Česká RAPublika

Výsledné číslo v procentech v podstatě nic neznamená. Ten kdo nemá rád rap, hlavně ten český, bude hodnotit úplně jinak, než člověk který má doma originální album Dixxx. S dokumenty o hudbě to prostě tak dopadá. Pokud se vám nelíbí hudba která tam hraje, je jasné, že nebudete hodnotit kladně. Dokument je to ale dobrý, spíše pro užší skupinu lidí. (06.12.2008)

Dokument coby objektivní test vlastní tolerance a míry otevřené mysli? Ano, proč ne, spolehlivý lakmusový papírek je právě Česká RAPublika. Přes zjevné dokumentární kvality, neoddiskutovatelnou zábavnost a slušný tah na branku má dokument o části spektra českého hip-hopu jen slabě nadprůměrné hodnocení, možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč máme tak omezený rozhled a to, čemu se anglicky říká ,,open mind". Osobně se mi rap a hip-hop také nijak zvlášť nelíbí, navíc jsem i generačně hodně vzdálen tomuto modernímu hudebnímu stylu, ale objektivně musím uznat, že členové kapel PSH a SupeCroo mají cosi do sebe. Je dobré zaslechnout v textech zmínky o ,,nasranosti" mladé generace, je přínosné vidět a slyšet, jak dnešní mladí žijí, uvažují, přemýšlejí, co poslouchají... Navíc dramaturgická stavba dokumentu akcentující konfrontační úhel pohledu je skutečné originální - hip-hop versus lingvistika, hip-hop versus symfonický komorní orchestr, hip-hop a generační propast atd. Kdybych chtěl namítnout cosi proti, pak možná chybí nějaký ucelený a komplexní pohled, jaký by se dal od dokumentu očekávat, Česká RAPublika je spíše hodně osobitý obraz několika českých interpretů tohoto specifického žánru (v podstatě jsou tu zastoupeny jen dvě výše zmiňované skupiny). Nebylo asi ani cílem tvůrců analyzovat fenomén (českého) hip-hopu dopodrobna, spíše jde, jak jsem z hip-hopu pochopil, o zábavu...a té se dostává divákovi vrchovatě... (24.06.2009)

Velmi zajímavé nahlédnutí do české hiphopové scény. Možná je škoda, že se jedná jenom o Supercroo , protože zrovna oni jsou co se týče hudby samotné hodně strozí a jejich beaty jsou suše elektronicko-ušitrhající. Třeba PSH, Gipsy nebo Rytmus jsou hudebně úplně jinde. Z té trojky mě nejvíc bavil James Cole, jeho "lelek" nebo "zelnatý rap" mě opravdu dostal :D. Taky mi přidal nejinteligentnější. Toxxx je největší pozér a talent na texty má asi nejmenší. Ale příjemně mě překvapil , že má rád Hanu Hegerovou. Orion se choval občas trochu podivně (restaurace). Formálně je dokument nápaditý, konfrontace jsou zábavné, není příliš co vytknout. (02.05.2011)

Lehce zeširoka a lehce mimofilmově. Ale začnu u vkladu tvůrců. "Na dřeň" to rozhodně nebylo. Spíš zajímavé klouzání na povrchu. Celkově je Rapublika dobře sestavený dokument. Prolínání se skladbami, které v plejlistu vidíme už na začátku filmu, je výborný nápad, který dává snímku určitou sevřenost. Zařazení jednotlivých vstupů už trochu pokulhává. Na začátku se dozvíme, že gesta už nefrčí a hip-hop má být bližší životu toho, kdo ho dělá. Což je v zápětí jak v rovině posturiky, tak v samotné rétorice důsledně popíráno. Zároveň to ale naznačuje, že dokument se bude zajímat o to, jak vidí rap Češi, kteří ho v současnosti tvoří. Což je nakonec to, co ve filmu nejvíc absentuje. Zčásti je to vypovídací neschopností protagonistů, zčásti režisérským vedením. Konfrontace s různými druhy prostředí a skutečnosti slouží spíš jako zábavné vsuvky. A to dokonce i scény, které měly určitý potenciál (setkání s jazykovědkyní). Scény jako "přejmenování Jamese Colea" působí zcela samoúčelně a jen dokládají, že hip-hop je pro české interprety z větší části póza. Co ale pro mě mělo největší vypovídající hodnotu, byly generační střety. Mám z toho pocit, že česká společnost prošla za uplynulých dvacet let tak výraznou proměnou hodnot, že dorozumění není fakticky možné. Nejlíp se to ukázalo při setkání s filharmonisty, kde to vypadalo, že jedna strana vůbec neposlouchá druhou. Obě hledaly argumenty, aniž by poslouchali, co druzí říkají. Přesto, když se obě hudební složky spojily, vznikl z toho nejlepší kus, který ve filmu zazněl. To je asi ten největší paradox. (10.04.2010)

Je to poměrně zábavné i přesto, že tvůrci de facto nijak nedávají najevo svůj názor na danou tematiku. Proto budou zastánci rapu a hip hopové kultury patrně zcela nadšeni a možná až dojati k slzám, zatímco ostatní (zejména odpůrci, samozřejmě) to mohou brát jako ironický výsměch, který nemá daleko k parodii. Osobně jsem se smál docela často (snaha některých nepříliš inteligentních lidí být 'cool nigga' je nejednou prostě k popukání), ale ta neujasněnost a nedotaženost konceptu to přece jen táhne kvalitativně dolů. Kdyby se tvůrci jednoznačně vymezili, mohlo to být ještě výživnější... 60 - 70 % (12.10.2011)