Česká RAPublika

Kdysi jsem na tom byl v kině a několik vtipných momentů tam bylo, na zadek mě to neposadí a ani nezvedne ze židle. Průměrné ohodnocení je asi férové a Mabe22 by si neměl tyhle parodie stylizované do černocha ani pouštět a radši si vzal svůj svetr a kalhoty většinou modré někam na koncert nějaké přední české hudební ikony ;D (10.03.2013)

70% podobných Českému snu. Hodina a půl výborné zábavy - jen čím větší odstup po projekci a čím víc rozmýšlení, tím spíš se Česká rapublika jeví jako nedoťuknutej a místy hodně povrchní vhled do jednoho hudebního stylu. Nicméně každej čekej film, kterej není tématem a formou zasekanej v minulým století, se musí ocenit. (13.11.2008)

Velmi zajímavý dokument ze světa rapu. I když tenhle styl nevyhledávám, některé pecky si čas od času poslechnu a myslím, že tvůrci si vybrali dobře, protože ti kluci, co tam jsou, patří k naší rapové špičce a mají to i v hlavě celkem srovnané. Ten film sice nedrží při sobě, ale některé scénky (matriční úřad, doktora lingvistiky) jsou neskutečně vtipné. JIné jsou zase trošku zbytečné, ale to vem čert. Určitě dobrý dokument, vřele doporučuju. A hlavně Hana Hegerová rulez!!! (22.06.2009)

Nepochybně docela zábavná hříčká, ale prosím vás - Film? Dokument? Těžko. Souhrn epizod, kde Hugo Toxx, James Cole a Orion "fuckují" všechno co není dostatečně "hip-hop" prostě nepovažuju za něco, co by se mělo promítat v kině. Osobně nemám nic proti rapu, popravdě ho poslední dobou poslouchám docela často, ale některé pasáže mě vyloženě nasíraraly. Honění ega a vytváření kultu pro teenagery na mě asi nevyšlo tak jak mělo. Přesto to místy byla docela solidní sranda, a minimálně dvě hvězdy si zaslouží. Příště však, když český hip hop film, tak radši s nějakým smyslem, ne jen prudění do jiných genrací. I dělání bordelu má mít nějaký smysl. Taky jsem zvědavý na budoucnost Pavla Abraháma, který v režii používal docela originální prvky a rád bych ho budoucnu viděl se zajímavějším materiálem. (10.05.2009)

Rap po 12 letech zcela zamořil hudební scénu teenagerů a mám na něj už alergii. V dokumentu na otázku "Co tím chcete říct?" rapeři odpovídají: "Jen to, že jsme." Stejné východisko má i film – sdělí pouze, že rapeři existují. Filmová procházka po české hiphopové scéně – nechme stranou hlasy fanoušků, že pravá esa na plátně chybějí – je překvapivě krotká.Téma, od nějž by divák čekal šok a kontroverzi, má tvrdší jen slovník; jinak plyne mezi plkáním a situacemi, v nichž režisér Pavel Abrahám konfrontuje hrdiny s jejich předpokládanými protipóly. Tvůrci zjevně aranžovaná setkání připravili, rozjeli kameru a čekali, "co to dá" – nestane se však nic. Až na výjimky, k nimž patří dětinská debata na matrice, jsou vůči sobě oba světy ohleduplné, nikdo nikoho nepošle do háje, ať rapeři besedují ve škole či s jazykovými vědci. Navíc film budí dojem, že český rap postrádá osobnosti. Žádný strhující básník nebije na poplach, opakuje se smyčka tuctových sdělení. Kdykoli se hrdinové vyjadřují v jiném prostředí, těžce formulují – a na vlastní půdě předvádějí málo osobité drzosti, rebelie, vzdoru. Jen sprostá slova a fráze proti konzumu, což je dost nuda na tak provokativní látku. Nejzajímavější souboj svedou dýdžejové s triem vážné hudby a rapeři s Hanou Hegerovou, která jejich verzi hymny shrne "Nemá hlavu ani patu", a pak skvěle vystřihne. Profesionálové v poloamatérském filmu vyhrávají. (13.11.2020)