Ópium - Denník bláznivej ženy

Příběh psychiatra a jeho pacientky v dobovém dramatu odehrávajícím se na začátku 20. století. V prvním plánu nevyrovnaný, cynický lékař s neznámou minulostí, závislý na morfiu a vyšinutá žena posedlá zlým duchem s krutou minulostí, závislá na psaní deníků. Film realisticky vykresluje hororové prostředí psychiatrického ústavu s tehdejšími (doufám) postupy léčby. To vše v pomalém nervy drásajícím tempu, s úžasnou kamerou a působivou hudbou. Ale to by bylo trochu málo na tak výborný film. Oba protagonisty spojuje mučivá trýzeň vlastního vědomí, rozumu, existence a sebezničující snaha se jí zbavit. Raději se ale podívejte sami (pokud na to máte kuráž). (01.06.2014)

Přesto, že se stále něco dělo, je film bez příběhu. To by nemuselo vadit, ale film ho vyžaduje. Uveďme několik zlomových bodl z Gizellina života a zkusme, tedy zkuste, si jej poskládat: péče o matku a náhlé selhání, pannenství (další selhání), projevy šílenství, hospitalizace, kdy je mučena Ďáblem i lékařským personálem, sex s doktorem Brennerem a jeho důsledky (viz společná večeře), propuštění doktora Brennera, který je majitelem ústavu prof. Winterem považován za ničemu, tajná lobotomie; dá se z toho vůbec udělat nějaký příběh? Byla lobotomie skutečně to, po čem žena toužila? A co horečně a nutkavě psané deníky? A kde zůstal Ďábel a zlo? Ve svůdném jarním větříku!? - Szászova režie je opět skvělá! (08.06.2023)

Tohle je přesně jeden z těch případů, kde se dá těžko mluvit o pocitech a kdy je lepší, aby se na to každý podíval osobně. Určitě není Ópium: Egy elmebeteg nö naplója pro každého, to vím jistě, ale každopádně tak skvostně zahranou Gizellu v podání Kirsti Stubo jsem už dlouho neviděla. Neotřelé, drtivé, syrové, fascinující, šílené...........všechno až na dřeň. (13.05.2015)

Jasně tohe je přesně film, kde se hodnocení mají právo rozcházet. Sám já jsem se vniřně rozešel, na jedný straně neskutečně poctivá filmařina s dokonalým hereckým projevem Ulricha Thomsena a především Kirsti Stubo v čele na druhý straně film je přesně ten typ, který si jde po levý straně chodníku, já po pravý a nikdy se nepokáme. (06.06.2016)

Dala jsem na místní intelektuály - a to jsem si dala! Pro mě osobně je tento film naprosto nesnesitelný a nesledovatelný. Bát se co zas příšerného a hnusného bude v dalším záběru, ne, tento druh umělecké exhibice skutečně nejsem schopna považovat za Umění. A doufám, že těch pár nejodpornějších scén, které jsem bohužel nestačila přetočit rychleji, se mi v hlavě neuhnízdí na moc dlouho. Chtěla jsem se původně zdržet i hodnocení, ale rozmyslela jsem si to - naopak ráda přispěji k jeho celkovému snížení. (21.10.2015)