těmi je nejlépe nezatěžovat je vůbec. Hollywoodská kinematografie nás už nějakou tu dekádu ubezpečuje, že kvalita rodičovství se odvíjí od toho, nakolik rodiče své děti milují a starají se, aby byly šťastné - nikoliv od toho, nakolik jsou schopni je vychovat, vštípit jim morální zásady, připravit je na samostatný život, dospělost a schopnost založit vlastní rodinu a v rodičovském a partnerském postavení obstát. Mám pocit, že většina americké filmové produkce šíří myšlenku, že nejdůležitějším v životě je pocit štěstí, nikoliv uspokojení z vynaloženého úsilí a splněných povinností. Celkový dojem: 25 %. (02.02.2016)

Snáď žiadny film som nevidel 3x krátko po sebe a nezmenil som naň 3x názor. Od zhliadnutia v originále bez tituliek keď ma sklamal za 3 hviezdy, až po najlepšie hodnotenie po dabovanej verzii. Je zjavné, že rozumieť aj tým najmenším nuansám je nutné, aby ste si film mohli plnohodnotne vychutnať. A čím ma zaujal? 1. Elle Fanning tu podáva veľmi dobrý neafektovaný výkon. 2. Téma a jej analýza z pohľadu dieťaťa a dospelých sú zaujímavé. 3. Film "primerane po americku" hrá na city, ale netlačí na pílu až na toľko, aby mi to vadilo. Správny film by vo mne mal zanechať nejaké emócie. 4. Bolo tu veľa klišé, ale Američania občas majú schopnosť urobiť aj z negatív pozitíva a toto je presne ten prípad. (18.06.2009)

Hlavná postava - Phoebe - mi neskutočne liezla na nervy. Počas sledovania som sa niekoľkokrát pristihol, že by som ju najradšej poslal niekam do južného Sudánu, kde by sa hneď naučila, že detstvo nie je len o rozmaznanom fňukaní, ale že sú aj také veci v živote detí, o ktorých nemá ani šajnu. Našťastie. Jednoducho fracek. No po hereckej a dramatickej stránke to nemalo chybu, aj keď dejová linka bola občas len jedno veľké nesúrodé divadlo, ktoré sa chcelo tváriť artovo, aby akože pritiahlo aj náročnejšieho diváka. Že to nevyšlo je nad slnko jasné. Veľmi slabý priemer. 50/100 (27.05.2023)